Přemýšlela jsem o tom, jak dlouhý by musel být můj den, abych stihla vše, co moudré knihy a časopisy doporučují.

Kupříkladu snídaně - kdybych se řídila radami, jak zdravě žít, rozhodně by to vypadalo jinak než dosud. Místo toho, abych jako vystresované zvířátko zhltla vše, co mi přijde pod ruku, tak bych v pohodě přežvykovala a funěla minimálně hodinu, než bych do sebe jídlo vpravila. Každé sousto bych poctivě rozmělnila, neboť je to zdravé a usnadňuje to trávení.

Hygiena také vyžaduje hodně času. Třeba taková masáž, ať už vypadá jakkoli - bez ní to snad ani nejde, doporučují ji všichni. Pravda je, že důkladně prokrví tělo. Pak přijde sprcha. Vzápětí je nutné otužit tělo proudem studené vody, na suchu provést peeling a depilaci. Proboha, krém proti celulitidě a masáž chodidel - tam jsou důležité reflexní body, na to bych málem zapomněla! Pak krouživými pohyby vyčistím zuby nahoře i dole, a to po dobu nejméně dvou minut. Poté hravě zvládnu mikromasáž očního okolí, provedu sérii obličejových cviků proti dvojité bradě a vráskám. Zpívám si, protože je to zdravé na plíce a proti depresím.

Sláva. Vycházím z koupelny a jdu si zacvičit. Strečink, aerobic, jógu, Pilatovu sestavu. Pak přichází relaxace, meditace. Proti nemocem nastupuje akupresura. Panebože, zapomněla jsem na dýchání, musím zpomalit a prohloubit dýchání. Hlavně nesmím zapomenout na nádech. Po kvalitním dýchání ještě zpevním dno pánevní několika speciálními cviky.

Je nejvyšší čas na oběd. Ovoce, zelenina, ryba, jak jinak. Rozžvýkat a polknout jedno sousto za druhým. Navozuji vnitřní úsměv. Jde to snadno, protože vím, že jím zdravý pokrm, kde jsou rovnoměrně zastoupené vitaminy, minerály a vláknina. Zapíjím to zeleným čajem, jak jinak...
Po obědě přichází na řadu lehká relaxace. Navozuji vnitřní úsměv. Moje pravá ruka je těžká, levá ruka je také těžká, což je výsledek autosugesce. Břicho je také těžké, ale to je asi tím, že porce oběda byla velká. Těžká hlava - to bude únavou. Lehám si, nevolím žádné komplikované polohy. Cviky na peristaltiku střev zatím nejsou na místě. Na ně je ještě čas.

Po krátkém osvěžujícím odpočinku to chce zdravý pohyb na zdravém vzduchu. Beru s sebou dva litry minerálky, protože je nutné dodržovat pitný režim. Procházím se, jsem uvolněná, nikam nespěchám, na kolemjdoucí se usmívám a sem tam si v duchu přeříkávám mantru. Vracím se domů. Osprchuji se, dám si něco lehkého k svačině. Přemýšlím pozitivně. Kromě okamžiku, kdy si uvědomuji, že jsem zapomněla na oční cviky, aby mi nezakrněla čočka. To lehce zpanikařím. Pak cvičím. Najednou vidím, že mám roztřepené konečky vlasů, a tak aplikuji masku. Tu po chvíli smyji.

Mám dobrý pocit z toho, že dělám to, co se dělat má. Jsem sice z toho zdravého životního stylu večer krapet unavená, ale to nevadí. Co mne ovšem znepokojuje poněkud víc, je fakt, že kdybych takto dbala na sebe, nestíhám děti, manžela, práci, kadeřníka, kosmetičku, jazykovou školu, ani kamarádky...

A tak asi zase trochu uberu. Zítra ráno to nebudu přehánět. Nejspíš vstanu, zhltnu jako zvířátko, co zrovna najdu v kuchyni a ...

O změnu životního stylu k lepšímu se s trochou nadsázky pokusila 

Reklama