„Když se tatínek přitulí k mamince a zasadí jí do bříška semínko," odpovídám a vysvětluji, že pak se v bříšku maminky začnou dít zázraky, z vajíčka roste děťátko... Jenže Jirka mi skočí do řeči:„Jako tuhle v zoologické zahradě... Jak tam ti kozlíci skákali na kozičky.

„čápMami, jak vzniknou děti?" ptají se mě kluci.
„Když se tatínek přitulí k mamince a zasadí jí do bříška semínko," odpovídám a vysvětluji, že pak se v bříšku maminky začnou dít zázraky, z vajíčka roste děťátko... Jenže Jirka mi skočí do řeči:
„Jako tuhle v zoologické zahradě... Jak tam ti kozlíci skákali na kozičky. Pořád a pořád sázeli semínka, viď, mami?!"
„Ano," směju se, když si vzpomenu, jak u výběhu uprostřed všech lidí mé děti vyzvídaly, cože to kozlíci mají na bříšku tak velikého. Když jsem jim tajemství sdělila, shýbl se předškolák Šimůnek, aby dobře viděl na kopulující zvířátka, a začal křičet na celé kolo: „Rostou jim kostičky v čudlíku, jako mně vždycky ráno!"
U výběhu koní Převalského nadšeně konstatoval, že „koníčci mají ještě větší čudlík, než táta". A Jiřík se ptal: „Mami, táta taky rád zasazuje?"
Řekla jsem: „Když táta miluje maminku, také rád zasazuje."
„A kde máme teda všechny ty sestřičky a bratříčky, co jsi měla mít v bříšku?" divil se benjamínek Šimůnek.
„Na houbách," pravila jedna stará paní, která nás poslouchala.
Kluci vyvalili oči. Přesně takhle odpovídala na otázky „kde jsem byla, když jsem ještě nebyla" i moje babička, zatímco moje máma, vždycky celá červená rozpaky, mi vysvětlovala, že se miminko narodí, když tatínek má rád maminku.
Hodně dlouho mi pak vrtalo hlavou, jak ženské tělo pozná, že má tatínek rád maminku a že už má začít vyrábět potomka. Proto jsem vyzvídala i u babičky. Tato bodrá venkovská žena vnesla do mého pátrání nežádoucí zvrat.
Očividně brala akt lásky jako nutné zlo, které žena musí podstoupit pro zachování rodu. Svěřila mi, že „chlapi jen ničí ženským tělo". Pak mě odtáhla k nejbližší kupce hnoje a řekla: „Je to... jako když kohout skočí na slepici."
Od té doby se pro mě představa lásky v souvislosti s propojenými pokaděnými slepičími a kohoutími genitáliemi stala noční můrou. Nedovedla jsem si představit, proč bych měla toužit po tom, aby místo, kterým z mého těla odchází všechna špína, se propojilo s odpadní rourou mého protějšku. Milování jsem dlouho odkládala s tím, že se mi určitě vůbec nebude líbit, a málem jsem se stala starou pannou. Před pekelným strachem ze sexu mě mohl zachránit jen opravdový princ. Trpělivý a pozorný, jemuž jsem podlehla již dostatečně zamilovaná a přírodou správně roztoužená.
Na otázky, jak ženské tělo pozná, že má začít vyrábět miminko, se snažím dávat svým synům jasnou, otevřenou odpověď.
„Maminko, kudy se dostane děťátko z bříška?" ptají se mě kluci.
„Stejnou cestou jako tam," odpovídám.
„A to se mi pak narodí miminko tím čudlíkem?" děsí se Šimůnek.

  • Povídka je z knížky Něžná tygřice od Dany Emingerové, kterou vydala v dubnu 2009 Mladá Fronta.
  • Knihu lze zakoupit například zde: www.bookcafe.cz.

Něžná tygřice Něžná tygřice

Sbírka několika desítek vtipných fejetonů a povídek, v první části Trošku mrtvej pavouk na téma rodinného soužití se třemi malými chytrými synky, při jejichž výchově však i sebetrpělivější rodič musí prokázat velké sebeovládání, ve druhé nazvané Mys Dobré naděje s humorně láskyplnými vzpomínkami na dětství prožité v šedesátých létech na malém českém městě. Autorka nezapře dlouholetou novinářskou praxi, má svěží styl, dokáže se vyjadřovat přesně a výstižně i v krátké próze.

Reklama