27. května roku 1942 byl zastupujícím říšským protektorem v Böhmen und Mähren Reinhard Heydrich, syn hudebního skladatele, milovník hry na housle a přeborník v šermu, milující manžel a otec čtyř dětí. Zároveň byl ovšem blízkým spolupracovníkem Himmlera, druhým nejvýše postaveným mužem SS a jedním ze strůjců plánu na vyhlazení Židů. Rozhodně byl člověkem, jehož měli mnozí důvod nenávidět a přát mu smrt. To ovšem nebyl hlavní důvod atentátu, který na něj byl spáchán.
Přes úsilí exilové vlády, úspěchy českých pilotů a bojové nasazení legionářů byly Čechy v rozporuplném postavení. Slovensko se k nacismu přihlásilo dobrovolně a i vznik protektorátu Böhmen und Mähren měl alespoň navenek zdání legálního postupu. Bylo nezbytné prokázat, že Češi skutečně stojí na straně Spojenců. A tak byl naplánován akt s významem především symbolickým - operace Anthropoid - atentát na zastupujícího říšského protektora.
Jozef Gabčík, Jan Kubiš, Josef Valčík, Adolf Opálka, Josef Bublík, Jaroslav Švarc a Jan Hrubý byli pečlivě vycvičeni ve Velké Británii a na území protektorátu se dostali jako parašutisté. Od původního plánu - zaútočit na Heydricha nedaleko jeho sídla v Panenských Břežanech - bylo ustoupeno kvůli příliš vysoké ochraně cíle. Jako místo atentátu výsadkáři nakonec vybrali křižovatku v Kobylisích. Předpokládalo se, že automobil bude muset v ostré zatáčce zpomalit, navíc bylo místo vzdáleno od většiny policejních a vojenských posádek.
Atentát měla spáchat pouze trojice mužů - Gabčík, Kubiš a Valčík. Na místo dojeli na kolech a Gabčík si připravil samopal - byl to on, kdo měl střílet. V osudnou chvíli však jeho zbraň selhala. Heydrich, k jehož nectnostem rozhodně nepatřila zbabělost, nařídil řidiči zastavit, tasil pistoli a pokusil se atentátníka zasáhnout. Toho využil Kubiš a hodil na automobil, který stále nebyl navzdory předpisům opancéřován, granát. Minul však a granát vybuchl u zadního kola vozu. Střepiny z oken projíždějící tramvaje zranily i Kubiše. Řidič vozu se vrhl do jeho pronásledování, Heydrich nedbaje svých zranění vyrazil za Gabčíkem. Po krátké přestřelce si však rozsáhlé vnitřní zranění začalo vybírat svou daň a Heydrich se zhroutil na kapotu auta. Jeho řidič se vrátil, ale nadřízený mu přikázal pronásledovat Gabčíka. S pomocí majitele řeznictví Braunera se mu málem povedlo parašutistu zadržet, ten ho však postřelil a nakonec přece jen utekl.
Heydricha mezitím převezli do nemocnice na Bulovce, kde se ukázalo, že zranění jsou skutečně vážná. Operace sice byla úspěšná a nějakou dobu se zdálo, že se zastupující říšský protektor uzdraví, 3. června však upadl do kómatu a o den později zemřel na otravu krve. Výsadkáři se nakonec skryli v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. V Praze bylo vyhlášeno stanné právo a rozběhlo se rozsáhlé pátrání. Popravováni byli i zcela nevinní lidé a nacistickému běsnění padly za oběť i celé vesnice. Mezinárodní politický dopad atentátu však byl žádoucí - Britové odvolali Mnichovskou dohodu a přislíbili poválečnou obnovu Československa v předmnichovských hranicích.
18. června byli výsadkáři odhaleni. Po čtvrté hodině ranní začal jejich marný poslední boj, který trval přes dvě hodiny. Opálka, Bublík, Gabčík, Švarc, Hrubý a Valčík se nakonec v bezvýchodné situaci, kdy byli někteří z nich raněni a docházelo jim střelivo, sami zastřelili, Kubiš zemřel v sanitce na následky zranění granátem.
Tato v podstatě teroristická akce proti v té době legálnímu zástupci vlády byla i za druhé světové války výjimečnou. Měla být především symbolem českého odboje. Byla válka a nikdo se nezatěžoval tím, že „bojovník za svobodu“ je jen jiným označením teroristy - v závislosti na úhlu pohledu - kdyby zvítězilo nacistické Německo, byli by účastníci atentátu na Heydricha bezesporu považování za zavrženíhodné teroristy, díky vítězství strany, za niž bojovali, se však stali hrdiny.
