Toto jméno bylo dlouhá léta u nás téměř neznámé. A co vůbec znamená? To vlastně úplně přesně nebylo nikdy vysvětleno. Patřilo ale surrealistické malířce Marii Čermínové.
Marie Čermínová, tedy Toyen, nikdy o svém dětství ani rodině nemluvila. Tvrdila, že žádnou rodinu nemá a nikdy neměla. Kdo tedy byla tato tajemná umělkyně? Prozradila toho o sobě opravdu málo. Ví se, že se narodila v roce 1902 na Smíchově v rodině poštovního pomocníka, měla starší sestru Zdeňku a že odešla z domova už v šestnácti letech. Z dnešního pohledu dost nepředstavitelné. Vždy toužila malovat, ale zpočátku to byl jen sen. Zjistila, že si musí nějak vydělat na živobytí i nájem. Začala tedy pracovat jako dělnice v továrně na výrobu mýdel v Karlíně. Byla šikovná, takže si brzy mohla dovolit začít studovat na Uměleckoprůmyslové škole. Už tehdy si její profesor Emanuel Dítě všiml zvláštního stylu malby, nebyl podle něj vůbec ženský. Toyen nesnášela rozlišování mužských a ženských rolí. A také odmítala jakékoliv autority.
Své přátele si pečlivě vybírala. Byla spíše uzavřená, jen málokoho si připustila k tělu. V mládí to byla pohledná žena, i když se vůbec nesnažila působit žensky. Měla krátké vlasy a nosila výhradně kalhoty, mužskou košili, na hlavě občas mívala rádiovku. Navíc kouřila. Ve dvaceti letech předčasně ukončila studia na UMPRUM a odjela na prázdniny k Jadranu. Zde se na ostrově Korčula seznámila s malířem Jindřichem Štyrským. Bylo to osudové setkání, které ovlivnilo celý její další umělecký i soukromý život.
Foto: AnonymousUnknown author, Public domain, via Wikimedia Commons
Spolu pak následujícího roku vstoupili do avantgardního uměleckého svazu Devětsil, v němž byla Toyen jedinou ženou. A jak vznikl tajemný pseudonym? Prý jednoho dne v kavárně na Národní třídě. Už dříve žádala své přátele, kteří jí říkali Manko, aby jí vymysleli nějaké umělecké jméno, u nějž nebude patrné, zda označuje muže či ženu. A stále se jí nic nelíbilo. Měla před první výstavou, pod svým jménem ale vystavovat nechtěla. Autorství pseudonymu se připisuje Jaroslavu Seifertovi, který na Toyen vzpomíná ve své knize Všechny krásy světa (k autorství se ovšem hlásí také Vítězslav Nezval či Karel Teige, všichni její obdivovatelé).
Seifert prý napsal na papír slovo TOYEN. Nikdo spolehlivě nevysvětlil, ani on, co to vlastně znamená. Podle jedné z verzí je to zkratka francouzského slov citoyen, což znamená občan. Podle jiného vysvětlení je to přesmyčka slov „to je on“. V každém případě si toho dne Marie Čermínová změnila jméno. Zrodila se TOYEN. Jméno jí plně vyhovovalo.
Se Štyrským zamířili do „mekky umělců“ - do Paříže. Pařížský pobyt se protáhl na několik let, společně se Štyrským tam vystavovali a navázali zde četná přátelství, např. se surrealistickými básníky André Bretonem a Paulem Eluardem. Pod jejich vlivem si v Paříži vytvořili svůj nový vlastní směr – artificialismus. Po návratu do Prahy pak ve třicátých letech založili u nás surrealistickou skupinu. A jaký byl soukromý vztah Štyrského a Toyen? Těžko říct. Žili a tvořili spolu, ale Toyen se vždy ohrazovala, když je někdo označoval za milence. Rozčilovalo ji to. Spekulovalo se i o jejích lesbických sklonech, ale možná šlo jen o pózu, kterou chtěla malířka šokovat.
Doba války byla pro Toyen lidsky asi jejím nejhorším obdobím. Jindřich Štýrský byl těžce nemocný a v roce 1942 zemřel. Bylo mu teprve 43 let. Odkázal jí svou pozůstalost, kterou ona po válce odvezla do Paříže. Velmi statečně se Toyen zachovala vůči malíři a básníkovi Jindřichu Heislerovi, mladšímu o jedenáct let. Kvůli židovskému původu mu hrozil koncentrační tábor. Toyen ho skrývala až do konce války ve svém malém pražském bytě.
Foto: AnonymousUnknown author, Public domain, via Wikimedia Commons
Po válce Toyen u nás opět vystavovala, ale pak v roce 1947 spolu s Heislerem odjíždějí do Paříže. Do vlasti se už nikdy nevrátili.
V začátcích jí v Paříži hodně pomohl Ferdinand Peroutka a pak i další přátelé – surrealisté. Poté, co přítel Heisler po pěti letech v devětatřiceti letech umírá, Toyen už žije sama. Do konce života. Nejdříve dlouho v levném pařížském hotelu. Pak získala byt a ateliér po André Bretonovi v rue Fontaine. Stále ale maluje, dělá koláže, ilustruje knihy, zejména pro děti. A ještě vystavuje. Začíná se ale vyhýbat společnosti, zavírá se v ateliéru, jen si občas sama vyjde na procházku do parku v centru Paříže. V roce 1980 v Paříži opuštěná umírá.
Toyen nikdy nežila v přepychu, za svého života nebyla rozhodně bohatá. Přesto se ale stala nejdražší českou malířkou – ženou. Dvacet devět let po její smrti byl za cenu 20 milionů Kč vydražen v aukci její obraz z roku 1937 s názvem Spící, s aukční přirážkou se suma pak vyšplhala na více než 23 miliónů Kč. To byla tehdy skutečná bomba! Od té doby se situace výrazně změnila. Pro tvorbu Toyen je typický vysoký nárůst cen, zejména u obrazů z 20. a 30. let, ale také u pozdních děl z jejího pařížského období. Dnes drží rekord její obraz Cirkus z roku 1925, který byl v roce 2021 vydražen za neuvěřitelných 79,1 mil. Kč!
Zdroje info: Sedláčková Andrea: Toyen: První dáma surrealismu, 2023, Sedláčková Andrea: Toyen: Léta erotická, 2025, Hodgeová, Susi: Stručný příběh žen v umění, 2021, 100+1 Historie
Nový komentář
Komentáře
Teď jsem byla na komentované prohlídce obrazů Toyen a konečně jsem trochu jejím obrazům porozumnela. Často na Žižkově chodím často kolem domu, kde bydlela.
Zajímavé čtení o životě naší slavné malířky.
Děkuji
Hezké připomenutí české malířky. Děkuji