U matek je to jednoduché.
Zákon o rodině striktně stanoví, že matkou dítěte je žena, která jej porodila.
Zdá se to naprosto srozumitelné a jasné ustanovení.

Pokud se však zamyslíme např. nad možností, kdy je žena sice schopna dítě počít, ale nemůže je již z nejrůznějších zdravotních důvodů sama „nosit“, dostává se tato žena do neřešitelné situace, protože i kdyby se jí podařilo najít náhradní matku, která by za ni dítě po dobu těhotenství „odnosila“, stala by z právního hlediska tato žena matkou dítěte se všemi právy i povinnostmi k němu.
V některých zemích právo na možnost „náhradního mateřství“ již pamatuje.
Každopádně se zde otvírá široký prostor pro diskusi a to nejen z etického hlediska.

Ale teď již k problematice otcovství.
Povíme si něco o tom, jak se otcem stát i jak se otcovství „zbavit“.

Manželé
Pokud je žena v den porodu vdaná, je podle zákona otcem dítěte vždy manžel matky. A to i kdyby matka tvrdila, že manžel otcem dítěte není, nebo kdyby bylo ze zdravotních důvodů nepochybné, že nemůže být otcem, přesto je vždy manžel zapsán do rodného listu jako otec dítěte.
Manžel, matka dítěte, i dítě samo (nezletilé dítě musí být zastoupenou zákonným zástupcem) mají možnost podat návrh k soudu na popření otcovství.
Manžel tak může učinit ve lhůtě do 6 měsíců od chvíle, kdy se dozvěděl, že se jeho manželce narodilo dítě.
Matka dítěte může podat návrh do 6 měsíců od porodu dítěte.
V rámci soudního řízení pak rozhoduje znalec zejména na základě zkoušek DNA.
Pokud se před soudem za otce dítěte prohlásí jiný muž a tuto skutečnost shodně potvrdí matka dítěte i manžel matky, je řízení o popření otcovství značně zjednodušeno.

Rozvedení manželé, ovdovělá matka
Za otce dítěte se považuje také bývalý manžel matky, která porodila ve lhůtě do 300 dnů od rozvodu manželství nebo úmrtí manžela (samozřejmě pokud neuzavřela nové manželství, protože pak by se za otce dítěte považoval nový manžel).
Pro popření otcovství v tomto případě platí obdobná ustanovení jako pro manžele.

Svobodná matka
Pokud je žena svobodná, považuje se za otce dítěte muž, který se spolu s ní dostavil na matriku nebo na soud a zde jej společně za otce dítěte prohlásili.
Pokud tento muž dodatečně zjistí, že otcem dítěte není, může podat návrh na popření otcovství a to do 6 měsíců ode dne souhlasného prohlášení o otcovství. Stejné právo má i matka dítěte.

Dítě počaté z „umělého oplodnění“
Zajímavá je situace dítěte, které bylo počato z umělého oplodnění.
Pokud byla žena uměle oplodněna se souhlasem manžela, je tento vždy považován za otce dítěte a nemůže své otcovství před soudem popřít.
Výjimku tvoří pouze situace, kdy by se mu podařilo prokázat, že žena otěhotněla jinak, než umělým oplodněním, nebo pokud žena neporodila v období od 180 do 300 kalendářních dnů od umělého oplodnění.

Otcovství určené soudem
Pokud není otcovství určeno podle vyjmenovaných možností, může matka dítěte, dítě i muž, který tvrdí že je otcem dítěte, podat návrh k soudu na určení otcovství.
Soud pro provedeném dokazování určí jako otce dítěte muže, který s matkou dítěte souložil v době od 180 do 300 dnů před narozením dítěte.
I zde se samozřejmě vyjadřuje znalec zejména na základě zkoušek DNA.

Tolik k problematice určování a popírání otcovství.
V praxi to vždy není až tak úplně jasné a samozřejmé, jak se nám může při čtení Zákona o rodině zdát.
Také to může působit přehnaně, soudit se s mužem o otcovství k dítěti, ale když si uvědomíme, že toto „otcovství“ pak muže zavazuje k dlouhodobému placení výživného, dítě je neopomenutelným dědicem majetku, v případě úmrtí otce mu vzniká nárok na sirotčí důchod apod., najdeme dost dobrých důvodů proč využít i této krajní možnosti.

Jaký je váš názor ?    

   
Reklama