Co si myslíte o atentátu na Heydricha? Stály životy těch, kteří v jeho následku zemřeli, za mezinárodní politické uznání „odboje“ Čechů? Je podle vás atentát legitimním válečným aktem? A co atentáty IRA proti britským vojákům? Šlo o legální metodu boje?
Nový komentář
Komentáře
Když jeden voják zabije druhého vojáka, říká se tomu tuším...hm...válka. Parašutisti byli oficiálně vojáky VB a VB byla ve válce s Říší, takže podle mé logiky žádná vražda.
(hlavně, že si to umím zdůvodnit, že?
)
Vivian:
v životě jsem neslyšela, že by byl Heydrich zavražděn
ty jo? najdi mi jediný článek (nesmí pocházet z let 42-45), kde se to píše, a budu vážně zírat
to by dělalo z Gabčíka a Kubiše vrahy a to už je pěkně silná káva, vrahům se přeci pomníky nestaví
jenom bych měla blbý kecy
dneska bych jim tu zatáčku asi ukázala
sanvean: jako že mám vypadnout?
Vivian: von der Bühne abtreten :))
Janetina: Češi bojovali za Němce nejen v SS, byli i ve Wehrmachtu nebo u Luftwaffe, to je známá věc
Ale samostatnou "českou" jednotku pokud vím neměli...
Tobbi: a jaké sloveso bys teda použila? :-)
Heydrich byl asi jediný vysoký představitel Říše, který odpovídal těm jejich rasovým měřítkům. A ti oškliví teroristé jim ho zabili...
Jednou se mi stalo, že jsem cca v šestnácti letech potkala skupinku bloudících německých turistů, kteří se mě zeptali, kde najdou tu zatáčku, kde byl zavražděn Heydrich (bydlím nedaleko). A já jim s hrdostí svých šestnácti let odpověděla, že žádné míst, kde byl ZAVRAŽDĚN Heydrich neznám... já jim dám "ermordet"...
Vivian:
Janetina: http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_11635.html
Janetina: a v té sloužili Češi? Já vím, že se jí říkalo (mj.) Böhmen-Mähren, ale pokud vím, tak v ní sloužili Slováci (resp. slovenští Němci) a Chorvati (jestli se teda nepletu)... a operovala mj. i na území ČS, ale že by to byla vysloveně česká divize...
Janetina:
a pak nás "dočasně" dusil
Janetina: mimochodem, která divize SS byla česká?
Janetina: nojo, on to Sovětský svaz s námi odjakživa myslel dobře
Janetina: Že by to bylo z pocitu slovanské vzájemnosti?
Bellana: Ehm, no když to budeš bát úplně podle práva, tak Československo už neexistovalo, podle světem akceptované Mnichovské dohody existovalo pouze částečně autonomní území Čechy a Morava, které zvolený prezident "svěřil pod ochranu Říše". Tzn. jsme v žádné válce nebyli, tedy byli, oficiálně jsme na straně Německa.
Pokud by se to mělo řešit právní cestou, pak bych asi viděla jedinou cestu v zpochybnění pravomoci prezidenta zrušit suverenitu státu...
Bellana: IRA je taky armáda a bojovala léta za svobodu okupovaného Irska :) A to co prováděli v Irsku Britové nebyl žádný med, i když s nacismem se to srovnávat nedá. IRA si poněkud pokazila pověst v moderní době bojem o Severní Irsko, ale když bojovala o Irsko jako takové, rozhodně neútočila na civilisty.
Ten, kdo útočí na vojáky, ozbrojené složky, představitele státní moci atd., s nějakým moudrým cílem (třeba anulovat Mnichovskou dohodu, nebo tak něco
) = bojovník za svobodu
ten, kdo útočí na všechno, co se hýbe, ideálně tak, aby to vyvolalo obrovské zděšení a strach = terorista
Nejsem politolog, ale beru to tak, že ve válce nejde o terorismus, ale o legální boj. Navíc šlo o atentát na konkrétní osobu, nebyl namířen proti náhodným kolemjdoucím. Byli to vojáci a jako vojáci splnili rozkaz. Neurážela bych jejich památku přirovnáním k teroristům z IRA nebo Al Kaida.
Janetina: Jidáš to taky udělal z lásky k Ježíšovi!
Terorismus není legální. On atentát na Hezdricha jisteě nebyl v souladu s říšským právem.
Ovšem terorismus může být morální, protože morálka a právo se mohou rozcházet. Záleží na tom, kdo vyhraje válku a jestli teda dotyční byli hnusní teroristé nebo šlechtilí bojovníci za práva utlačovaného lidu.
Nyotaimori: je to sice morbidní, ale dobrý