Řekněte nám pro začátek něco o sobě.
Jmenuji se Martina Štěpánková. Pocházím z Jirkova, nedaleko Krušných hor. Momentálně jsem na mateřské dovolené. Doma máme kromě dvou dětí ještě čtyři evropské saňové psy, se kterými společně s manželem závodíme v mushingu. Já se specializuji na individuální disciplíny, jako jsou canicross a skútr v létě a skijöring, pulka a kombinace v zimě.

Jak se Vám daří kombinovat roli matky a závodnice?
Po pravdě je to velice náročné, protože máme dvě děti a mladší dcerce je teprve sedmnáct měsíců. Je jasné, že zkombinovat trénink, závody, malé dítě, a ještě další dítě ve škole, je docela časově náročné. Takže musí fungovat babičky, které mi moc pomáhají. Pak se to skloubit dá.

Takže máte velkou podporu v rodině?
Určitě mám. Bez podpory rodiny by to nešlo. Buď nám pomáhají babičky, anebo se střídáme s manželem. On také závodí v mushingu a do toho chodí ještě do práce. Je to teď takové náročné období, ale snažíme se vyjít si vstříc.

Na MS ve Francii jste se stala mistryní světa v kategorii skijöring a kombinace. Jak sebe a své psy na takové závody připravujete?
Příprava na závody je určitě důležitá. Když trénujeme na léto, příprava je mnohem jednodušší než na zimu. Psa trénuji maximálně na šest kilometrů, což je poloviční práce než na zimní přípravu. Snažíme se trénovat především na jaře a na podzim, tak dvakrát až třikrát týdně, a o víkendu jezdíme na závody. Na zimu je víceméně stejný postup, akorát se prodlužuje vzdálenost trati. V zimě závodíme na patnáct kilometrů, což je zhruba 35 minut tréninku. Příprava je náročnější i z hlediska času, protože musíme dojíždět za sněhem a potřebujeme i více financí na výbavu.

Kolik psů máte momentálně v tréninku a máte je rozdělené pro letní a zimní závody?
Doma máme čtyři psy, tedy tři psy a jednu fenku. Momentálně jsou v tréninku dva, jeden dvouletý a jeden tříletý. Ten nejstarší, šestiletý, není v zimní přípravě, protože ti dva mladší jsou výkonnostně lepší než on. Trénuji ho tedy na letní variantu mushingu. Odběhnu s ním všechny závody v canicrossu. Ten nejmladší je specialista na bikering a navíc je to pes manžela, ale letos jsem ho vzala na mistrovství světa do Francie, kde vyhrál své první zlato ve skijöringu. A ten top druhý pes je můj speciální pes na skútr, pulku a kombinaci. Je postavou a silou nejvíce vybavený k tomu, aby tahal a byl rychlý.

Při takové zátěži psa je určitě důležitá i správná strava. Čím své psy krmíte a používáte i nějaké doplňky stravy?
Přesně, jak říkáte. Naši psi jsou opravdu ve velké zátěži, a proto je potřeba jim dodávat kvalitní krmení. Pokud by jim totiž člověk nedával kvalitní krmení, tak se to na nich podepíše. Během měsíce jdou váhově dolů, mohou mít zažívací i střevní potíže. Proto už několik let krmíme své psy značkou Fitmin, konkrétně zátěžovým krmením Performance. K tomu přidáváme vitamín C, doplněk kloubní výživy a lososový olej. Tohle všechno jim pomáhá na správnou regeneraci po tréninku i závodech.

