Čtenářka mamina30 napsala dlouhý příspěvek. Shrnula svůj života a popsala proč skončila v psychiatrické léčebně i proč se bude do smrti léčit.

Ahoj a krásné ráno přeji všem bláznům a ne-bláznům.

Na začátek tu mám dva citáty....pravdivé ale vystihující:

Říká se, že děti, blázni a filozofové mluví pravdu. Proto se děti bijí, blázni zavírají a filozofové nechápou.(Niccoló Paganini)

a druhý....

Blázni mají srdce ze zlata a chytráci z toho žijí ve zlatě.(Théodore De Banville)

Vzhledem k tomu,že dnešní téma se mne dost týká,bych se ráda s Vámi podělila o pár zkušeností,rad a poznatků.

Název dnešního článku:“Já se z vás snad zblázním!“...nebo její podobná verze:“Já snad z vás zešílím!“....či....“Já se z vás zcvoknu!“...je jednou z nejčastějších frází,kterou používáme...tedy u nás doma zni tato věta minimálně jednou denně a to z toho důvodu,že mám tři děti a jelikož děti občas zlobí....a někdy opravdu hodně zlobí....,...mně donutí k vyřknutí věty:“Já se z vás snad zblázním!“.Ale abych začala od začátku.

Já a můj psychiatr jsme se poprvé seznámili před 7 lety,kdy se u mne projevila panická úzkost.Úzkost kdy se bojíte být naprosto sami  a všude.Máte pocit,že umřete či se s vámi něco stane...ale to jen velmi strohý výstih toho,co panická úzkost jako taková s vámi udělá a jak vám změní naprosto celý váš život a obrátí vám ho na ruby nehledě na to,že se svoji psychickou poruchou at je jakákoliv změníte i život ostatním členům vaší rodiny.A navíc nemocná psychika člověka je léčbou na celý život.Není to jen o tom že berete antidepresiva,ale i o tom,že docházíte i pravidelně na psychoterapie vedené psychologem.....já tomu říkám:“Rehabilitace duše“......psychoterapie je nesdílnou součástí vaší léčby a může trvat i do konce vašeho života...pokud ovšem jste ochotni ji zahrnout i do svého smyslu života i blaho vaší psychické stránky a vůbec smířit se s tím že i kromě gynekologa,či zubaře...budete docházet ještě k psychologovi.

Psychiatr Vám určí diagnosu,předepíše eventuleně léky a snaží se Vám pomoci od příznaků...ale psycholog je člověk,který Vám pomůže díky poznatkům,které při sezení s vámi získá pomáhat zvládat vaši nemoc,pomáhá vám pochopit a naučit se ovládat aspoň částečně Vaši nemoc.......to psycholog je tím,kdo Vás drží za ruku.Proto si i já myslím,že docházet na pravidelné psychoterapie je stejně tak důležité,jako když máte dietu a lékař vám doporučí ji dodržovat.Jinak jste akorát sami proti sobě.Když nebudete dodržovat dietu,bude vám hůře a váš zdravotní stav se zhorší a může se stát,že se k dietě přidruží i jiná onemocnění.A to podle mne normální člověk asi nechce,ne?Tak i u psychického onemocnění je důležité dodržovat rad psychiatra a docházet na psychoterapie....které jsou jen pro vaše dobro.

Píši tento článek a vidím na psychiatrickou léčebnu...ano....mám hnedka za rohem.Ale neříkám mu blázinec jak je mezi námi zvyklostí, je to vlastně takové hovorové pojmenování, Před třema lety,kdy jsem se sama stala součástí a pacientkou,jsem tomuto zařízení přestala říkat tak hanlivě.....protože mi tam pomohli a moc a protože do dnes tam mám spousty přátel z řad pacientů či sestřiček.

