Kdy začít dítě vysazovat na nočník je otázka, o níž se vedou polemiky mezi odborníky i laiky napříč internetem, ale i v poradnách a ordinacích dětských lékařů. Kdy je ten správný čas? A jak to poznáme? Je v roce brzy, nebo již naopak příliš pozdě?
Synka, který bude mít za 14 dní první narozeniny, posazuji na nočník již od osmého měsíce. Začala jsem vlastně chvíli potom, co se naučil sám sedět. Rozhodla jsem se, že to vyzkouším, a ono se mu to hned napoprvé povedlo, takže od té doby to tak nějak praktikujeme. Tenkrát poprvé se vyčůral samozřejmě jen šťastnou náhodou, takhle malé dítě totiž nad svým vyměšováním nemá ještě plnou kontrolu.
Za ty čtyři měsíce se ale mnoho změnilo a myslím, že Adámek si již uvědomuje, že je šikovný a něco se mu povedlo, když se mu to do nočníku podaří. Pokaždé ho totiž pochválíme, a to on má moc rád. Důležité ale je si uvědomit, že takhle malé dítě ještě nedokáže rozlišit mezi tím, že do nočníku je to správně, kdežto do plínky špatně.
Rozhodně tedy takhle malé dítě nesmíme kárat za to, když potřebu vykoná do plen. Tuto rozlišovací schopnost totiž děti získávají až mnohem později. Pokud tedy chceme dítě motivovat k chození na nočník, je nejdůležitější notná dávka trpělivosti a je nutné si předem uvědomit, že stoprocentní úspěch to určitě ještě nebude.
Trendem dnešní hektické doby je věci si co možná nejvíce usnadnit, zjednodušit a hlavně vše urychlit. No a tento trend se samozřejmě projevuje i v péči o děti a výrobci tomu, jak jinak, vycházejí vstříc. Na trhu je dnes k dostání mnoho druhů plen, jejichž parametry nám slibují, že „dítě udrží v suchu celou noc“, „ vrstvu, která absorbuje vlhkost a udrží ji uvnitř“, nebo např. „až dvanáct hodin v suchu“. Toto všechno nám samozřejmě péči o děti velmi usnadňuje, ale zároveň s sebou přináší i určitá negativa.
V dřívějších dobách, které některé z nás ještě zažily na vlastní kůži, jiné znají alespoň z vyprávění maminek, bylo přebalování záležitostí mnohem komplikovanější a nejen na čas náročnější než dnes. Látkové pleny se musely po každém znečištění namočit, vyprat, vyvařit a nakonec ještě vyžehlit. Děti tak nebyly v suchu vlastně skoro ani chvilku a svou nelibost nad tím dávaly náležitě nahlas najevo. Pocit tohoto diskomfortu byl ovšem při učení na nočník velmi motivační. A to jak pro děti, tak i pro maminky, kterým tak s každým na nočník naučeným dítětem ubyly doslova hromady práce.
Dnes, kdy už si tohle neumíme ani představit, je to vlastně všechno naopak. Děti, které jsou „v suchu a pohodlí až dvanáct hodin“ vlastně žádný problém nepociťují, proč by na tom tedy měly něco měnit. No a maminky, které jsou dnes vytížené i jinými věcmi než jen péčí o dítě, často také nemají čas trávit dlouhé chvíle s dítětem sedícím na nočníku. Toto všechno tedy vede k tomu, že doba, po kterou dnes nosí děti pleny, se stále prodlužuje. Výjimkou nejsou ani čtyřleté děti, kterým ještě maminka tzv. „pro jistotu“ plínku minimálně na noc dává, nebo děti, které s plínou jezdí ještě na kole.
Nakonec se ale na nočník naučí chodit každé dítě, jde tedy jen o to, kdy usoudíme, že již nastal ten správný čas. Podle psychologů bychom na dítě neměli spěchat a rozhodně ho do ničeho tlačit. Pokud se ještě na nočník necítí a brání se posazování zuby nehty, je lépe tyto pokusy odložit a za pár týdnu to zkusit znovu.
