Foto: Domácí archiv, se souhlasem Gabriely V.
Gabriela miluje zvířata, co pamatuje. Když si tedy ve čtrnácti měla podat přihlášku na střední školu, ani ji nenapadlo, že by se měla věnovat něčemu jinému. Tak tedy zamířila na střední odbornou školu s veterinárním zaměřením. Podle svých slov se těšila, že na škole potká další milovníky zvířat jak mezi kantory, tak mezi spolužáky. Realita byla nakonec ale docela jiná. Nejvíce se to projevilo při povinných praxích.
Velkochovy slepic – pohled na slepice v okovech je žalostný
„Naše škola má praxe každý rok. Jedna je volitelná a ten zbytek praxí je předem daný. Probíhaly ve výrobně vajec, ve velkochovech prasat či krav, ale také na veterinárních klinikách nebo v zoologické zahradě. Na některé z nich vzpomínám ráda a nasbírala jsem tam opravdu hodně zkušeností. Jiné představovaly trochu nudu. No a ty další pro mě byly jistým prozřením. Takovým příkladem byla třeba praxe v takzvaných slepičárnách neboli velkochovech slepic. Na to vzpomínám jako na jeden z nejvíce traumatizujících zážitků vůbec. Práce trvala přibližně šest hodin ve velké červeně osvícené hale plné klecí se slepicemi. Podlaha byla hustě pokrytá potkaními výkaly a v každém rohu byl jed na krysy. Jedna spolužačka pak tahala slepice z malých klícek spolu s pracovnicí, předávaly je druhé spolužačce, která slepici držela za běháky a další z pracovnic velkochovu je očkovala. Následně byly slepice asi po deseti cpány do malých klecí na kolečkách. Celý proces probíhal velmi rychle a není asi třeba zdůrazňovat, že se při něm slepice nesčetněkrát zranily. Měly polámaná křídla, byly vypelichané. Na konci dne jsme všichni měli krev nejen na rukavicích, ale i na obličeji. Pohled na slepice v okovech, zubožené a mnohdy i mrtvé, byl žalostný. S odklízením mrtvých těl si nikdo moc hlavu nedělal, po celém objektu bylo možné vidět uhynulé slepice v různém stádiu rozkladu,“ líčí Gabriela.
Foto: Domácí archiv Gabriely, se souhlasem Gabriely V.
Po této nepříjemné zkušenosti si opatřila lékařské potvrzení o alergii na peří a byla přeřazena do výroby vajíček. „Tam to bylo rozhodně o něco lepší,“ říká. „I když jsem byla překvapená, když jedné z pracovnic spadlo na zem plato s vejci, podotýkám na tu zem plnou výkalů od potkanů, a ona rozbitá vajíčka jen sebrala do nepříliš čistého kbelíku s tím, že se použijí na majonézu. Když jsme po skončení praxe jako poděkování dostali velké plato vajec, s díky jsem odmítla,“ říká.
Čtěte také: Připadá mi pokrytecké nazývat se milovníkem zvířat a pak podporovat jejich týrání, říká veganka Nikola
Velkochovy krav – výkaly, hnis a necitlivé zacházení s narozenými telaty
Kravín a dojírny se na první pohled jevily jako lepší prostředí. Podle Gábiny tam se spolužáky zažili i hezké chvíle. Mohli být u porodu krávy, pomáhali u toho, a dokonce si sáhli na telátko ještě v porodních cestách maminky. Což jsou pro budoucí veterináře jistě cenné zkušenosti. Ovšem ne celá tato praxe byla o mazlení s mláďaty. Aby lidé mohli pít mléko, které jim nepatří, musejí se telátka hned po porodu od matky odtáhnout. Pracovníci je nenechají ani jedenkrát napít. Místo toho jim je později podstrčeno sušené mléko s vodou a jejich matky jsou hned pár hodin po porodu poslány na dojírnu, kde jim je mléko sobecky odebráno pro naši potřebu. Člověk je totiž skutečně jediný tvor požívající mateřské mléko jiných živočichů.
