Mám ráda jídlo. Kdo nemá rád jídlo, nemá rád sám sebe. Kdo nemá rád sám sebe, nemůže mít rád jiné lidi, dokonce ani své partnery. Kdo nerad jí, trpí mentální anorexií. Někdy to dojde tak daleko, že přestane jíst úplně. Je zajímavé, že tento psychický problém mají více dívky, ženy. O mužích jsem dosud neslyšela žádný takový případ, ani nečetla. Ale právě muži často způsobí psychický blok v dospívajících dcerách, svých dívkách i ženách.

"No podívej se, jak to vypadáš??" "Mohla bys něco shodit, ne??" "Co kdyby ses občas podívala do zrcadla??" "Dej si raději jen salát, máš velkej zadek" ...

A tak podobně jsou atakovány tak dlouho, dokud dotyčným "nerupne" v hlavě a následně přestanou přijímat jakoukoliv potravu nebo se jim rapidně sníží sebevědomí.

Zaplaťbůh (přestože věřící v boha nejsem), dnešní téma je úplně někde jinde. Sice se ocitáme na další hranici a to na hranici obžerství. No potěš.... Ale já vás nepotěším. Přestože mám jídlo ráda a s požitkem mně vlastním si ho dokážu vychutnat, nedokážu se oddávat obžerství. Obžerství neuznávám!

Pokud se podíváte zblízka na mou postavu, usoudili byste, že sedím od rána do večera a místo do televize koukám do ledničky a mlsám a hltám a cpu se.
Nene... Jím pravidelně několikrát denně, neb mi stavy hypoglykemie nedovolují vynechat svačinku či podobně. Necpu se, jím naprosto adekvátní porce. Musela bych mít postavu jako laň. Kde je tedy problém?

Mám chutě. A jen vlastní vůle mi dokáže poručit a mlsání zatrhnout tipec. Pokud se vůle někde schovává a toulá, mlsám... sem tam něco. A při nízkém výdeji energie, způsobeném mimo jiné i dvěma úrazy končetin během jednoho roku, se energie hromadí v tukových zásobách.

Nevypadám ale jako reklama na pneumatiky Michelin. Můj tuk se účelně a něžně rozložil do všech partií těla a do všech zákoutí. Vypadám naprosto symetricky....i sympaticky.

Téměř šestiletá dcerka se ke mně často přitulí a povídá: "Jééé mami, ty jsi tak krásně měkkoučká, jako koláček...":-))

Mému příteli se mé momentální rozměry zamlouvají taktéž. A když k tělesným požitkům přidám i nějaký ten koláč, upečené masíčko či domácí polévku, je to pak láska skoro nebeská.

Něco na tom bude, že láska prochází žaludkem. I když ne tak doslova, že??

No, pro dnešek bych téma obžerství uzavřela tím, že se nemá nic přehánět. Ani jídlo. Jíst se má zdravě, s chutí a dopřát si i to, na co máš chuť. Pak je už jen na nás, jak nadbytečné kalorie s těla dostaneme. Nebo jak moc se s nadbytečnými kily spřátelíme...

Elioza

 

S tím závěrem se nedá než nesouhlasit, ale někdy je to těžké. Člověk je zvířátko hříšné a nedá se poučit, když jde o chtíč.

V turnaji samolodí je už více než 40 hráček a odehráli už na 200 her.

Stále máte slušnou šanci na vítězství... hurá do toho…

Turnaj v samolodích běží ZDE: VYHRAJTE TO, NA CO MÁTE CHUŤ

Dnes si povídáme na téma obžerství. Děkuji za váš zájem. Příspěvků nám chodí spousta. Je vidět, že jídlo a věci s ním spojené jsou vám blízké.

Tak se neostýchejte ani vy. Napište nám na redakční e-mail

redakce@zena-in.cz

a třeba právě vás vyberu a dám vám na konci dnešní editace dárek. Jaký – sledujte novinky dovíte se to během dne!

TÉMATA:
PŘÍBĚHY