Známkou toho, že je dítě na nočník fyzicky i psychicky připravené, je to, že dokáže zadržet větší množství moči, kterou pak vyčůrá najednou. Poznáme to tak, že má dlouhou dobu suchou plenu a pak naráz nacucanou. Psychicky zralé je v tu chvíli, kdy již dokáže porozumět naší instruktáži a umí pojmenovat činnost, kterou dělá (např. ee, tsss apod.). Psychologové se shodují, že tato „zralost“ nastává u dětí většinou mezi 15 a 18 měsíci věku.
Pokud tedy dítě cvičně neposazujeme na nočník již dříve, je tato doba pro zahájení nácviku nejvhodnější. Každé dítě je ale originál, a co jde jednomu již v roce, jiné nemusí zvládat ještě v letech třech. Nepoměřujme tedy své dítě podle ostatních ani tabulek, však ono se to naučí nejlépe vlastním tempem. Nejdůležitější je zde totiž trpělivost a laskavý přistup. Dítě rozhodně nesmí brát nočník jako nějaký trest.
Čtěte také:
- Kdy by mělo dítě začít sedět? Čím dřív tím líp už rozhodně neplatí!
- Rozvoj řeči dítěte od narození k prvnímu slůvku
Nový komentář
Komentáře
Ahojky, tak když jsme malého učili na nočník (je starší), původní nadšeni ze všech vymožeností pro děti, brzy opadlo. Koupili jsme mu totiž nočník hrající…. jééé To jsme toho záhy litovali, pokaždé se chudák lekl, a přestal čůrat http://www.erada.cz/wp-includes/images/s... Na řadu přišla stará dobrá klasika:http://www.utc.cz/cs/nocnik-hippo-lila/342105p/ a vida, bylo po problému :-).
Když moje snacha poprvé posadila synka na nočník tak řval. Další pokusy dopadly stejně. Doktorka ji pak poradila ať ho nenutí, že později mu budou plínky vadit a sám začne chodit na nočník. Opravdu si pak sám jednoho dne vytáhl nočník a posadil se na něj.
Rikina — #5 Dnešní doba je divná a maminky pohodlné nebo spíš líné se dětem věnovat. Moje děti po druhém roce plínky neměly vůbec, dcera dokonce byla bez plínek už v roce a půl, kdy jsem sice plínku na noc dala, ale většinou byla stejně ráno suchá a malá šla na nočník. Ovšem to bylo před čtvrtstoletím, papírové pleny tu teprve začínaly a používali jsme je jen výjimečně, třeba na výlet. Praní zabralo čas, který jsem raději věnovala učení dětí na nočník.
Rikina — #5no ona otravná záležitost je i vyhazovaní peněz za jednorázové pleny a pokud chce člověk aspoň trochu ušetřit tak sledování akcí.
Malá byla na nočník posazovaná cca od 11ti měsíců (v té době se uměla sama posadit) - kolem roka pochopila a říkala si na kakání. Na čurání musela mít vyloženě náladu. Ale nelámala jsme to přes koleno... jen jsme chválili.
Zlomilo se to teď na přelomu 19 a 20 měsíce a říká si i na čurání. Už si s ní dovolím jít i ven bez plíny. I když nehoda se ještě stane, tak místo plínek nosím náhradní oblečení.
A to že stačí jedna plína na 12 hodin platí na noc, přes den rozhodně ne... to by dítě nesmělo moc pít. Takže s tím, že si říkala na kakání měla na den+noc 5-6 plen, teď má 2 - na dopolední a noční spaní.
Ale jo, jestli moje dítě bude bez plen nástupem do školy, bude to úspěch. Přes den bez plen od tří, na noc stále a kakání zásadně do slipů, zato jen 1x týdně. Ale co, do míče kopal od roku a půl a i se sám najedl, od dvou a čtvrt jezdí suverénně na odrážedle, techniku jízdy zvládnul během dvou dnů a jezdí i z kamenitých kopců, až si říkám, že z něj jednou bude cyklo nebo motokrosový závodník, umí řídit elektrické auto a couvá líp jak já, sjet po tyči jak hasič, má dobrou techniku na většinu míčových sportů, až si říkám, kde tohle mohl vidět. Holt na něco je šikovnější než ostatní děti, na něco je o rok pozadu. Až těm dětem bude 15, 20, 30, nikdo nepozná, jak dlouho nosili pleny a nebude to vůbec důležité.
