Při naší druhé letošní návštěvě v Olomouci jsme si vyhradili dost času na prohlídku tzv. Přemyslovského paláce, jedné z nejvýznamnějších vrcholně románských obytných  staveb v Evropě.

Proč píšu takzvaný? Dlouhá léta jsme se domnívali, že se jedná o sídlo olomouckých údělných knížat z dynastie Přemyslovců.

Nejnovější poznatky nasvědčují tomu, že obytná část se nacházela v těsné blízkosti románského paláce, který byl ovšem sídlem olomouckého,  tehdy ještě jen biskupa.

Vznik paláce souvisel s výstavbou kostela sv. Václava, který založil na počátku 12. stol. olomoucký kníže Svatopluk. Nová trojlodní bazilika měla nahradit starší biskupský kostel sv. Petra na Předhradí.

Ví se, že stavbu dokončil biskup Jindřich Zdík a že si nechal v blízkosti postavit palác s menší křížovou chodbou (ambitem) obdélníkového půdorysu a kapitulní dům, který byl určený pro společný život kanovníků. Další datum, které je jisté, je r. 1141, kdy se tam biskup natrvalo přesídlil s 12 kanovníky.

 

Další zajímavostí může být fakt, že s největší pravděpodobností byl Zdík synem pražského děkana a kronikáře Kosmy. Byl úžasně vzdělaný a měl mnoho známých mezi vlivnými kruhy v zahraničí, díky tomu se mu podařilo uskutečnit mnoho smělých plánů – cesta do Jeruzaléma, uvedení premonstrátů k nám, misijní cesta do Pruska a taky zavedení vita communis – společného života kanovníků.

 

Tak tento palác můžete navštívit za skutečně lidovou cenu Kč 15,-.  A další naprosto neuvěřitelná věc – v pokladně si můžete zakoupit 2 úžasné publikace o této národní kulturní památce, na křídovém papíře s četnými fotografiemi – za Kč 11,- celkem.

 

Průvodkyně vám řekne nejdůležitější data, na maketě paláce vysvětlí, co vlastně uvidíte. Potom už si vše prohlížíte sami - zbytek koutového krbu, krásná sdružená okna vytesaná z měkkého vápence, spongilitu, připomínající plastickou krajku.

Kanovnický dům  však po smrti biskupa Zdíka zanikl, vše bylo přestavěno v gotickém slohu.

 

Románský palác sloužil jako biskupská škola. Po studentech dodnes máme památku – četné rytiny zvířat a neumělé nápisy. Když jsem se dívala na tu zeď, bylo to jako pozdrav přes století…

 

Kolem poloviny 14. století byla románská křížová cesta zbořená a znovu přestavěná. Postupně byly přistaveny kaple sv. Anny a sv. Jana Křtitele…

V tomto paláci byl za dosud neobjasněných okolností zavražděn poslední Přemyslovec po meči – Václav III. na cestě do Polska, roku 1306.

 

A druhá pamětní deska uvádí, že r. 1767 zde jedenáctiletý Mozart složil 6. symfonii F-dur.

 

Na zpátek jsme se vydali ulicí 1. máje a na náměstí Republiky jsem objevila pamětní desku, že zde byl vězněn v letech 1793–1797 generál Lafayette. Začala jsem hloubat, jak se Francouz, bojující za nezávislost Ameriky ocitl ve vězení v kasematech olomoucké pevnosti.


 

A tak nám den příjemně uběhl, cestou jsme ještě poseděli nad sklenkou moravského vínka a těšili se večer na setkání žen-in. Bylo to bezvadné, některé dorazily i s potomky, v zahradní restauraci hrála i hudba, dokonce i na přání.


 

Ještě jsem se vrátila k té záhadné desce generála a dozvěděla se, že André Maurois napsal knihu Adriena aneb život paní de La Fayette a ta teď leží na mém nočním stolku, ta kniha…

Pokud vás to bude zajímat, až ji dočtu, mohu vám o tom napsat.

 

Jinak vám všem mohu poznání Olomouce vřele doporučit

       
TÉMATA:
ZAHRANIČÍ