„Je třeba si uvědomit, že kráva je myslící a inteligentní zvíře se silným mateřským instinktem. V jednom kravíně byla dokonce budova s krávami hned naproti boudičkám s osamělými telátky a ty pohledy čerstvých maminek na jejich telátka z hlavy nikdy nevymažu,“ říká.
Co se týče praxe přímo na dojírně, také se nejedná o nic příjemného. Pracovníci zachází s hospodářskými zvířaty mimořádně krutě. Bijí je kovovými tyčemi jak do hlavy, nohou a do vemen plných mateřského mléka. „Pracovníci sice na první pohled vypadají, že neumí do pěti napočítat, ale chovají se hrubě. Kravám sprostě nadávají, surově je mlátí. Přesto, že se dojí v budově, není výjimkou, že pracovník jednou rukou pracuje s dojícím přístrojem a druhou rukou kouří. Na dojení jsou krávy posílány zraněné, kulhající. Dokonce jsem jich několik viděla se strženými paznehty. Je hrozné, že kdyby někdo bil kovovou tyčí psa, zvedala by se okamžitě vlna nevole, že se jedná o týrání zvířat. Kdo ale stanovil tu hranici, že pes či kůň si zaslouží ochranu společnosti a kráva ne? Je směšné, že tito lidé pak nazývají vegany extrémisty. Zajímalo by mě, jak by nazvali své vlastní chování,“ ptá se Gabriela.
„Velmi nehezký pohled byl také na krávy s infekcí postiženými struky plnými hnisu. Pracovníci však tuto skutečnost jinak výrazně neprožívali. Z nemocného struku vytáhli kanylu, kterou měla kráva zavedenou, aby jí ho mohli oddojit ručně a položili jí na špinavou a výkaly znečištěnou zem. Po vydojení prostě kanylu zvedli a bez očištění ji kravám zaváděli zpět do infikovaného struku. On je celkově s hygienou mléčný průmysl dost povážlivě na štíru. Jednou mi dokonce dojící přístroj upadl na zem a automaticky část výkalů nasál. Když jsem informovala pracovnici, řekla mi, že to nevadí, že je všechno stejně hnáno přes filtr. No řekněme, že jsem ráda, že kravské mléko nepiji,“ popisuje.
Pokud si myslíte, že škola, která má ze svých studentů vychovat budoucí sestry ve veterinárních klinikách, má k chovu hospodářských zvířat jiný postoj, jste na omylu. „Mnohokrát jsme s některými spolužáky byli za paní ředitelkou a upozorňovali jsme na to, že takové chování je státem posvěcené týrání zvířat. Ale vždy nám bylo odpovězeno, že pokud se nám něco nelíbí, máme opustit školu. Aby bylo jasno, nemám problém pracovat se zvířaty, jakkoliv tvrdě. Nemám problém kydat hnůj, podestýlat a uklízet maštal. Nemám problém strčit celou ruku do těhotné krávy. Ale na něčem takovém se odmítám podílet,“ říká rozhodně.
Foto: Domácí archiv Gabriely, se souhlasem Gabriely V.
Na všem zlém je něco dobrého…?
Gabrielu podle jejích slov tyto zkušenosti neodradily. Stala se sice vegankou a vzdala se konzumace jakýchkoliv živočišných produktů, ale zvířata studuje i dál na vysoké škole. „Byly i krásné praxe. V Zoologické zahradě, kde jsem mohla krmit žirafy přímo z ruky, to byl nádherný zážitek. Přesto, že jsem si tam z celkové dřiny málem oddělala záda, moc ráda na to vzpomínám. Nemám nic proti lidem, kteří jedí maso. Ale tvrdím, že každý by měl tohle vidět a pak tedy konzumovat živočišné produkty s plným vědomím kruté reality. Nejen té upravené a přikrášlené v televizi,“ uzavírá.
Foto: Domácí archiv Gabriely, se souhlasem Gabriely V.