Chtěla bych už pomalu syna začít zvykat na nočník, ale jelikož ve svých skoro 11.měsících zatím ještě nesedí
(jen na patičkách) tak má nočník zatím "volno".
Dobrý článek!
My jsme se zbavili látkových plenek, když měly děti něco přes rok. Praktikovali jsme barevnou konvičku s teplou vodou a nalévali jsme ji pří posazení na nočník dovnitř - dětem se to líbilo a "přičurávaly", aby toho bylo víc...
Pentlička — #3 Přesně tak, praní plínek je otravná záležitost, taky jsem se toho snažila zbavit pokud možno brzo. Nejen praní, kdo má pořád všude tahat s sebou zásobu plínek, a ty mokré naopak zase domů. Dneska, když jedna plína vydrží celý den a pak se vyhodí, tak matky nemají tu motivaci.
Taky bych řekla, že dítě, které chodí, už musí vnímat tu bakuli plen jako omezení, a mohlo by mít samo snahu se toho zbavit.
Pokud se pamatuju, pro přijetí dítěte do školky byla stanovená nějaká kritéria a jedno z nich bylo, že dítě je bez plen a chodí samostatně na záchod. Nevím, jak je to dneska, ale pochybuju, že učitelky ve školce mají čas a náladu přebalovat děti...
do nás pořád manželova rodina hučeli,že máme syna dávat od jednoho roku každých 15 minut na nočník.Ani jednou jsem to neudělala.To by chudák nedělal nic jinýho.V roce a půl dostal hrací nočník a ten ho bavil,takže si říkal sám.Na normální nechtěl chodit.Ve dvou letech neměl plínky vůbec.
Já jsem měla před 29 lety knihu Naše dítě, kde se hlásal trend "Od jednoho roku bez plen!" To se nám tedy opravdu nepovedlo, ačkoliv se tehdy tradovalo, že je to norma. Posazovala jsem děti na nočník tak od 10 měsíců, spíš, aby si na nočníček zvykly a nebránily se. Když se něco povedlo, nešetřila jsem chválou, když nepovedlo, přešla jsem to mlčením. Dcera byla spolehlivá, že si přes den řekla o nočníček od 18 měsíců, ale na noc měla plenku až do dvou let - spíš pro jistotu. Syn se naučil na nočníček ve 20 měsících a na noc měl plenku taky do těch dvou let. Ovšem v zápalu hry se jim někdy stala "nehoda" ještě tak do dvou a půl let, tedy nehoda čurací nikoli kakací. Od tří let chodily spolehlivě na záchod. Zdá se mi, že dnes maminky nechávají děti v plenkách zbytečně dlouho, kolikrát i do tří let, v noci ještě déle. Je to dáno samozřejmě papírovými plenkami, které dítě udrží v suchu a pak se jen vyhodí. Já měla strašnou radost, když už jsem plenky nemusela prát.
každé dítě je jiné a když to nejde není kam spěchat a hlavně tlačit,hlavn ěnesrovnávejte s ostatními,dítě si ten správný čas najde samo.dcera chodila od jednoho roku a na 2letech byla bez plen,synek měl pleny na noc až do 4-taky už jsem nevěděla co a jak a najednou to přešlo samo ze dne na den.a nejvíc se mi líbilo,kdž na mé trable,že už je dot velký mi naše paní doktorka v klidu řekla...nebojte ten jeho čas přijde,do školy určitě s plínkou nepůjde...
tak jsem to neřešila a byl klid-a musím se pochlubit zase uměl brzy mluvit a hlavně mu bylo rozumět,žádné dětské žvatlání-prostě každý jsme jiný a každému jde něco líp a něco hůř
Pěkně napsané, myslím že se dětem nemá nadávat za to že se počůrá, však ono to časem zvládne.