Kdy začít dítě vysazovat na nočník je otázka, o níž se vedou polemiky mezi odborníky i laiky napříč internetem, ale i v poradnách a ordinacích dětských lékařů. Kdy je ten správný čas? A jak to poznáme? Je v roce brzy, nebo již naopak příliš pozdě?

Synka, který bude mít za 14 dní první narozeniny, posazuji na nočník již od osmého měsíce. Začala jsem vlastně chvíli potom, co se naučil sám sedět. Rozhodla jsem se, že to vyzkouším, a ono se mu to hned napoprvé povedlo, takže od té doby to tak nějak praktikujeme. Tenkrát poprvé se vyčůral samozřejmě jen šťastnou náhodou, takhle malé dítě totiž nad svým vyměšováním nemá ještě plnou kontrolu.

nočník

Za ty čtyři měsíce se ale mnoho změnilo a myslím, že Adámek si již uvědomuje, že je šikovný a něco se mu povedlo, když se mu to do nočníku podaří. Pokaždé ho totiž pochválíme, a to on má moc rád. Důležité ale je si uvědomit, že takhle malé dítě ještě nedokáže rozlišit mezi tím, že do nočníku je to správně, kdežto do plínky špatně.

Rozhodně tedy takhle malé dítě nesmíme kárat za to, když potřebu vykoná do plen. Tuto rozlišovací schopnost totiž děti získávají až mnohem později. Pokud tedy chceme dítě motivovat k chození na nočník, je nejdůležitější notná dávka trpělivosti a je nutné si předem uvědomit, že stoprocentní úspěch to určitě ještě nebude.

Trendem dnešní hektické doby je věci si co možná nejvíce usnadnit, zjednodušit a hlavně vše urychlit. No a tento trend se samozřejmě projevuje i v péči o děti a výrobci tomu, jak jinak, vycházejí vstříc. Na trhu je dnes k dostání mnoho druhů plen, jejichž parametry nám slibují, že „dítě udrží v suchu celou noc“, „ vrstvu, která absorbuje vlhkost a udrží ji uvnitř“, nebo např. „až dvanáct hodin v suchu“. Toto všechno nám samozřejmě péči o děti velmi usnadňuje, ale zároveň s sebou přináší i určitá negativa.

V dřívějších dobách, které některé z nás ještě zažily na vlastní kůži, jiné znají alespoň z vyprávění maminek, bylo přebalování záležitostí mnohem komplikovanější a nejen na čas náročnější než dnes. Látkové pleny se musely po každém znečištění namočit, vyprat, vyvařit a nakonec ještě vyžehlit. Děti tak nebyly v suchu vlastně skoro ani chvilku a svou nelibost nad tím dávaly náležitě nahlas najevo. Pocit tohoto diskomfortu byl ovšem při učení na nočník velmi motivační. A to jak pro děti, tak i pro maminky, kterým tak s každým na nočník naučeným dítětem ubyly doslova hromady práce.

Dnes, kdy už si tohle neumíme ani představit, je to vlastně všechno naopak. Děti, které jsou „v suchu a pohodlí až dvanáct hodin“ vlastně žádný problém nepociťují, proč by na tom tedy měly něco měnit. No a maminky, které jsou dnes vytížené i jinými věcmi než jen péčí o dítě, často také nemají čas trávit dlouhé chvíle s dítětem sedícím na nočníku. Toto všechno tedy vede k tomu, že doba, po kterou dnes nosí děti pleny, se stále prodlužuje. Výjimkou nejsou ani čtyřleté děti, kterým ještě maminka tzv. „pro jistotu“ plínku minimálně na noc dává, nebo děti, které s plínou jezdí ještě na kole.

Nakonec se ale na nočník naučí chodit každé dítě, jde tedy jen o to, kdy usoudíme, že již nastal ten správný čas. Podle psychologů bychom na dítě neměli spěchat a rozhodně ho do ničeho tlačit. Pokud se ještě na nočník necítí a brání se posazování zuby nehty, je lépe tyto pokusy odložit a za pár týdnu to zkusit znovu.

Známkou toho, že je dítě na nočník fyzicky i psychicky připravené, je to, že dokáže zadržet větší množství moči, kterou pak vyčůrá najednou. Poznáme to tak, že má dlouhou dobu suchou plenu a pak naráz nacucanou. Psychicky zralé je v tu chvíli, kdy již dokáže porozumět naší instruktáži a umí pojmenovat činnost, kterou dělá (např. ee, tsss apod.). Psychologové se shodují, že tato „zralost“ nastává u dětí většinou mezi 15 a 18 měsíci věku.

Pokud tedy dítě cvičně neposazujeme na nočník již dříve, je tato doba pro zahájení nácviku nejvhodnější. Každé dítě je ale originál, a co jde jednomu již v roce, jiné nemusí zvládat ještě v letech třech. Nepoměřujme tedy své dítě podle ostatních ani tabulek, však ono se to naučí nejlépe vlastním tempem. Nejdůležitější je zde totiž trpělivost a laskavý přistup. Dítě rozhodně nesmí brát nočník jako nějaký trest.

Čtěte také:

Reklama