Na Prvomájové průvody dnes vzpomínám s určitou nostalgií a úsměvem na rtech. Nikdy se mi nechtělo vstávat, když jsem si představila, že zase vyfasujeme v práci mávátka a jako houf debilů budeme procházet městem se sloganem na rtech – „Kdo stojí na chodníku, podporuje Ameriku". Někdo z těch mladých si řekne - tak proč tam chodili? Jo, ono to nebylo jen tak.

Když měl rodinu, měl strach z důsledků „vzpoury". Ale přece jen mezi těmi májovými „pochoďáky" byly i ty úsměvné. Jako třeba tento:

Tehdejší náš soudruh ředitel, velký a zarytý komunista, šel v čele našeho fabrikového průvodu. Na sobě novou uniformu Lidové milice. Byl totiž jejich velitelem. V ruce prapor a na rtech úsměv. Na jeho pokyn jsme se vydali na pochod. Najednou ředitel prudce zastavil, pracovník za ním do něho narazil a my uslyšeli na celé kolo: „Sakra, blbej pták. Dejte mi vzduchovku, já ho naučím, srát mi na výložky". A dožadoval se střelné zbraně.

Milicionář vedle něho ho uklidňoval: „Ale, soudruhu řediteli, víte dobře, že do průvodu zbraně nenosíme". Ředitel nato: „No dobře, ale kdyby bylo po mým, tak ho po bolševicku zabiju a byl by klid". A zase s úsměvem pokračoval v pochodu. Tato historka se šířila celým průvodem až do poslední řady. Smáli jsme se, a ani nám tehdy nevadilo, že zrovna začalo příšerně pršet. Průvod jsme zakončili v hospodě, která mimochodem musela být po celý průvod zavřená. To proto, aby se některý mazavka „nezlinkoval" a nehulákal na průvod protistátní hesla.

Januše

Tak to je zatím nejlepší historka. Dokonce jedna z nejlepších prvomájových, co jsem kdy slyšel.:) Jen škoda, že to bylo pouze na výložky, a ne rovnou do huby. To by bylo přijatelnější. Já když si vzpomenu na ty alegorické vozy… U nás se vyráběly koberce. A Avie. Takže na Avii vezli asi deset rolí hnusného jekoru na stojato, byl jakože seřazený podle barev duhy. Ta také vypadala, jako by ji někdo po…

Reklama