Tak tentokrát jste soutěžily jak divé, milé ženy-in :), a povětšinou jste odpovídaly správně. Nejčastěji jste chybovaly ve jméně autora - buď jste ho neznaly vůbec, nebo jste ho neuvedly celé. Vítězku určil los (nikoliv ten chlupatý, kterého můžete potkat třeba v Norsku, ale ten považovaný za rozhodnutí bohů - v tomto případě prováděný pomocí desetistěnné kostky).

Vítězkou se stává Kikoska s odpovědí: ,,Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu." Autor: apoštol Pavel z Tarsu.

Na tom, abyste uváděly, že se jedná o apoštola, jsem samozřejmě netrvala. Pavel totiž nepatří ke dvanácti Ježíšovým učedníkům, a pokud je označován jako apoštol, je toto slovo užíváno v širším významu (z řec. apostolos - poslaný) jako ten, kdo je vyslán hlásat evangelium. Bývali tak nazýváni především někteří významní církevní učitelé z počátků křesťanství. Sám Pavel bývá označován též jako "apoštol národů". Na celém jméně Pavel z Tarsu jsem však trvala. Uznala bych vám i Saul či Šavel z Tarsu, či spekulace o skutečném Pavlově autorství, ačkoliv v případě prvního listu Korintským (citát je 7,4) je vcelku jisté.

No a protože autor některé z Vás zmátl, tak jen ve stručnosti něco o něm:

Svatý Pavel (latinsky Paulus) z Tarsu, zvaný hebrejsky Saul (česky Šavel) se narodil ve významném obchodním městě Tarsos v Kilikii a jako každý Žid (prý pocházel z kmene Benjamin) byl obřezán, zároveň však byl i římským občanem se všemi právy (občanství získal jeho otec). Studoval u rabbiho Gamaliela v Jeruzalémě a patřil k helenizovaným Židům - ovládal jak hebrejštinu, tak řečtinu, a vyrůstal prakticky v řecké kultuře. Zároveň ho ovšem výrazně ovlivnil jeho otec, výrobce houní a koberců (tomuto řemeslu se vyučil i Pavel) a přesvědčený farizej.

Když se po Ježíšově smrti začalo v Judsku a Galileji šířit křesťanství, stal se Pavel jeho velkým odpůrcem a pronásledovatelem křesťanů - převážně mezi Židy, neboť tak činil z hlediska své víry. Jednoho dne, pravděpodobně někdy mezi lety 33-36, na cestě do Damašku, kde měl usvědčit a vyhnat ze synagog křesťany, uzřel jasné světlo, které ho oslepilo. Padl na zem a uslyšel Ježíšův hlas, který se ho tázal: ,,Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?" Byl vyzván, aby šel do Damašku, neboť tam se dozví, co má dělat. Tam ho učedník jménem Ananiáš zbavil slepoty a Pavel se dal hned pokřtít.

Pavel se nejprve stáhl do ústraní a několik let žil v Damašku. Poté se přidal k misionářům a cestoval a hlásal evangelium především mezi pohany. Podnikl několik misijních cest, navštívil Malou Asi, Řecko, možná IIýrii a Řím. Byl pronásledován a stíhán, především Židy, a nakonec byl mezi lety 64-67 sťat v Římě za Nerova pronásledování křesťanů. Jeho hrob se nachází pod římskou Bazilikou sv. Pavla za hradbami.

Zachovala se po něm řada dopisů (epištol) jednotlivým církvím, které jsou součástí Nového Zákona. Tyto texty jsou přitom pravděpodobně starší než evangelia, a jsou tak obrazem rané církve. Mnoho listů mu také bylo přisuzováno, i když zřejmě pocházely z pera jiných autorů.

Reklama