Myslím, že když člověk něco chce, měl by si o to říct. Že když druhá strana neví, co chcete, protože jste jí to neřekli, můžete si za to sami, že vám přání nesplní. Tak to platí i v sexu, možná
A tak to bylo i s tím, když jsme mluvili o znásilnění. Samozřejmě ne o tom pravém a nepochybně hrozném zážitku, ale o takovém tom partnerském, rukavičkovém, kdy každý může hru kdykoliv zarazit, když zjistí, že se ocitl za hranicí své únosnosti. Oběma se nám myšlenka líbila, a tak jsme ji náležitě rozpitvali. Já jsem mluvila o vrcholném vzrušení z toho, když je chlap chlapem, jak to příroda chtěla, a popadne ženu, obrazně řečeno, za vlasy a dotáhne ji do chýše, kde se jí na nic neptá a udělá prostě to, co sám chce. Mluvila jsem o tom z pohledu ženy, která ve své prapodstatě svého partnera ráda následuje (když vynechá výdobytky dnešní doby, jako je emancipace, rovnoprávnost a galantní chování), která vlastně ráda podlehne. Jako hru jsem brala to, že se brání, a má báječný pocit ze zjištění, že muž je s přehledem silnější a že se neubrání.
Přítel mluvil o tom, jak je rád, když se žena neubrání. Jak k prapřáním chlapa patří ženu dobýt. Jaké vzrušení přináší dobytou ženu definitivně pokořit a ukázat jí, kdo je tady pánem, ukázat jí něco, na co tedy jen tak nezapomene...
Byla to báječná komunikace, nicméně se odehrála už dávno a zapadla ve starostech běžných dní.
Po dlouhé době jsem šla jsem s kamarádkami na večírek a slíbila, že do desíti budu v pohodě doma. Člověk míní, alkohol jeho mínění mění… Klábosím a povídám, čas běží a úměrně k vypitému alkoholu to přestávám řešit. Jednou přijdu pozdě, z toho se nestřílí ne? Přišla jsem ve tři ráno. S písní na rtech, rozesmátá, otevřu dveře od bytu, rozsvítím a … v předsíni stojí můj přítel. Upřeně na mě hledí, přimhouřené oči a semknuté rty stažené v téměř ironickém úšklebku. Ještě jsem ho takhle neviděla. Trochu mi zatrnulo, ale pak jsem si řekla, že se mi to zdá, že se tváří normálně. Nezdálo.
„Kolik je?“ zeptal se ledovým hlasem.
„Asi tři né?“ na to rozjařená já.
„Tak to jsi přišla pozdě, ne?“
„No á? Stálo se snad něco?..Ahá..ty s tím….. máš asi…problém…“ říkala jsem s mrznoucím úsměvem na rtech tišeji a tišeji, protože se ke mně blížil a jeho výraz vůbec nebyl ten obvyklý, milý, jaký jsem znala.
Ustupovala jsem dozadu, nechápala, co se děje, a začala jsem mít strach. Zastavila jsem se o dveře
Jemně mě vzal za ruku a vedl do ložnice. V krku se mi vytvořil knedlík a začala se mi klepat kolena. Nechápala jsem, co to má znamenat. Zastavil se u postele, objal mě, hladil po vlasech a tiše šeptal: „Měla jsi mi zavolat že jdeš pozdě, miláčku, já jsem si o tebe dělal starost, a ty teď přijdeš, víš, ani se neomluvíš, a dokonce si myslíš, že se nic nestalo, ale to se mýlíš, protože tohle se nedělá, a když děláš, co se dělat nemá…“ přestal mě hladit a stisknul mi ruku až to zabolelo…“tak musíš počítat s následky!“ Vší silou mě hodil na postel. Nechápala jsem, co se děje, a snažila se vstát, ale držel mě tak, že jsem se skoro nemohla pohnout a zároveň mi nohama roztáhnul kolena daleko od sebe, odsunul kalhotky ke straně…
Vztekala jsem se a bránila a zároveň hrozně bála, jak daleko zajde a potácela se mezi pocity "co si to ke mně dovoluje" a „udělej to, jen mi prosím… neubližuj…“
Neubližoval. Jen mě dobyl a pokořil a já postupně zjišťovala, že jsem vzrušená jako nikdy před tím, že se mi točí hlava a že už se vlastně ani nebráním…
A že si dám příště pozor na svá přání, aby se mi náhodou někdy nevyplnila.
Nový komentář
Komentáře
Myslím, že ten problém je více ženský než mužský. Žena s nějakými zkušenostmi většinou ví, co by chtěla, pokud neví prakticky, doporučuji knihy B. Smallové. Všechny chceme hlavně být mazleny před i po. Muži takhle založení nejsou. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem místo záchvatů vzteku a hádek, které "jako" neměly s tím, co právě proběhlo začala hledat způsob, jak říct, co chci, přitom nevládnout, říkat co se mi líbí a zároveň /a to bylo nejtěžší/ vysvětlit
, že když se mi to líbí dnes, neznamená to, že zítra budu chtít přesně totéž /i to u nás zaznělo "včera jsi to chtěla a dnes ti to vadí"/. Musím ale přiznat, že když jsem se naučila říkat si, na co mám chuť, tak to většinou dostanu. Pokud na to
nemá náladu, respektuji to a vyhovím jemu. Jsme spolu 35 let a přiznávám, že skoro 20 let jsem si myslela, že přijde na vše sám a vztekala se, že to tak není.
gryzli: Hm, to je zajímavé... nevzpomínám si, že bych kdy používala něco z toho, o čem píšeš... jestli já nebudu nakonec chlap
gryzli: Na manažerském školení jsem nebylo, ale co není může bejt
Pamatuj, že mé dveře jsou vždy otevřené
gryzli: Myslím, že to vidíš příliš černě, ostatně v povídce se idea malého "znásilnění" zamlouvala i partnerovi, takže si vlastně splnil erotickou touhu i sobě.
