Tuto umělecky nadanou ženu dnes již znají jen opravdoví filmoví fajnšmekři či filmoví historikové. Ačkoli se nenarodila do umělecké rodiny, její tatínek byl železniční úředník, k umění to Zdenu Holubovou (1896-1956), jak se dívenka jmenovala, táhlo odmalička. A rodiče jí nebránili! Podporovali ji. Oblíbila si poezii, přitahovalo ji divadlo a ráda malovala. Právě výtvarný talent ji dovedl ke studiu na UMPRUM do sochařského ateliéru Otakara Španiela.
Její velkou láskou byla Paříž, a tak se rozhodla a v roce 1918 odjela studovat na prestižní École des Beaux Arts. Zde se seznámila s mnoha avantgardními umělci různých oborů a brzy měla jasno. Ne poezie, ne divadlo či sochařství, svou budoucnost viděla ve světě filmu.

A svůj sen stát se filmovou scénáristkou a režisérkou začala realizovat! Mohla si to dovolit také díky dobrému finančnímu zázemí. To už byla provdaná za majitele velkoobchodu s dřevem Bohumila (Gottlieba) Smolu. Byl to její druhý sňatek, informace o prvním manželství neexistují, uvádí se jen to, že se jmenovala Grossmanová. Jejím debutem-podle vlastního námětu i scénáře-se v roce 1923 stalo romantické melodrama Závěť podivínova. Snímek podpořila nově vzniklá společnost Jupiter film, ale nejvíce do něj zainvestoval Zdenin manžel. Do filmového světa se vrhla bez předchozích zkušeností ne jako Zdena Smolová, ale pod pseudonymem Zet Molas.

64086ca550623obrazek.jpg
Foto: Zet Molas v roli Marie, film Mlynář a jeho dítě
AnonymousUnknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Scénář se jí moc nepovedl. Přesto k ní byla kritika celkem shovívavá, spíše chválila scénografii filmu, v níž ocenila autorčin výtvarný talent. Horší bylo, že film propadl u diváků. Ještě větším problémem se stal soudní spor s představitelkou hlavní role. Tu si Zet Molas našla přes inzerát a slibovala celkem slušný honorář. Z honoráře nakonec herečka neviděla nic a Zet Molas zažalovala. Ta se bránila tím, že musela roli pro hereččinu neschopnost přeobsadit a že s tím měla dodatečné nemalé výdaje. Film se bohužel nedochoval, je považovaný za ztracený.

64086cf9bb428obrazek.jpg
Foto: Vítězslav Nezval
See page for author, Public domain, via Wikimedia Commons

Krátce nato odjela Zet Molas čerpat novou inspiraci do své milované Francie. kde doufala, že se prosadí ve francouzské kinematografii. Napsala scénář k filmu Mademoiselle de Maupin podle románu Théophila Gautiera, měla ztvárnit hlavní roli, na niž se pečlivě připravovala. Film však realizován nebyl, i když se uvádí, že se snad začalo i natáčet. Zklamaná Zet Molas se vrátila do Čech.

Brzy po návratu začala spolupracovat s naším avantgardním hnutím Devětsil, také díky svým znalostem francouzské avantgardy. Od roku 1924 vedla jako šéfredaktorka časopis Český filmový svět. Místo původního filmového magazínu z něj udělala avantgardní časopis, do nějž přispívali její přátelé-umělci, kterým kromě recenzí tu vydávala i jejich poezii a avantgardní eseje. Největším přispěvatelem se stal tehdy mladý, zatím ne tak slavný (a ještě štíhlý) Vítězslav Nezval. Ten se do Zet Molas vášnivě zamiloval. Zmiňuje se o tom dokonce ve svých pamětech, které vyšly pod názvem Z mého života. Plánovali dokonce, že spolu natočí onen v Paříži nerealizovaný film Mademoiselle de Maupin, samozřejmě v hlavní roli se Zet Molas. Nakonec došlo k rozchodu a z natáčení sešlo. Podle všeho to byl nejspíš jen platonický vztah, i když Nezval si přál a čekal víc…



Mezitím manžel koupil a financoval časopis Český filmový svět a v roce 1927 zřídil i výrobní společnost Molas-film. Takový manžel se neopouští. Mezitím Zet Molas začala připravovat další film, drama Mlynář a jeho dítě. Film nesl prvky u nás se teprve rodícího surrealismu, s nímž se Zet Molas seznámila v Paříži. Nicméně ani kritika ani obecenstvo její snahy příliš neocenilo. Celkem úspěšná byla krimikomedie Pancéřové auto, k němuž Zet Molas napsala scénář a ztvárnila i hlavní ženskou roli.

A pak se na pár let odmlčela. V druhé polovině 30. let se k filmu vrátila. Napsala několik scénářů a v roce 1937 natočila svůj nejlepší a zároveň poslední film, klasické životopisné drama Karel Hynek Mácha. Film byl příznivě přijat diváky i kritikou a vypadalo to, že má Zet Molas našlápnuto k další úspěšné kariéře. Bohužel nestalo se tak. Napsala sice opět pár scénářů, ale ty už nerealizovala. V období protektorátu se manžel přihlásil k německé národnosti. A co hůř! Oba pak schvalovali okupaci a „za odměnu“ směli arizovat pražské kino Adria. Zet Molas směla točit, ale netočila. A po válce? Jako Němci a navíc kolaboranti byli odsunuti do Západního Německa. A tam Zet Molas zcela zapomenutá v roce 1956 umírá…

Zdroj info: 100+1 Historie, Wikipedie

Na našem webu jste si mohli ve volném seriálu o zajímavých ženách také přečíst: