Jiřině je 27 let. Stále žije se svou první láskou, vztah ale prošel určitou proměnou. Z partnerů se stali spolubydlící. Zatímco on je zjevně spokojený, Jiřina přemýšlí: Třeba si takhle představuje ideální vztah, ale můj milostný život poněkud chudne.
Bylo mi šestnáct, když jsem začala chodit s Tomášem. A jako každá zamilovaná holka v tomhle věku jsem si představovala, jak si po škole najdeme společné bydlení a jak se svou první láskou strávím i zbytek života. Moje bývalé spolužačky mi na srazech neskrytě závidí, že jsem jednou mála, kterým se tohle opravdu splnilo. A vyptávají se, kdypak do toho konečně praštíme a pořídíme si děti. Jenže pravda je trochu jinde.
Jsme spolu jedenáct let. Z toho sedm let spolu žijeme. Poslední tři spíš vedle sebe. Ani nevím, jak to začalo. Zkrátka zamilovanost se začala vytrácet, vztah pozvolna přecházel do rutiny, každý se věnoval své práci, svým koníčkům a věcí, které jsme dělali, společně bylo míň a míň. Takhle to vypadá jednoduše, ale ten vývoj trval ty tři roky. Člověk si těch pomalých změn ani nevšimne. Ale když jsem se nedávno probrala, zjistila jsem, že vlastně nežijeme spolu, ale vedle sebe. Ubývalo i společných intimních chvil. Nutno podotknout, že ani jeden z nás žádnou bokovku neměl. Přestože jsme byli již prakticky spolubydlící, dodržovali jsme věrnost jeden druhému.
Tohle procitnutí bylo jako studená sprcha a já se jala střádat plán, jak znovu rozdmýchat poslední skomírající jiskru. „Nekoukneme spolu na nějaký film?“ Ticho. „Miláčku?“ „Co mi tu nadáváš?“ odpověděl a z jeho tónu spíš než humor znělo, že mu tohle oslovení opravdu vadí. Že by už na záchranu bylo přece jen pozdě?
Rozhodla jsem se, že si s ním o tom při nejbližší příležitosti promluvím. Ta přišla za pár dnů. Koukali jsme na televizi a zrovna běžela nějaká romantická komedie. Nahlas jsem si povzdechla, kdeže jsou ty naše krásné začátky. Kdeže je ten čas, kdy jsme byli partneři, a ne spolubydlící. Jeho odpověď mě odzbrojila.
„Ale vždyť to je přece normální. Už nám není patnáct, abychom se vodili za ruku a pusinkovali v parku. Teď už je to o něčem jiném, ale tenhle vývoj je úplně normální. Vždyť víš, že tě mám rád, a nevím, jak jinak Ti to dokázat. Nebuď na mě tak upnutá, budeme spolu celé svátky, budem ležet v posteli a dívat se na pohádky. Do té doby se klidně věnuj svým kamarádkám. Tobě se snad nelíbí, že máš ve vztahu dost prostoru sama pro sebe?“
Dlouho jsem přemýšlela, jestli jsem právě nedostala kopačky. A ještě déle jsem přemýšlela, kde je vlastně v jeho představách hranice mezi spolubydlící a partnerkou. Třeba mu to tak opravdu vyhovuje, třeba si takhle představuje ideální vztah. Jen se obávám, že můj milostný život poněkud chudne…
Nový komentář
Komentáře
To chce taktiku opačným směrem, začni být trošku nedostupná, chlap je lovec. Takhle je navyklý, že tě má doma jistou, nemusí se snažit. Proč přece, chlap je od přírody línej, aby něco dělal potřebuje motivaci. Takže třeba večer když přijdeš domů a zase bude mrzutej, jdi do koupelny namaluj se, oblíkni si pěkný oblečení, pak mu dej pusu na tvář a vyraž ven. Neříkej mu kam jdeš, jen že jdeš třeba na chůzku s přáteli.... a uvidíš. Nezvedej pokaždý telefon když ti volá. Odjeď na víkend s kamarádkou aniž bys mu něco řekla... mě to teda zabírá
Anime Otaku — #21 3 roky vadná
. Ten překlep mě dostal
jak jsou děti ,tak se utíká hůř,děti potřebují zázemí a domov
AndyC@email.cz — #24 Ty nám právě Visegradská čtyřka pěkně podělala
Záleží na vymezení hranic
Anime Otaku — #21
dobrý překlep na konci
Anime Otaku — #21
nejsi vadna.
