Sedm procent českých dětí žije v bídě. Vyplývá to ze zprávy mezinárodního dětského fondu UNICEF, který prováděl šetření ve 26 zemích světa. Za chudé 7(květák)jsou podle fondu považovány rodiny s dětmi, jejichž příjem je nižší než polovina průměrné mzdy v zemi.

 

„Chudoba dětí má mnoho projevů. Začíná to oblečením, které se kupuje z druhé ruky, přes nemožnost, aby se děti zúčastňovaly například různých zájmových činností, které by rozšiřovaly jejich obzor, po účast například na lyžařském výcviku.

Projevem chudoby je i nemožnost udržet dítě na vysoké škole, přestože se stále neplatí školné. Značné náklady totiž představuje kolejné, nákup učebnic a dalších pomůcek, doprava, strava. Náklady na dítě přímo stoupají s věkem.

Pro děti jsou věci, co mají ostatní, důležité

Děti z chudých rodin nemají věci běžné v "normální" rodině - a které tvoří tzv. životní standard. Jedná se o počítač, přehrávače, DVD, CD, kvalitní oblečení. Varující je, že už prakticky od mateřské školy absence těchto předmětů dítě výrazným způsobem ve společnosti jeho vrstevníků diskvalifikuje a může mu proto způsobovat vážné problémy.

Ty jsou jen prvním krokem k tomu, aby se takové děti, které jsou vyřazeny z kolektivu jen proto, že nemají peníze na koupi videokazety s populárním filmem či mobilního telefonu, zapojily do závadových part, zkusily drogy a alkohol, prosazovaly se v kolektivu násilným chováním, varují dětští psychologové. Chudoba tak od malička takové děti negativně vyděluje ze společnosti a negativně je proti většinové společnosti naladí.„

Tolik cituji z novinek.cz ze dne 12. dubna 2005

 

Co tomu říkáte? Adrenalin se mi zvyšoval s každým slovem.

Ano, odsoudila jsem své tehdy ještě nenarozené dítě k bídě, protože jsem mu nakoupila oblečení v second handu.

Tenkrát mě to docela naštvalo a chtěla bych vidět rodiny těch chytráků, kteří vyplodily závěry v tomto článku uvedené.

 

Bídu si totiž představuji jako hlad dětí v Africe, to, že nemají co jíst a voda je pro ně skoro vzácností. Že nemají oblečení, okusují je mouchy, jsou nemocné a často nemají ani to základní – rodiče a rodinu…

 

No je fakt, že mi přijde lepší pořídit skoro nenošené kvalitní oblečení z druhé ruky než naftalínem nacucané hadříky ze stánků. A abych dala za novou mikinku nejmenší dětské velikosti 450 Kč ve značkovém obchodě… hm, tak na to nemám, čili jsem tedy v bídě. Radši si model z loňské kolekce koupím za stovku v sekáči. Navíc se mi to lezení po sekáčích tak nějak líbí.

 

A proč se k tomu vracím?

Včera jsem v obchodě viděla zvláštního tatínka. Přehraboval se ve včerejším pečivu s padesátiprocentní slevou. Oblečení měl omšelé a kopírovalo módu cca před deseti lety. Na hlavě měl čepici rohatku z téže doby a na očích tlusté brýle v tlustých průhledných nažloutlých rámečcích.

Na košíku mu seděl asi dvouletý chlapeček. Lačně, leč neúspěšně se dožadoval rohlíku. Jeho bundička byla sepraná a barvy spité. Na nohou měl patrně hodně staré sněhule, které kdysi měly pruhy z takové té fosforově žluté barvy. Ta byla už hodně vybělená a kožíšek okolo zplstnatělý a odraný.

Nejhorší ale byly podrážky těch botek. Nevím, jak vypadaly zespodu, ale shora měly sešlapanou podrážku a občas ze strany černou dírku – patrně díru v celém spodku.

Hned mě napadlo, jak to asi do budoucna poznamená zdraví nožek toho malého caparta…

Tatínek se konečně rozhodl pro nějaké pečivo a vjel do davu nakupujících…

 

A právě v tu chvíli se mi znovu vybavil tenhle článek. Měl snad autor na mysli tuhle bídu???

Ale třeba je ten tatínek samoživitel, třeba o maminku tragicky přišli… ale stejně tak to může být „pouze“ chorobný šetřílek.

 

A tak nevím. Kde je ta hranice lidské bídy?

Pro někoho je bída chvíle, kdy si nemůže dopřát jindy dostupný luxus – drahá dovolená, značkové oblečení a neomezené nakupování jídla.

Pořád si stěžujeme, že máme malé platy a velké výdaje.

 

Nebo se význam slova BÍDA posunul kamsi jinam, a já to nepostřehla?

 

Ale pokud nás někdo bude masírovat podobnými články jako ten výše uvedený, tak ve chvíli, kdy naše dítě bude mít tři roky starý model mobilního telefonu, budeme mít pocit, že žijeme bídně.

Takže žijeme ryze konzumně bez ohledu na ekologii… Dost bídné, nemyslíte?

Popravdě, je mi z toho nějak úzko.

 

Kde je ta vaše hranice bídy? 

Reklama