). Vztah se ženou-manipulátorkou jsem jaksi dosud neprožila
, ale zatímco já například manipulovat neumím a nevím, jak přesně se to dělá (nepoučíš mě?
), tito dva pánové v tom byli tak nesmírně obratní a zdatní, že ten první mě dohnal málem do blázince a ten druhý mi zase pro změnu vytáhl z peněženky i poslední korunu.
Ad citová manipulace: měla jsem vztah se dvěma muži-manipulátory (každý na to šel trochu jinak, ale výsledek byl stejně tristní
Myslím, že co se týče manipulace, nemají si muži a ženy co vyčítat.
Když si splnili svá přání a tužby, tak proč ne
Nikdo nikomu neublížil, tak je to
gryzli (45.): takže tím jsi chtěl jako vyjádřit, že partner by nikdy neměl partnerce plnit žádná přání, protože ženy jsou mrchy, které to budou brát jako slabost a partnera potom "vysajou"?
No co na to říct, pokud máš takto slunný pohled na vztah muž-žena, je mi líto tebe i tvé partnerky.
Co má tedy podle tebe "správný chlap" dělat? Nikdy své partnerce nevyhovět, naopak si dominantně poroučet, co chce on, a pokud možno ji občas ztrestat, aby si moc nevyskakovala? Nebo jak by sis to představoval?
Hezky napsané…krásný erotický zážitek
.Chtěla bych to zažít
…bohužel, nikdy se nenašel partner,který by byl něčeho takového schopen.
Škoda.
Moc pěkně napsáno, Renáto
Mně se to moc líbilo
Být Renatou, určitě bych chodila domů pozdě pravidelně
a ještě něco navíc
Luciš & Lubo: koukněte na to na http://www.slovnik.cz/ pravdu máte obě
pekne napsana povidka, behal mi mraz po zadech
Není Binder náhodou v překladu "svazovač"?
Brdgetj: facky né, ale mydlíme se polštářema a taky se sem tam o ty jeho kosti švihnu a mám vždycky rudý zápěstí. A ten řev!
Midsummer: tak já třeba mobil nemám, a můj přítel taky ne. Ale hlásila bych spíš pozdější návrat, s určitou rezervou, je to věc slušnosti a vzájemné ohleduplnosti, aby ten druhý neměl zbytečnou starost. Tenhle asi starost neměl a spíš měl dost času si připravit svůj výstup, takový to na mě dělá dojem...
bridgetj: jo to my se taky sem tam lechtáme a já vyhrávám, protože mám strategii a ne sílu
Celkem se zdržím kritizovat a rozebírat to co mě zarazilo jako první: jdu na večírek a nahlásím že budu do DESÍTI doma??? Z večírku? Trochu odvážný odhad - navíc dnes, v době mobilů, každý z obou mohl brnknout, nebo ne? Ale k tomu vývoji po návratu: Partner tedy asi čekal doma a zřejmě měl i obavy, že se té partnerce třeba i něco mohlo stát (po desáte večer, že jo). A když se vrátila, tak byl nejen zcela v pohodě, ale navíc schopen takovéhle akce? Vůbec bych nerozebírala jestli se mi to líbilo nebo ne a beskurychle z celého vztahu vycouvala. Co jí čeká příště? Tohle přeci nebyl nějaký "herecký výkon" od toho mužského, beru to, že se fakt "projevil". Navíc ani náznak že jde o nějakou hru. Já myslím, že partnerka měla opravdu štěstí: očekávala bych podstatně horší vývoj a s podstatně horšími následky- pro ni.
Zajímavé, ale nelíbilo by se mi to. Nemám ráda pocit bezmocnosti. Chci být ve vztahu partner, ani pán, ani otrok. Ani výjimečně ne.
Povídka je pěkně napsaná, to jo, až mi tuhla krev v žilách
a byla jsem spíš v kůži ženské, která toho partnera ještě tak stoprocentně nezná. A pravda, že jsem byla před x lety napadena člověkem ze širšího okolí, tak podobné věci nejsou pro mě. Ale proti gustu žádný...
no já myslím že když jí předtím i potom hladil, tak to určitě tak brutální, aby pak musela chodit s nohama od sebe, jak tu někdo psal, nebylo
...
kdyz se o tom bavili a dosli k nazoru, ze je to oba rajcuje, tak proc to nezkusit
jen bych jen se bala, aby to nekdo nezacal brat jako beznou touhu prumerne zeny a nechtel to doma vyzkouset, bez ptani...mohl by pekne narazit
povidka moc pekna
ishi: nejen alkohol tlumí bolest, i vzrušení a orgasmus ji tlumí