Humor. Jak často ho probíráme v různých úhlech. Jak moc ho kdo z nás potřebuje k životu a jaký druh komu vyhovuje. Kdo pro něj má smysl a kdo je podle nás „suchar“?
Bezkonkurenčně nejstrašnější model je, když se zanícením, patřičnou gestikulací a obrovským nasazením vyprávíte naprosto geniální vtip.
Mácháte rukama, měníte hlas, vstanete dokonce ze židle, aby vaše etuda dostala patřičnou razanci. Dopovíte vtip.
Zasmějete se, protože je fakt straně super, a očekáváte očekávanou odezvu. Tedy stejný výbuch, kterým jste napoprvé a vlastně i napodruhé reagovali vy.
A… NIC.
Posluchač se na vás dívá s jedním zdviženým koutkem jako na blbce a vy si náhle stejně, ne-li o něco „líbivěji“, také připadáte.
„He-he – dobrý, ne?“ snažíte se s nejistým výrazem a rudýma ušima.
„Jo – dobrý,“ praví ten suchar.
Trapas. Raději byste dostali cihlou do hlavy.
Buďte ale klidní, normální je se smát. A člověk se smyslem pro humor si důvod najde vždycky.
I humor je o vkusu
Nevím, ale u Fantozziho jsem se zasmála asi dvakrát, zatímco můj brácha se málem počůral. Dost mi nepřijde vtipné, kterak někdo permanentně krká nebo prdí, případně si stříhá nehty do dálky několika metrů, při čemž se strefuje do různých druhů potravin. Dělalo se mi nevolno.
Zato Bláznivá střela mě sestřelila z křesla hned několikrát, Čtyři vraždy stačí, drahoušku mě stály namožené hladké svalstvo, Pane, vy jste vdova rovněž a u Žhavých výstřelů mi museli zavřít okno, abych nebudila lidi až na Proseku.
Smíšek, nebo suchar?
Můj bývalý manžel se nesmál téměř nikdy. Když jsem se zkraje pokoušela vyloudit na jeho kamenné tváři alespoň náznak úsměvu, snažila se, pitvořila, div že jsem sebou nemlátila o zem ve snaze co nejlépe zapůsobit, sklidila jsem suché: „No vidiš.“
Viděla jsem ho se zasmát jen jednou.
To, co ho tehdy rozesmálo, nebylo vtipné. Jeho vkus nesdílí již ani jeden ze šesti miliard obyvatel planety Země.
Vyhodnotila jsem, že je mimozemšťan, a přestala jsem bažit po blízkém setkání třetího druhu.
Naproti tomu mám známou, která se řeže od chvíle, kdy vstane z postele. Stačí jí říct „ahoj“ a pomalu se válí po zemi. U Scary Movie skoro zkolabovala. Mě pobavilo jen „Už zase umíráš“. Je to možná „levné“, ale je to příjemnější.
Co myslíte vy? Suchý inženýr, nebo potrhlá přítelkyně?
- Víte, že člověk, který se často směje, má podstatně silnější imunitní systém, pevnější psýchu, lépe spí a má zdravější srdce?
- Věděli jste, že lidé s vráskami od smíchu jsou druhými pokládáni za důvěryhodnější?
- Překvapuje vás, že muži, kteří se často smějí, mají zdravější spermie?
- Představte si, že ženy, které se často smějí, mají o 34 %menší dispozice k rakovině dělohy?
Může humor zastarat?
Domnívám se, že ano. Byť pokládám například pana Chaplina za skutečně velkého umělce a komika, humorné scénky, u kterých se naše babičky lámaly v pase, už dnes rozesmějí jen málokoho.
Rovněž tak u pana Buriana je to kus od kusu. Ale teď hovořím jen za malé procento, kterého jsem se ptala.
Jak jste na tom se smíchem?
Když mám mluvit za sebe, je to věc, kterou vedle jídla a spánku potřebuji, abych žila. Není den, a to ani ty, které nepatří ke šťastným, kdy bych si nenašla důvod se zasmát. Až se přestanu smát, budu mrtvá.
- Spolehlivě mě rozesměje černý humor (Nesmí v tom jen být děti a těhotné ženy)
- Směju se příšerně, nahlas a je mi to jedno
- Když to zadržuju, chrochtám. Velice působivé
- Spolehlivě mě dostane, když se od srdce směje někdo jiný
- Když se směje dítě
- Směju se, i když je to nevhodné. Například na vlastní svatbě, protože oddávající koktal. Nechtěla jsem, ale nedalo se to. Bylo to horší, koktal o to víc. Já chrochtala. Máma do mě dloubala. Manžel rudnul a funěl.
Víte, že v Argentině museli kvůli „epidemii“ smíchu vyklidit školu na dvě hodiny?
A co tohle?
Zasmáli jste se?
