Sedm procent českých dětí žije v bídě. Vyplývá to ze zprávy mezinárodního dětského fondu UNICEF, který prováděl šetření ve 26 zemích světa. Za chudé 7(květák)jsou podle fondu považovány rodiny s dětmi, jejichž příjem je nižší než polovina průměrné mzdy v zemi.
„Chudoba dětí má mnoho projevů. Začíná to oblečením, které se kupuje z druhé ruky, přes nemožnost, aby se děti zúčastňovaly například různých zájmových činností, které by rozšiřovaly jejich obzor, po účast například na lyžařském výcviku.
Projevem chudoby je i nemožnost udržet dítě na vysoké škole, přestože se stále neplatí školné. Značné náklady totiž představuje kolejné, nákup učebnic a dalších pomůcek, doprava, strava. Náklady na dítě přímo stoupají s věkem.
Pro děti jsou věci, co mají ostatní, důležité
Děti z chudých rodin nemají věci běžné v "normální" rodině - a které tvoří tzv. životní standard. Jedná se o počítač, přehrávače, DVD, CD, kvalitní oblečení. Varující je, že už prakticky od mateřské školy absence těchto předmětů dítě výrazným způsobem ve společnosti jeho vrstevníků diskvalifikuje a může mu proto způsobovat vážné problémy.
Ty jsou jen prvním krokem k tomu, aby se takové děti, které jsou vyřazeny z kolektivu jen proto, že nemají peníze na koupi videokazety s populárním filmem či mobilního telefonu, zapojily do závadových part, zkusily drogy a alkohol, prosazovaly se v kolektivu násilným chováním, varují dětští psychologové. Chudoba tak od malička takové děti negativně vyděluje ze společnosti a negativně je proti většinové společnosti naladí.„
Tolik cituji z novinek.cz ze dne 12. dubna 2005
Co tomu říkáte? Adrenalin se mi zvyšoval s každým slovem.
Ano, odsoudila jsem své tehdy ještě nenarozené dítě k bídě, protože jsem mu nakoupila oblečení v second handu.
Tenkrát mě to docela naštvalo a chtěla bych vidět rodiny těch chytráků, kteří vyplodily závěry v tomto článku uvedené.
No je fakt, že mi přijde lepší pořídit skoro nenošené kvalitní oblečení z druhé ruky než naftalínem nacucané hadříky ze stánků. A abych dala za novou mikinku nejmenší dětské velikosti 450 Kč ve značkovém obchodě… hm, tak na to nemám, čili jsem tedy v bídě. Radši si model z loňské kolekce koupím za stovku v sekáči. Navíc se mi to lezení po sekáčích tak nějak líbí.
A proč se k tomu vracím?
Včera jsem v obchodě viděla zvláštního tatínka. Přehraboval se ve včerejším pečivu s padesátiprocentní slevou. Oblečení měl omšelé a kopírovalo módu cca před deseti lety. Na hlavě měl čepici rohatku z téže doby a na očích tlusté brýle v tlustých průhledných nažloutlých rámečcích.
Na košíku mu seděl asi dvouletý chlapeček. Lačně, leč neúspěšně se dožadoval rohlíku. Jeho bundička byla sepraná a barvy spité. Na nohou měl patrně hodně staré sněhule, které kdysi měly pruhy z takové té fosforově žluté barvy. Ta byla už hodně vybělená a kožíšek okolo zplstnatělý a odraný.
Nejhorší ale byly podrážky těch botek. Nevím, jak vypadaly zespodu, ale shora měly sešlapanou podrážku a občas ze strany černou dírku – patrně díru v celém spodku.
Hned mě napadlo, jak to asi do budoucna poznamená zdraví nožek toho malého caparta…
Tatínek se konečně rozhodl pro nějaké pečivo a vjel do davu nakupujících…
A právě v tu chvíli se mi znovu vybavil tenhle článek. Měl snad autor na mysli tuhle bídu???
Ale třeba je ten tatínek samoživitel, třeba o maminku tragicky přišli… ale stejně tak to může být „pouze“ chorobný šetřílek.
