Čtenářka Aninas nám odvyprávěla své zážitky se smrtí otce a bratra a sama chce úplně jiný pohřeb a hlavně veselou pohřební hostinu.

Ahoj vsichni,

 Asi neni cloveka, ktery by se touto otazkou nezabyval. Tak i ja uz v mladi jsem resila, co bude az nebudu. A musim se priznat, ze jsem - jako mala - mela uplne panickou hruzu z toho, ze by me mohli
zpopelnit.

V noci jsem se budila hruzou, ze se tak stalo a vymyslela jsem ruzne zaveti, kde jsem si VYSLOVENE PRALA pohrbit cela v rakvi. Leta bezela a ja zjistila zase uplne jine veci. Kdyz odejde duse, je uplne jedno, co bude s telem. Jedno ve smyslu, jak se s nim nalozi.

Ovsem je tady jaksi i prakticka stranka veci a tou je zpopelneni. Zazila jsem 2 umrti mych blizkych - v deseti lelech otce [byla jsem posledni s kym jeste mluvil, pak uz upadl do komatu a druhy den
zemrel] a pred par lety bratra. Oba byli pohrbeni v rakvi.

Otec byl navic 3 dny vystaven v rakvi v mistnim muzeu a my tam byli cele ty tri dny. V den pohrbu
uz jsem to jaksi nezvladla a z pohrebniho pruvodu me odvezla sanitka na polikliniku, kde me nadopovali nejakymi injekcemi a odvezli na hrbitov. Tady jsem nechapala, co se deje a rozdavala usmevy na vsechny strany. To me pak mistni placky pekne pomluvily, jaka jsem nezdarna dcera. No nic. Pak uz o neco hodne moudrejsi jsem byla doopatrovat bratra.

Cele tri tydny jsme mely se svagrovou 24 hodin sluzbu s obcasnym vystridanim na kratky odpocinek.Bratr mel vyslovne prani byt doma. Navic jsem bratrovi denne pichala morfium.Ale to uz jsem se asi hodne rozepsala s mym osobnim setkanim se smrti. Uz bude konec. Proste uz se to v domacim prostredi nedalo zvladnout, tak den po jeho 60 narozeninach jsme ho odvezli do nemocnice, kde jsme mely se svagrovou rovnez pristup od brzkeho rana do pozdni noci. Rovnez jsem byla [i se svagrovou] posledni, kdo ho videl nazivu. Jeste jsem
se snazila zpruchodnit mu dychaci cesty, protoze nemohl dychat. Prstem na zed napsal - DOKTORA - tak jsme ho zavolaly, ten nas vyprovodil ven a za par minut nam prisel oznamit, ze umrel a pak jsme zase mohly vejit.

Taky byl vystaven v rakvi [jak hrozny zvyk], ale jenom hodinku pred pohrbem. No a zaver toho celeho je, ze ted ma zase hruzu z toho, ze budu cela tuha nekde vystavena. NEEEEEE!!!!

Jednoznacne chci spalit a nekde rozprasit. Kdyz si nekdo vzpomene, muze na to misto prijit, zavzpominat, prinest kyticku. Nechci zadny hrob, nechci aby moji pozustali meli povinnost starat se o nej. A vubec - jaky pohreb? Nechci, chtela bych veselo, chtela bych zahrat moje nejoblibenejsi pisnicky,chtela bych, aby se tancilo. Ja se na to vsechno budu divat a beda, kdo se nebude bavit, toho prijdu strasit!

Mozna to tem pozustalym pujde samo od radosti, ze uz jsem v panu - hahaha. No ale vazne - docela verim na reinkarnaci, takze jednoznacne jsem pro spaleni - myslim, ze je s tim min prace.

Aninas

Pozn. red. Text nebyl redakčně upraven

Díky Aninas za Tvůj upřímný příspěvek. Být někde vystaven, to si nedokážu představit, že bych chtěl. A s tou oslavou to mám úplně stejně jako Ty. Od té doby, co jsem se spolupodílel na vypravení dvou pohřbů, jsem začal přemýšlet nad tím, že pro mé pozůstalé připravím své parte a hlavně seznam muziky, který se má hrát během pohřbu. Protože na své „poslední cestě“ rozhodně nechci poslouchat nějaké unylé pohřební písně.

Dnešním tématem dne je náš vztah k vlastní smrti.

Chcete být po smrti spálena? Proč? Chcete být uložena do rakve? Proč? Chcete mít velký pohřeb, nebo malý? Proč? Chcete mít náhrobek? Co na něm a proč?

A to ještě není vše, co bych dnes rád do tématu dne dostal. V dnešním článku k tématu píšu o tom, že až třetina uren v naší zemi zůstává nevyzvednuta v pohřebních ústavech. Ubývá u nás pohřebních obřadů

Proč tomu tak je?

Zajímá vás smrt jako fenomén?

Co si o ní myslíte?

Na vaše příspěvky, historky, příběhy a úvahy se těším na e-mailu:

redakce@zena-in.cz

A dnes za toto téma nedám odměnu vám přímo. Ale věnuji za jednu z vás 1 000 Kč na dobročinné účely. Za svůj příspěvek mi napište organizaci, popřípadě přímo číslo účtu té organizace, kam mám peníze poslat!

Reklama