A čemu se nejčastěji zasmějete? Máte rádi anglický humor? Italský? Černý? U kterého filmu jste se poslední dobou nejvíc zasmáli? Smějete se starým němým groteskám? Dokážete se udržet?
Jak hodnotíte svůj smích?
Nový komentář
Komentáře
směju se ráda, smích je koření života
Mám ráda humor Werichův, Horníčkův, jéžiš těch je. Nemám ráda humor zlý, oplzlý.
Spolehlivě mě rozesměje i Připoutejte se prosím,smíchy jsem se kutálela, už nevím, co to bylo za pořad, kdy měl Marek Eben skeč o Velkém kulovém...
Vozila jsem kolegyně do práce,jedna měla problém s nápisem na smuteční věnec pro vzdáleného příbuzného, peoradila jsem jí "Odpočívej v obýváku". Po třech vteřinách ticha jsme musely zastavit.Ještě, že to bylo u pole s kukuřicí.
V situacích ve kterých Míša chrochtá, mě skáčou bubliny u nosu i když nemám rýmu, třeba při pohřbu tetičky, když mi prolítlo hlavou: ta teta je dneska nějaká rozptýlená.
Mám ráda lidi, co se dovedou zasmát i sami sobě
.
já jsem morbidní prase
Smeju se vetsinou kdyz neco ctu.. Pak je nejhorsi, kdyz to chce druhy precist - proste vytrzene z kontextu to nikomu smesne neprijde....
Mela jsem vyborneho kolegu - dokazal naprosto verne prehravat scenky - vsechno mozne i nemozne...
Michaela Kudláčková — #8 cha cha - tak ted jsem se tu fakt smala... reprodukuju kolegovi, on mi tak nevinne odpovi - NE... chvilka ticha a zacal se tlemit taky
Michaela Kudláčková — #8 cha cha - tak ted jsem se tu fakt smala... reprodukuju kolegovi, on mi tak nevinne odpovi - NE... chvilka ticha a zacal se tlemit taky
Já mám talent na to, smát se v naprosto nevhodných situacích, a co hůř, ten smích nejde zastavit. Asi jako tady
http://www.youtube.com/watch?v=ykNP4yrNz3Y
Mě pokaždé rozesměje film U pokladny stál, viděla jsem ho už tolikrát (doma mám i DVD) a stejně mi u scény, kdy Burian alias MVDr. Rozruch řeže prst, tečou smíchem slzy.
DanaD — #9 ...jooo přesně!
vladka006 — #13 a to jsme měli svatbu v kostele
,ale nemyslím,že je to až tak vážná věc,sice vzít se je vážné rozhodnutí,ale většinou se něco bohužel vyvrbí
tak držím pěstičky ať vše dobře dopadne
.
Jo a to mě ještě zmrzly kytky v ledničce,protože jsem měla tak strašný vedra,tak aby neuvadly,tak se dali do ledničky,ale ta byla nějaká na prd,protože mě tam do rána úplně zmrzly a museli se jet honem honem shánět jiný,ale to mi uznávám do smíchu v první chvíli nebylo
Mautina — #11 Můj
už mě upozornil, že obřad je zcela vážná věc a ne, že tam budu mít kvůli všemu výbuchy smíchu.
Pak mě ještě dorazil, když mi pro jistotu ukázal video pána, co nás bude oddávat. Já vím, že se lidem nemá smát, jenže on je tak komická postavička a ten hlásek jak konipásek,.... U videa jsem dostala takový výtlem, až mi tekly slzy. Jsem na to zvědavá.
Podvazek si teda raději nevezmu.
Směju se často a ráda, směju se i když jdu po ulici, stačí, když si vzpomenu na nějakou veselou příhodu a už se lámu.
Chudáci kolemjdoucí.
rusalka2008 — #3 mám podobnou příhodu a to ze své svatby,kdy jsem pobavila hlavně samu sebe,kdy mi v kostele,když jsem šla od oltáře sklouzl podvazek z nohy a zůstal ležet na zemi,skoro nikdo si toho nevšiml,ale já se nemohla přestat s mým nastávajícím smát

ráda se směji
,obzvlášť oceňuji,když si umí udělat nekdo srandu sám ze sebe a ještě se tomu zasmát,nemám vyhraněný styl humoru co mě pobaví,směji se černému humoru nebo třeba filmovým komediím
Michaela Kudláčková — #8 ne...a to je dobre, ze?
DanaD — #7 ...vš, jak zastavit "nepřizpůsobivému občanovi" tepenné krvácvení?
Michaela Kudláčková — #6 no pak mam jeste jeden..
Jestli budes behat porad dokolecka, tak ti pritlucu i tu druhou nohu .....
DanaD — #5
Muj nejoblibenejsi ....
Rika masochista sadistovi "Muc me" a sadista rika "NE" ......
Míšo, opět super článek
a u tohoto popisu "Já chrochtala. Máma do mě dloubala. Manžel rudnul a funěl." chrochtám teď i já