nadenica — #11 Nemyslím, že by to bylo o tom. Jsem taky se svým prvním partnerem a je to o tom, že láska a vztah potřebují hodně úsilí je to o tom, že se oba musí snažit aby to za něco stálo. Kolikrát se člověku nechce třeba jít do kina na něco co ho neláká ale překousne se a pak má radost z toho, že pro toho druhého udělal něco hezkého ale hlavně že byli spolu
[size= 12.5px] OlgaMarie — #14 Nevím ale termín přechozený vztah mi s prominutím připadá jako pitomost. Znám lidi co jim to po léta klape a jejich vztah přechozený není, jen se prostě ubírají jiným směrem než většina párů. A jinak svatba není zas tak nutná. Mě můj přítel taky všude představuje jako manželku i když svoji oficiálně nejsme. Prostě ještě nenadešel správný čas na oficiální svatbu, nejdřív chceme opravit náš byt a pak se vzít, protože bychom rádi pozvali naše přátele a pořádně to oslavili a nechceme se kvůli tomu zadlužovat. Takže v občance mám napsáno svobodná, ale ve skutečnosti jsem vadná nejméně 3 roky[/size]
Utíkej holka,dokud je čas!Taky bych utíkala,ale se dvěma dětma se utíká blbě.
OlgaMarie — #14 Tohle soužití na zkoušku ukázalo, že nejspíš nemá smysl v něm pokračovat. Ale mají štěstí, nemají spolu děti, tak o nic nejde. Každý si může zařídit nový život. Kdo chce být inventářem domácnosti? Je to tak trochu masochismus.
co předmanželská poradna?
Tak mezi tím je sakra rozdíl, ne? To si vyřešte hned - jako spolubydlící bych se teda chovala jinak..
honem pryč, nemáte spolu děti, druhá láska bude třeba lepší
to je smutné. Ale nejdříve bych zvolila komunikaci, komunikaci a komunikaci a až následně rozchod. Ať si oba vyjasní, co od života očekávají, co očekávají jeden od druhého, co k sobě cítí...
Přesně tak - přechozelý vztah! Osobně bych si to vzala jako kopačky. Tohle mnoholeté soužití na zkoušku, zda jim to jednou, v daleké budoucnosti bude klapat moc nechápu.
Přechozený vztah, přesné označení.
nadenica — #11 Souhlas.
Tohle skončí. Dál už to nenatahujte. Když je vám teprve 27, zkuste si představit, jaký to bude mezi vámi za 10 let. Praxe je taková, že to negativní se jen zhoršuje, nikdy ne naopak, takže za 10 let byste se taky už nemuseli ani zdravit, ale jen kývnout hlavou, škoda si ošoupávat panty.....
Ve 27 je naděje, že najdeš někoho skvělýho pro život, veliká. Tenhle člověk už k tobě kromě zvyku nic necítí
problém vidím i v tom, že neměli ani jeden jiného partnera, nezkusili si žít, chodit, randit s někým jiným, nic jiného nepoznali, nenabrali zkušenosti. Ve vztahu však musí chtít oba a oba se snažit
Já jsem z jednoho obdobnýho vztahu utekla (téměř po 10ti letech) a teď jsem vdaná, máme malýho prcka a jsem za to moc ráda a rozhodně nelituju mého rozhodnutí odejít z "fungujícího" vztahu.
Slečna je na "žití vedle sebe" přeci jen trochu mladá.