Kdybyste měla vytvořit žebříček hodnot toho, co je nejdůležitější pro psa, který závodí v mushingu, jak by vypadal?
Nejdůležitější je podle mě vztah k člověku. Pes totiž pracuje pro vás a proto, že ho to baví. Musí mít radost z toho, že s vámi někam vyběhne. Dále musí být samozřejmě zdravý a správně krmený. Jak už bylo řečeno, zásadní je, aby měl kvalitní krmivo a dostatek doplňků stravy. No a nakonec, aby měl kvalitní postroj se správnou velikostí. Ten mu nesmí způsobovat žádnou bolest. Kolikrát totiž vidím, že je postroj psovi buď velký, anebo malý, což ho potom odírá a způsobuje mu zranění. A to je pro něj samozřejmě špatně.

Martino ještě nám řekněte, od kdy může začít pes trénovat?
Svým psům zkouším dávat postroj prvně tak okolo sedmého, osmého měsíce a zkoušíme běhat krátké vzdálenosti, například pět set metrů. Je to proto, aby se pejsek s postrojem seznámil a aby „načuchl“ atmosféru běhu. Na výpomoc si s sebou beru dospělého psa, který běží na volno před ním. No a víceméně až od roku teprve zkoušíme první závody.

Máte nějaké speciální triky na trénink a výchovu svých psů?
Žádné triky asi nemáme. Spíš mám většinou vždycky asi štěstí nebo cit pro výběr správného štěněte, které si vychovávám. Jak to říct? Nejsou to triky, je to klasická výchova, socializace štěněte a postupné začleňování do smečky, kdy štěně dost vlastností pobere od dospělých psů. Oni si spoustu věcí i od smečky okoukají, a tím se sami učí.

Jak se cítíte jako žena, a ještě k tomu tak úspěšná, v týmu plném mužů?
Mně je mezi muži v týmu příjemně. Hodně si pomáháme při testování lyží a mazání výbavy. Radíme si, co by bylo na daný typ sněhu nejlepší. Na závodech držíme hodně spolu a podporujeme se, a ne jenom jako český tým, ale jako Fitmin tým. A to k tomu sportu prostě patří.

Mají ženské závody jiná specifika než mužské?
Ne, nemají. Máme stejná nastavení pravidel, stejnou trať i víceméně stejně velkou konkurenci. I ta nejlepší žena má pomalu stejný čas jako nejlepší muž. Disciplíny jsou zkrátka rozdělené přesto, že podmínky jsou stejné.

A vy osobně máte raději zimní nebo letní variantu mushingu?
Jednoznačně zimní. Zima je prostě top. Projet se se psem na lyžích nebo saních na čerstvě napadaném sněhu je krásné. Máte takový hřejivý pocit. Určitě je to mnohem lepší než jet někde v bahně a do cíle dorazit celý zmrzlý, špinavý a mokrý. Zima je pro mě krásná.

V mushingu jste hodně úspěšná, je něco, čeho byste chtěla ještě dosáhnout?
Bylo by určitě fajn, kdyby se mushing zařadil mezi olympijské sporty, což je asi nereálné. Ale kdyby se tak stalo, byl by to můj splněný sen.

Je nějaké ocenění, kterého si nejvíce vážíte nebo které pro Vás nejvíce znamená?
Každý závod je pro mě vítězstvím, a to že vyhrajeme medaili, to je třešnička na dortu. Největší ocenění pro mě ale je to, když vidím, že to ty psy baví, mají ze závodů radost a jsou zdraví. Ocenění máme už spoustu, jsme několikrát mistři světa, Evropy i Čech. Ale ve Francii jsme s nejmladším psem Greyem vyhráli zlato ve skijöringu a pro něj to byl první velký závod. Takže i když člověk už jednu medaili z mistrovství ve stejné kategorii má, z výhry máme pořád obrovskou radost.

Chcete sdělit čtenářům ještě něco na závěr?
Je to sice takové klišé, ale za těch sedmnáct sezón, co už závodím, to skončí vždycky poděkováním. A to své rodině za velkou podporu, všem kamarádům a fanouškům, co nám drží palce a fandí nám, našim partnerům a značce Fitmin, bez které by naši psi nefungovali. Všem jsem moc vděčná a děkuji jim.
 

Reklama