Čtěte také: Kvůli malému bytu se nemusíte vzdát domácích zvířat. Těmto se bude dařit i bez zahrady
Zdroj: Autorský článek, rozhovor s Gabrielou V. - chovatelkou a studentkou ČZU
Nový komentář
Komentáře
Jsou to nesmysly. Byla jsem (ne jednou a ne v jedné) ve slepičárně a tohlese tam rozhodně nedělo. Moje sestra zase pracuje v mlékařské firmě, jezdí po různých kravínech a bere vzorky na kontroly a to pochybuju, že by hygienicky prošly, kdyby to bylo tak jak Gabriela popisuje. Neustále posílá fotky krav i telat, vždy čisté, mají venkovní pastviny kde normálně krávy i telata jsou pohromadě. Pokud tohle opravdu slečna někde zažila, bylo její povinností neprodleně volat PČR.
To, co je na fotkách, se skutečně někde děje. Není to rozhodně pravidlo ve velkochovech - sama znám celou řadu chovů nosnic, odchovů kuřat, chovů skotu, a v žádném z nich jsem toto neviděla - a že jsem se dívala pozorně. Stane se, že uhyne kráva, tele, slepice, ale že by se tam jejich mrtvoly válely dny, to tedy ne. Ano, praxe odebírání telat existuje a na to by chovy neměly být zrovna pyšné. Ale stáje plné krav se zanícenými kopyty a vemeny nejsou v normálních chovech na denním pořádku. Naopak se setkávám se záměnou malých klecí za voliéry nebo podestýlky, stáje pro skot jsou už také dělány jinak, jsou vzdušné, krávy mají volný pohyb atd. Že zrovna autorka nejí maso a nepije mléko, je její věc, většina lidí má jiný přístup a bez chovů zvířat by nebylo možno naplňovat ani potřebnou produkci rostlinné složky - lhostejno, zda na zahradách, či na polích.
Taky jsem byla na několika farmách, a ve velkochovu krůt, a taky jsem tam nikde neviděla popisované hrůzy. Naopak u těch krůt jsem nabyla dojmu, že je o ně postaráno snad i lépe než o lidi. Navíc v dnešní době, kdy jsou chovy pravidelně kontrolovány a současně majitelé té farmy nikdy nevědí, kdy se tam může vyskytnout nějaký ten aktivista, který kouká, co by kde našel a natočil na youtube, nevěřím tomu, že by si to někdo riskl. V tomto státě máme zákon na ochranu zvířat, a to již od roku 1992, a ten se opravdu netýká jen koček, psů a koní, předpokládám, že ho má slečna nastudovaný. Jestliže je slečna Gabriela přesvědčená, že došlo k jeho porušování, měla podat oznámení na policii ČR, nebo městské policii, případně správnímu orgánu, což je městský nebo obecní úřad, a poskytnout své svědectví, a případné důkazy pro vyšetření téhož a následné soudní řízení. To se tak dělá. Upozorňovat ředitelku nějaké střední školy je nesmysl, ta s tím dost těžko může něco udělat.
osobně jsem navštívila pracovně několik velkochovů prasat a krav, ale nikde jsem takový horor nezažila.A řeči o špíně na mléčném úseku jsou úplná blbost, nikdo by to od nich nevykoupil. Za mě - slečna přehání, aby nám vysvětlila, že jen ona je citlivá vůči zvížátkům a proto je vegan.
Přestaňte opakovaně publikovat tu blbost, že "Člověk je totiž skutečně jediný tvor požívající mateřské mléko jiných živočichů". Všem tvorům je naprosto jedno jaké mléko pijí, buď jako mláďata nebo dospělí. Jsou schopné kojit i jiný druh. Kočce je taky jedno jestli kojí vlastní nebo cizí. Fena je schopna odkojit kotě i srnče.
Slečna veterinární sestra by měla něco vědět o porodu skotu a následné tvorbě mléka, tedy mleziva. Pak tedy nechápu její "matky jsou hned pár hodin po porodu poslány na dojírnu, kde jim je mléko sobecky odebráno pro naši potřebu".
Je to velmi smutné i pro mě... Jsem matka Gábi, která dala souhlas a zveřejnila své zážitky a svůj životní postoj... Nejsem vegan jako moje dcera (vlastně i má druhá dcera), ale mám pocit, že bych měla...