Reformy sociálních dávek přinesly své ovoce. Nezaměstnanost v České republice je rekordně nízká – pod 6 procenty. Bez práce je cca 349 tisíc lidí, což je téměř o 100 tisíc méně než loni touto dobou. Znamená to, že kdo chce pracovat, práci najde?
V podstatě ano. Ovšem pořád ne vždy za úplně ideálních podmínek. Existují profese, které na trhu zkrátka nejsou potřeba. A méně kvalifikovaná práce je zase hůře placená. Navíc v některých regionech – tradičně na severu Čech – je nezaměstnanost stále ještě poměrně vysoká.
Dostáváme se tak do situace, která by se čistě kapitalisticky smýšlejícímu jedinci mohla jevit absurdní – máme nedostatek zaměstnanců – a to často v oborech, na které není potřeba žádnou speciální kvalifikaci – a tři a půl sta tisíc nezaměstnaných, kteří tu práci nechtějí. Je pro ně totiž málo placená nebo by se museli přestěhovat – obvykle přinejmenším z počátku na ubytovnu, kterou jim zaměstnavatel k práci nabízí. A na to Češi ještě pořád nejsou zvyklí. A tak se místa obsazují pracovníky z ciziny nebo firmy odmítají zakázky, protože nemají dostatek zaměstnanců.
Existuje samozřejmě i takzvaná zdravá nezaměstnanost – podle ekonomů se pohybuje kolem 3 až 4 procent a tvoří ji lidé, kteří zrovna mění práci. Ti jsou potřeba, aby pracovní trh fungoval, zaměstnanci mohli měnit pracovní místo a zaměstnavatelé zaměstnance. Přesto však stále ještě existuje skupina lidí, kterým život „na podpoře“ očividně vyhovuje, nebo jim přinejmenším nevadí natolik, aby se snažili svou situaci změnit. Chtělo by to ještě přitvrdit?
Zdroj: www.mpsv.cz
Co myslíte, ženy-in, máme stále ještě příliš „měkké“ zákony? Měl by se člověk přestěhovat za prací? Udělala byste to Vy? Šla byste kvůli práci na ubytovnu? A co kdyby se musel odstěhovat Váš partner a vídali byste se jen o víkendech? Nebo jste něco takového zažila? Vzala byste méně kvalifikovanou práci? Nebo absolvovala rekvalifikaci? Jak daleko jste ochotna za prací dojíždět?
Nový komentář
Komentáře
S tím souhlasím. Když je někdo ochoten se kvůli práci přestěhovat, smekám. Levné stěhování je řešení, které nikoho nezruinuje. Já bych si nic rozbít nechtěla, je to jistota.
tanecnice: Jsem ráda, že jsem tě pobavila a teď hybaj do práce.
kdybych byla mladší tak ano dyž má člověk možnost mít platově lepší práci a je bez zavázku ať jde za ní.
V naší republice, to není trend jezdit za prací. Myslím, stěhovat se, se vším všudy. Zvlášť když je rodina. Mladší
generace to už bere jinak. Zvlášť když je někdo svobodný a
bez závazků. K práci není u nás přizpůsobeno zase bydlení.
Nebo je dost drahé.
Stěhovala jsem se celý život. Po VŠ jsem nastoupila v okresním městě blízko Prahy. Bydlela jsem s manželem 2 roky v jedné kanceláři na pracovišti, musela jsem do SBD, abych dostala byt - bývalý špajz ve statku místnost 4 x 4 m, vodovod na chodbě, záchod na dvoře - ale budka byla jen naše. Po 3 letech sehnal manžel ve vých. Čechách zaměstnání s bytem, tak jsme se stěhovali. On pracoval z bytu přes dvůr, já dojížděla 25 km autobuse s přesedáním - čili 50 minut cesty. Když přišly děti, začal mít manžel v práci problémy, protože jesle a školka byly na něm. Tak jsme se stěhovali na Valašsko. Když děti dorostly, dojížděli jsme oba 40 km a za 2 roky jsme se tam stěhovali. A po dalších 10 letech do krajského města. Kromě toho posledního - to bylo za kulturou a využitím volného času to mělo vždy spojitost s prací. Přesto si myslím, že předpokládat, že se každý přestěhuje je nesmysl. Nejde jen o děti, ty si zvyknou, i dospělí mohou najít přátele. Jde o to bydlení. Na malé vesnici, kde není práce se těžko prodává rodinný domek a pokud se prodá, za ty peníze se většinou ve městě bydlení pro rodinu nesežene. Ubytovna stojí peníze, dost peněz a ještě ke všemu se náklady rodiny nijak nesníží - je tam dojíždění. A stěhovat se do okolí většího města - známé nabízeli práci, jenže na směny a pravidelně víkend. V době, kdy by jí končila směna je poslední autobus 15 minut odjetý a o víkendu nejezdí do města nic. Je snadné říkat něco o stěhování lidem, kteří se narodili ve městě v činžáku nebo družstevním bytě, nikdy se stěhovat nemuseli, nejvýš z jedné ulice do druhé, nikdy nedojížděli. A osamostatnit se na vesnici - jeden obchod stačí, vlasy si dámy udělají navzájem, aby to nic nestálo a se šitím je to téměř stejné. Už jsem taky slyšela, že by se mohly vyučit třeba pedikérkou. Zejména v obci, kde je většina žen nezaměstnaných. Nelze popřít, že přibývá pracovních příležitostí, jenže ne vždy tam, kde chybí.
