Žádné „pořádné“ dobrodružství jsem ještě nezažil. Kdo mne zná, asi zpozorní. Rád chodím po horách, lezu po skalách, rád cestuju, rád se potápím, rád tahám saně po zasněženém mrazivém severu, rád se toulám místy, kde nejsou lidé.
Ale dobrodružství nevyhledávám. A mám pocit, že jsem žádné ani nezažil. Jsem totiž posera, který se na cestu vždy důkladně připraví. Zjistí si, co kde bude potřebovat, bez jaké výbavy se neobejde a zatím se mi nikdy nestalo, že bych se dostal do problémů, které by vyústily v dobrodružství.
Je však zajímavé sledovat lidi okolo sebe, jak mne, který se v podstatě stále něčeho bojí, považují za odvážného.
„Kam jedeš?“
„Chystám se do Laponska, tam nahoru, jak jsou hranice Ruska, Norska a Finska.“
„Ale teď v březnu je tam ještě zima, ne?“
„Jo může tam být i -30.“
„A to tam budete v nějakém hotelu?“
„Ne, ve stanu.“
„Ve stanu?“ a v očích se objevuje úžas
„No jasně...“
„A co tam budete dělat?“
„Tahat pulky pustinou, v tuhle dobu tam, ještě nebudou žádný lidi, jen sobi, mráz a my.“
„ A proč?“
„Protože je tam krásně.“
Tahle odpověď však v očích mého kamaráda nevyvolá okamžik pochopení toho, proč tam jedu, a následuje smršť otázek, snažících se ze mne dostat důvod toho, proč se chystám trmácet tak daleko, proč budu mrznout, hubnout, strádat, místo abych seděl s ním v teple hospůdky a popíjel víno…
Nakonec po druhé láhvi se dozvídám, že jsem dobrodruh a basta. Tečka a hotovo. Dobrodruh je člověk, který vyhledává nebezpečí, který riskuje a vystavuje se situacím, které, ač zprvopočátku neví jak, nakonec zdárně vyřeší. Nebo taky ne a pak je z něj zraněný, ztracený, zmrzlý, někdy i mrtvý dobrodruh.
Vím, že přít se nemá smysl. Že dobrodruh nejsem.
Aconcaqua je přece v podstatě choďák, pralesy jižní Ameriky jsou celkem civilizované a Sibiř přešli i lidé, kteří na to neměli v podstatě žádné vybavení, a já ji nechci přejít v zimě celou, jen kousek, dvě stanice vlaku - cca 1 000 km.
Pro mou ženu i maminku: Všechno je to srovnatelné s výletem na Kokořín. Jen ty stánky s občerstvením a skály pískovcové tam občas nejsou…
Tato úvaha je k dnešnímu tématu:
Největší dobrodružství mého života
Své příspěvky posílejte na:
A pro jednu z vás, jejíž příspěvek se mi bude nejvíc líbit, mám připraven dárek :Vichy Liftactiv Derm Source Denní krém pro normální a smíšenou pleť 50 ml v hodnotě 750 Kč. Abyste při vašich dobrodružstvích byly krásné...
Nový komentář
Komentáře
OlgaMarie — #5 Klienty? Olgo, co Ty vlastně děláš...?
Moc hezky! Asi jsme stejna krevni skupina. Jsem hrozne dobrodruzna. I ta zminovana Aconcaqua uz byla dobyta. A jine vrsky v Jizni Americe, na Aljasce a v Africe. Bez adrenalinu by me zivot nebavil. Asi na to jednou dojedu (dojedeme - i s manzelem), ale vzit si to nedame. No zavet ve prospech nasi dcery uz je napsana .
OlgaMarie — #5 a je?
Dobrodružství je vlastně extrémní situace, ale hranici má každý jinde a záleží na úhlu pohledu.
Sama jsem pro spoustu lidí dobrodruh už jen proto, že nemám pevnou pracovní dobu. Pro mnoho lidí na venkově jsem byla dobrodruh jen proto, že jsem jezdila jsem autem na otočku sto km do Prahy. Takže teď nikoho nepřekvapuje, že jezdím na motorce a dělám si kurz potápění
Za dobrodruhy pokládám profesionální chemický vojenský útvar. Mnoho jich bylo mými klienty a když se odněkud vraceli, občas něco prohodili. Byli rádi, že je vítám zpět živé a zdravé.
Moje největší dobrodružství bylo vylezení na ledovec v Norsku v československých botaskách za 130,-Kč. Bohužel mám fotky pouze na diácích. Co mě donutilo se tam vydat? Chtěla jsem vědět, zda je tak modrý jako na reklamních fotkách. Byl! Teď jenom doufám, že mi to budou někdy v budoucnu věřit i spolubydlící v domově důchodců.
átéčko — #1 Já si tipla už při názvu. No comment.... Znám jen jednoho muže, který by uvedené za adrenalin nepovažoval - je stejná krevní skupina jako Radek - svého exnevlastního syna, cestovatele, horského vůdce, horolezce, skvělého reportéra a fotografa, který publikuje na netu i papírových magazínech - s tím by si Radek asi velmi rozuměl, kdyby náhodou chtěl vydávat něco pro muže, tak je mohu seznámit Bohužel tento nadějný člověk je povoláním učitel a nemůže si finančně dovolit až tak příliš hraniční cesty, jako Radek - takže jižní, severní a jiný pól ještě nenavštívil.
enka1 — #2
átéčko — #1 Už ten obrázek napověděl.
Já jsem dobře tipla, kdo článek napsal...