Pro někoho je bída chvíle, kdy si nemůže dopřát jindy dostupný luxus – drahá dovolená, značkové oblečení a neomezené nakupování jídla.
Pořád si stěžujeme, že máme malé platy a velké výdaje.
Nebo se význam slova BÍDA posunul kamsi jinam, a já to nepostřehla?
Ale pokud nás někdo bude masírovat podobnými články jako ten výše uvedený, tak ve chvíli, kdy naše dítě bude mít tři roky starý model mobilního telefonu, budeme mít pocit, že žijeme bídně.
Takže žijeme ryze konzumně bez ohledu na ekologii… Dost bídné, nemyslíte?
Popravdě, je mi z toho nějak úzko.
Kde je ta vaše hranice bídy?
Nový komentář
Komentáře
Vivian: " Týden poslat každého Čecha žít do afriky a pak by se asi něco změnilo!" Co to mele? Co je tuto za argument?
Meander:
Vivian: Tu hysterii.
Meander: femme: a....: sorry, ale co na tom, co napsal Samuel, nechápete?
Nyotaimori:No jestli je pro tebe vývoj civilizace měřítkem úspěšnosti... Pro přežití planety je potom naprosto nezbytné shodit několik atomovek... Záleží jen na úhlu pohledu a na prioritách... Černý humor beru, ale pokud to bylo myšleno vážně...
Eva_Fl: Já jsem neviděla nahatého. ve skutečnosti.
Samuel:
my ti taky nerozumíme
Samuel: jj, ty asi nerozumíš více věcem
Samuel: Cože?
Nyotaimori:
Eva_Fl: ale jsou moc pracovití, víš co to dá práce, než to naváží, napytlíkují a prodají
Nyotaimori: ja jsem teda jeste pracovityho cernocha nevidela.
Nyotaimori: Ale no tak, ty nerada černoušky
sarume: však já rozhodně nemám ambice řešit chudobu rozvojových států... jak už jsem psala, jen jsem chtěla ukázat, jak je to relativní, ta chudoba... České děcko je chudé, když nemůže chodit ve značkových šatech, africké děcko je chudé, když musí jíst hovna...
Meander: však já vím
Já jsem jen chtěla ukázat, jak je to strašně relativní...
sarume: no nejsem si tak jistá, jestli tohle pravidlo platí, z 90% ty děti rodiče nemají, páč umřou na AIDS
Vivian: Bližší košile než kabát
Našla jsem teď na internetu tento článek o africké bídě:
http://magazine.biafranigeriaworld.com/unworah/2005may16-poverty-in-africa-tony-blair-as-angel-of-light.html
Je sice psán anglicky, ale doprovodné fotografie nepotřebují překlad...
Dítě, které se krmí zvířecími výkaly...
Dítě, které se umývá v proudu zvířecí moči (voda je v Africe velmi vzácná)...
Umírající dítě a za ním sup (nebo kondor - vulture), který čeká, až z něho bude zdechlina, tj. potrava...
...
Myslím, že naše chudoba je proti tomu docela srandovní...
Vivian:
A to, ze mezi sebou deti soutezej, delaji tupi rodice.
Pamatuju si, ze ve skolce na schuzce nam kladli na srdce, at detem dame na prevleceni stare oteplovacky, stare bundy atd., protoze deti se budou valet.
No hadejte, jak to dopadlo?
Stare ( po brachovi ) veci mel jen muj syn, ostatni byli ohozeni draze....
Myslím, že je to každopádně relativní - pro české dítě je bída něco jiného než pro dítě třeba v Bangladéši nebo Somálsku... Ale myslím si, že české děti asi skutečnou bídu neznají... Žádné z nich asi nezažilo, co to je, nemít např. několik dnů co jíst - africké děti se krmí i zvířecím trusem, když není zbytí, a námi opovrhované hadry ze second handu by pro ně byly naprostým luxusem...
Netvrdím, že naše chudoba je nějaký med (též jsem žila za pár tisícovek měsíčně a o polovině prům. mzdy jsem si mohla nechat zdát), ale nedej bože, abychom se zase měli všichni stejně...