Ahojki, nemam cas procitat vsechny reakce,mam male mimco a spoustu prace kolem>),,,ale musim rict, ze me privedl k usmevu prispevek od Meander, (mozna je tu takovych reakci vic)Zajimave je, jak vetsina prispevku je tu z dopoledne, coz by clovek rekl, lide v praci pracuji a ne chatuji na magazinech, ctou si, povidaji, hi hi ha ha.Ale co si budeme povidat, z mych zkusenosti, lide co maji pred sebou v praci komp, jsou vlastne z poloviny placeni za to ze nepracuji, jen tak sedi a ubijeji cas zabavou na netu,to se to pak mluvi o "PRACI",protoze takovouhle praci nabizeji, uplne ji cpou uplne vsude, a ti holomci nezamestnani ji nechtej,ostuda fakt
Milanka:
Stěhovat se za prací, není tak jednoduché. Najdete si práci, musíte se, ale přestěhovat. Peníze na nové bydlení nemáte, jedině si půjčit.Nastoupíte do zaměstnání a zjistíte, že podmínky, které vám byly slíbeny zaměstnavatel nedodržuje. Manželka rozváže pracovní poměr, přestože práce ji vyhovovala a vnovém bydlišti práci nesežene, nebo na horší úrovni.Děti musí změnit školu, nemají tam žádné kamarády. Platové podmínky se vlastně zhorší celé rodině a návrat zpět je nemožný.Nastane i problém splácení půjčky a jak to řešit? Jediné, manžel půjde za prací a bude dojíždět domů na vokandy. Vydrží takové manželství, nebo nevydrží.
V 80. létech jsme si s kolegyní v práci říkaly - "doba je zlá" a teď si v duchu říkám "doba je náročná", ještě, že už do práce nemusím, lidské vztahy jsou mnohdy fakt podivné. Ke konci se mi už dost lidí "šplhalo po zádech" na vyšší místa.
a....: no upřímně, my oba trávíme hodně času v práci, pak ještě práce doma a večer je každý tak utahaný, že mu vadí i to, jak ten druhý dýchá
...tak bychom se třeba i míň hádali, že
naše zákony jsem prostě moc krátké na nemakačenka
...já dělám méně kvalifikovanou práci a není to tak zlé...rekvalifikaci bych určitě doporučila, sama jsem jí prošla a rozšířila jsem si spektrum pracovních možností...a dojíždět...hmmm, no asi tak, abych jen co přijedu z práce, nemusela běžet do práce
Majucha: Tak tihle se na sebe ještě po dvaceti letech těšej
vlcice:Některým ta odloučenost vyloženě svědčí. Znám jednu dvojici, kde manžel pracuje přes 10 let mimo a domů jezdí jen na víkendy. Do budoucna nemají v úmyslu to nijak měnit.Musím říct, že jsou pro mě ukázkou téměř ideálního manželství( pokud něco takového existuje
). Jsou spolu už 20 let.
Když člověk potřebuje peníze, je občas nutné pro to něco udělat.
ti to pracovat nechtí, nebudou a ti coby dělali a nemohou nic najít tak i při sebetvrdších zákonech nic nenajdou
Práci mám, dokonce mne baví, což považuji za důležité. A jsem spokojená. Kdybych byla bez práce, tak vezmu cokoli, jen abych nebyla doma. Stačilo, když jsem byla na mateřské(za 3,500,- kč)a stačilo. Ale brala jsem to tak, že jsme děti chtěli a tak to musíme vydržet a uskromnit se. Naštěstí to už mám za sebou a chodím vesele a ráda do zaměstnání
S tím stěhováním je to problematické. Když jsou manželé a jeden nemá práci, tak se stěhovat stejně nemůžou. Leda, že by se ten druhý vzdal dobré práce a hledal si jinou.
Kdybych byla sama, klidně bych se odstěhovala a ani ubytovna by mi nějaký čas nevadila.
Kdyby se přítel ostěhoval za prací, tak bych raději šla s ním. Málokterý vztah založený na víkendovém stekávání vydrží. Vidím to na rodičích přítele, ti se právě k vůli tomu rozešli. Navíc přítel leta svého otce prakticky neznal a dodnes ho to dost mrzí.
Žádné rekvalifikaci ani dalšímu studiu se nebráním, pokud je to třeba. Dojíždět bych byla ochotna tak hodinu cesty.
Pokud bych byla sama, jdu za prací kamkoliv. Takhle se musím ohlížet na rodinu, ale v současné době mě tohle téma až tak nezajímá, o kriply nikdo nestojí :-)
Meander: To je dobře.
Chlop: Tyjo, už tam vnímám tu HLOUBKU.