Už jsem zde v jednom článku zmínila,že nám umřel malý syn.V dubnu příštího roku to budou dva roky.Ale než umřel,byl od narození neustále v nemocnici a lékaři ani nevěděli co mu vlastně je a proč a léčili je příznaky.Zažil tolik bolestivých zákroků,tolik vyšetření a byl v nemocnici více jak doma.Vždy jsem s nim v nemocnici byla a když jsem nemohla,vždy byla u něho moje maminka..nikdy za ty 4 roky tam nezůstal sám.Vlastně si svým způsobem zvykl na nemocnici a i na lidičky,co se o něj starali....takže ani chudák nevěděl pořádně,co je a kde je jeho domov.Rok před jeho úmrtím,už jsem byla psychicky vyčerpaná.Neustále jsem měla na očích co vše si musel malý prožít a i když byl statečný,postupně mě to zdrcovalo až jsem musela být přijata do psychiatricé léčebny.Měla jsem deprese,nechtěla jsem jist,nechtěla nic.....ale pořád jsem chtěla být u malého..Naštěstí jsem nikdy nepomyslela na sebevraždu...za to jediné jsem byla a jsem ráda.Celý jeden rok bez pár dnů...jsem byla hospitalizována....měla jsem sice domov hned u psychiatrické léčebny,ale jsou situace..kdy prostě musíte být 24 hodin na očích a pod dozorem lékařů.Za ten rok jsem spousta věcem přišla na kloub a spousta věcí přehodnotila.Na psychiatrii máte totiž spoustu času přemýšlet o všem možném i nemožném a i když byste sami nechtěli přemýšlet....to místo,ti pacienti a vůbec celé prostředí vás jakoby pohltí.Je to jakoby ostrov,který je odříznut od okolního světa.Na ostrově kde jsou hodní lidé a kde máte klid a pohodu.To tam za zdmi venku...byl blázinec....ne uvnitř..ale venku!A je to tak.Ted žiji v blázinci....všude násilí,krádeže,vraždy.Vlastní děti všude doprovázím i 100 metru do Lidušky na klavír........nežiji v normálním světě......ale jakmile vstoupíte za zdi psychiatrické léčebny....cítíte se v bezpečí a jste v klidu.Žádný shon a ruch.....jen občas zahouká sanitka,která přiváží akutní případ.

Nikdo vám v areálu léčebny nemůže ublížit...a ti pacienti co nevědí o světě a chodí bezduše po zahradách...jsou neškodní a svým způsobem štastní...protože netuší o normálním životě nic....je o ně postaráno...mají vše,ale hlavně jsou ušetřeni každodennímu lidskému stresu.To oni jsou nejšťastnější na světě...protože nevnímají....proto mají klid na dušich.Spoustu jich osobně znám a když jdu občas na vycházku zastavím se do léčebny a hned mne vítají.....někdy je pozvu na kafe,někdy jim donesu čokoládovou tyčinku a někdy jen tak povídáme.....jsou sice mimo..ale jsou hodní,neškodní a nejsou to blázni.Blázni jsou ti,co sednou za volant a jsou opilí.Blázni jsou ti,co berou drogy.Blázni jsou ti co ubližuji dětem.A tak bych mohla pokračovat a pokračovat.

Víte,nikdo by neměl podceňovat své zdraví jak fyzické tak psychické,protože zdraví máme každý jen jedno.A také bychom se neměli nikdy smát těm,co jsou jakkoliv nemocní či postižení........protože jednou to může potkat i vás.

Já jsem dostala(a jsem za to ráda) možnost poznat svůj smysl života a spoustu věci ve svém životě přehodnotit.Ale s tím,že do konce života budu brát léky a docházet na psychoterapii...jsem se smířila už dávno.Jen s jedním se nesmířím,že mi nemoc vzala mého syna.

Nestyďte se za to,že chodíte k psychiatrovi,protože to je lékař jako každý jiný.Nestyďte se říci zavčas své rodině,že máte psychické problémy.A nestyďte se mluvit ani s lékařem...protože jedině lékaři......vám mohou pomoci.......Viděla jsem jednu sebevraždu.....tak to končí,když nevyhledáte či se bojíte vyhledat odbornou pomoc.Mějte se rádi.

Ahoj mamina30
Tento text nebyl redakčně upraven

Děkuji mamino30 za váš příspěvek k dnešnímu tématu. Nebudu si představovat, jak bych se cítil, kdyby mne potkalo to, co vás. Přeju vám hodně síly a spoustu hodných lidí okolo vás. A s těmi vašimi radami na závěr se nedá než souhlasit…

Dnešní den je na téma duševní poruchy a nemoci.

  • Trpíte nějakou, nebo někdo ve vašem okolí?
  • Byla jste někdy u psychiatra, psychologa, nebo u nějakého samo vzdělaného šarlatána?
  • Pochybujete o svém duševním zdraví? Nebo o duševním zdraví někoho jiného?

Na e-mailu

redakce@zena-in.cz

čekám na vaše příběhy, vzpomínky, názory, historky, vtipy, videa apod.

Jednu z vás zkusím překvapit bláznivou cenou? Jakou? Ušiju ji na míru té, kterou vyberu.

Tak se těším a  přeji vám krásný den bez obláčků na duši!

Reklama