Staré pověsti úkladných vraždách či rodinných prokletích přitahují lidi už od nepaměti. Přenášejí se z generace na generaci a s léty nabývají na mystičnosti. Místa, kde ke zločinům došlo, připomínají smírčí kříže, kameny nebo přírodní úkazy, které jitří lidskou fantazii.
Starý polorozpadlý dřevěný kříž, který stojí už jen silou vůle, nebo spíš náletových stromů, o které je opřen. Tady prý kdysi pytláci zavraždili hajného a tento kříž nechali vesničané postavit na jeho památku. To by bylo zajímavé téma do rubriky magie. Ale chce to trochu rozvinout, musím se o té brutální úkladné vraždě nebohého strážce lesa a zvěře dozvědět víc. Nějaké hrůzu a děs nahánějící podrobnosti. Mučili ho? Jakým způsobem ho sprovodili ze světa? Pověsili ho na strom a nechali vykrvácet jako jelena? Nebo ho dokonce rozčtvrtili a zakopali? Rostou na tom místě krvavé sasanky, je ten potůček, co teče poblíž, z vyplakaných slz laní a lesních vil? Tohle jsem chtěla slyšet od starých pamětníků, kterým to vyprávěli už jejich dědové a báby.
Kde jinde hledat zdroj informací než v místní hospodě. „Ale kdepak zavražděný hajný, těch tady bylo víc,“ odpověděli tázaní, jako by to tam bylo na denním pořádku. „Ale jejich smrt nepřipomíná ten dřevěný kříž kousek od cesty, ale kamenný v hloubi lesa. Je na něm dokonce nějaký nápis, který už je nečitelný.“
Cítila jsem zklamání a v duchu si vzpomněla na historky rádia Jerevan.
„A co ten dřevěný kříž?“ trvala jsem stále na svém. „To bylo odpočinkové místo pro znavené poutníky, co chodili na Svatou Horu. Bývala tam i lavička, ale ta už dávno ztrouchnivěla.“
Tak nic, za záhadami se budu muset poohlédnout někde jinde. A jako bych to přivolala. Představte si, že hned druhý den jsem jednu takovou objevila.
Úplně náhodou při vyjížďce koňmo, jsme odbočili ze známé cesty a objevili tenhle nádherný přírodní úkaz. Březový háječek ve zvláštním, až magickým seskupením. Kmeny stromů se naklánějí do jednoho místa a vytváří jakousi klenbu. Připomíná to žebra velryby nebo bránu.
Hned to v člověku probouzí různé asociace a vyvolává otázky. Co stromy ohnulo do oblouku? Proč je to jen na tomto místě? Jak to, že se nenaklání stejným směrem, ale do středu? Co to způsobilo?
A pro chytlavější nátury by se dala vymyslet báchorka třeba o místě, kam chodí za úplňku tančit lesní víly...
Teď vážně. Napadá vás nějaké vysvětlení, jak vznikl tenhle lesní altán? Viděli jste už někde něco podobného?
Nový komentář
Komentáře
Dana Svobodová — #4 Proč by se z břízy vyráběla košťata, kdyby byly březové větvičky křehké? Podle fotografie vyrostli břízky na malé mýtince a nejsou na ni chráněny jehličnany před sněhem. Takže mohli více zapadat sněhem než ostatní chráněné.
vladka006 — #3 Racoinálnější teorie by nebyla? Na dřevo jakožto nemagnetický materiál Magnetické pole moc nepůsobí, dá se říct, že vůbec. Větší silou snad působí paprsky měsíčního světla za úplňku.
to jsou zajímavé přírodní úkazy,působí to tajemně
Když pojedete z Ústí nad Orlicí na Choceň, projíždí se tam takovými serpentinkami a nad silnicí ční obnažené skály. Opuky je tam všude plno. ¨V jedné z těch skal je puklina a v té neklesne teplota vzduchu pod nulu. nikdy. Asi brána do peklaa, že je tam tak teploučko. každopádně, když tam tudy projíždíme a máme za sebou dlouhou cestu, stačí to říct dětem a jsou z ticha až do cíle
vladka006 — #3 Díky za vysvětlení.
Původně jsem si myslela, že stromy ohnula tíže sněhu, ale to větvoví je tak křehké, že by se v něm sníh neudržel
Dana Svobodová — #2 Já si to vysvětluju jako taneční parket pro víly
, jsem fantasta a mám ráda pohádky.
No, ale nejednou jsem šla na takové místo s prudce racionálním známým, vzal sebou měřiče a vysvětlil mi to docela dobře.
Našli jsme místa, kde stromy byly zohýbané stejným směrem. To prý bylo způsobeno poryvem větru a svahovitým terénem, byť velmi mírným, okem téměř nepostřehnutelným.
A tyto stromy, kolem dokola klanící se jednomu bodu - to je něco jiného. Prý zde víc působí elektromagnetická síla, která ty stromy táhne k sobě.
Ale proč zrovna zde je taková silná elektromagnetická síla, to mi neodpověděl. Jen řekl, že taková místa prostě jsou. Někde je ta síla slabší, jindy silnější. Dělali jsme i pokus na těchto silových místech. Se zavázanýma očima jsem chodila po tom místě. Myslela jsem si, že jdu rovně, ale chodila jsem pořád dokola. Je to zvláštní.
vladka006 — #1 A jak si to vysvětlujete?
Ano, takových míst už jsem viděla spousty.