Mami,
já vím! Řekla bys určitě, že si z tebe nemám brát příklad a že už zase něco zbytečně řeším.
Ano, řeším. Musím. Nezbývá mi nic jiného, když se na sebe podívám do zrcadla. Co vidím? Holku, které bude za nedlouho dvacet pět let. Tobě, když bylo dvacet pěl let, byla jsi mnohem dál, než jsem já dnes.
Jo, já vím, co mi namítneš: „Byla jsem hloupá, když jsem se vdávala těhotná v jednadvaceti, abych se o pár let později rozvedla.“ Nevěř tomu, co říkáš. Myslím, že mnohem hloupější jsem já teď.
Chodím s přítelem přes rok a pořád zvažuji pro a proti. Děláme to oba, neustále si necháváme čas. Na co? Asi na rozmyšlenou…
Vyjdeme nám to spolu? Nevyjde? A z toho neustálého rozvažování se mi zdá, že postupně ztrácíme zamilovanost ze začátku a možná i trochu té lásky. Je to škoda.
Ty jsi se alespoň vdávala šťastná. I přesto, že ti to vydrželo jen pár let. Vždyť, ale za pár let jsi přece našla super chlapa, kterého sis vzala a všechno bylo ještě mnohem lepší. A já? Budu se vdávat rozumná a třeba nám to také vydrží jen pár let.
Co se to stalo s dnešní společností?
Chceme snad zabránit stoupajícím žebříčkům rozvodovosti tím, že spolu chodíme dlouho? Přemýšlíme a do lásky vkládáme stále více rozumu, protože jsme snad rozumnější, než byli naši rodiče.
Stejně tu rozvody budou a možná jich bude časem mnohem víc.
Na co dva lidé přišli až po několika letech společného manželství, já přicházím už nyní, když bych měla mít vlastně teprve všechno před sebou. Je pravda, že později už nebudu překvapená. Ale…
Nestárneme kvůli těm všem jakýmsi opatřením proti zklamáním trochu předčasně? Neděláme si tak vrásky dřív, než přijdou problémy? Nezůstáváme raději sami bez partnera, než abychom příště nemuseli řešit stejné problémy?
Snažíme se sami sebe uchránit před neštěstím a mít vztah co nejlepší a bez poskvrny. Ale tím se stává spíše všechno horší než lepší. Ani se nedivím lidem, kteří se rozejdou s partnerem, se kterým jen žili mnoho let a vezmou si člověka, kterého znají třeba jen rok.
Život je risk a zdá se, že kdo se bojí, nesmí do manželství… A já? Já se bohužel stále bojím!
Nový komentář
Komentáře
bednaroi:to opravdu smysl nedává no to budou právě takový ty otevřený vrátka na zdrhnutí a nebo 10 let dlouhá doba a co kdyby utekly tak se určitě vyplatí třeba takových 5 počkat
souhlasím
leny2607: to ten muj duvod videl,nebranil se svatbe,jen chtel jete tak deset let pockat,ale vlastne to vubec nedava smysl,co/
Meander:
Evikus: souhlasím,cítím to stejně jako ty.Mám za sebou více jak pětíletý vztah ve kterém to bylo já a ty ani po těch letech neviděl důvod proč si mě vzít,no když na to potřebuje někdo mít důvod tak prosím, člověka si beru snad proto že ho miluju chci s ním mít dětí a být s ním po zbytek života.Dneska mám nový vztah už rok a je to o něče jiném a doufám že taky v dohlednu budeme my
jaký si to kdo udělá takový to má.......nejlepší je žít tady a teď proože představa že budu žít ve spokojeném manželství dalších 30let a budu to trávit strachem...to tedy ne....kašlu na to co bude......chci si to užít......žít na plno a beze strachu s těmi které mám ráda....a když to nepůjde půjdu já
stejně bych neměla na vybranou...tak co?
no upřímě , tu debatu moc nechápu.ŘEŠIT jestli se vezmeme nebo ne? prostě on se zeptá a ona odpoví. Připadá mi, že jak se to začne moc řešit, tak něco není úplně ok.Já se vdávala v 18, teď jsem rok rozvedená, přesto toho nelituju.
Já jsem se vdávala ve 23 letech z lásky a navždy. Alespoň do loňského 3. září jsem si to myslela
.
Tak nevím, jestli se mám vdát
stačí 19 let a tři vychované (nevím jestli dobře) na zkoušku???
Meander:
dopr. reakce
Vivian: Uáááááááá!
(Byla to adekvátní rekce?)
V září se vdávám podruhé a nemám nejmenší obavy... Nedělám si iluze, že to tentokrát už nutně musí být navždy, ale nejsem ten typ, co řeší "co by kdyby" a nemám strach ze závazku, prostě jsme spolu už čtvrtý rok a usoudili jsme, že nám to spolu klape dost dobře na to, abychom měli spokojené manželství
Jestli si ještě nejsi jistá tím, jestli je to ten pravý pro společný život v manželství, tak počkej (vlak ti ještě neujíždí
), ale až se budeš rozhodovat, tak hlavně podle toho, co chceš a co cítíš TY.
Žebříčky rozvodovosti neřeš, trendy ve společnosti neřeš, řeči maminky taky neřeš, odpovědi na svoje otázky nenajdeš nikde jinde než v sobě
Evikus: Dej si vlažnou heřmánkovou lázeň
Nyotaimori: Přesně tohle mi tu chybělo
.
Pro Nyotaimori: Co je stupidní? Svatby? Tak se nevdávej! Buď i v šedesáti svobodná slečna :o) aspoň budeš in
Holky, to ale přece musíte denně cítit, že je to vážné a že s tímhle člověkem chcete strávit zbytek života. My jsme s přítelem spolu přes 3 roky, nevím, jestli je to ten pravý, ale myslím, že v mém případě bych to nevěděla nikdy, jsem prostě náročný člověk a mám asi vysoký požadavky. A když se budu vdávat, tak jen proto, že to stejný jméno pro všechny je praktičtější a dnes už i to společný zdanění je výhoda. Jsem zkrátka praktik a taky lenivec, zařizovat svatbu by se mi určitě nechtělo.
Já souhlasim s Evikusem! V tomto směru jsem hodně tradičně založená a vadilo by mi, kdyby moji synové měli děti bez sňatku. Já svatby navíc miluju, hned bych se vdávala!
bednaroi: zazila jsem neco podobneho, jen s tim rozdilem, ze se svym byvalym jsem stravila dlouhych sedm let a po celou tu dobu mi porad rikal, ze jeste neni pripraveny na manzelstvi,jenze ja az po tak dlouhe dobe pochopila, ze mu proste vyhovovalo mit full service a zadne zavazky.Sveho nynejsiho manzela, ktery je taky cizinec,jsem si vzala po roce a pul znamosti a po roce manzelstvi musim rict, ze je to to nejlepsi co mne potkalo. Mozna ze je to ¨jen podpis na papire¨, ale jak uz tu nekdo psal pak uz to nejsme jen ja a ty, ale my. Je jasne, ze nikdo nevidi do budoucnosti, muze to dopadnout vselijak, ale kdyz si ti dva reknou, ze se vezmou, tak si myslim, ze to take svedci o tom, ze to spolu mysli opravdu vazne.
jo a jeste jsem zapomnelal rict,ze drive byl pro me snatek neco extra,jako tresnicka na dortu po chozeni a protestovala jsem proti recem ze je to jen podpis na papire,a ted to tak vidim i ja,je to jen papir