Znáte ty dny, kdy ráno sice vstáváte s dobrou náladou, ale ve vzduchu cosi visí?
Anebo už to oko rozlepíte totálně naštvaní na celý svět a podle toho to taky pak všechno vypadá?
Ať tak či tak, čeká nás den Blbec.
V koupelně popadá co může, navíc na nové triko odpadne kus zubní pasty. Takže super, zase převlíkat.
Ráno v kuchyni završuje luxovací vložka – rozsypaný cukr na zemi.
Že jsem si sakriš ten čaj neudělala až v práci.
Ani v práci se nedaří, pod ruku přicházejí tzv. „zakleté“ věci či zakázky. To znáte snad všichni, jsou věci, na kterých snad leží nějaká kletba nebo co. Cosi se na nich pokazí hned zkraje a pak se to s nima veze dál.
A můžete to stokrát zkontrolovat a váš nadřízený při stoprvní kontrole zjistí chybu.
Odpoledne uteklo relativně bez závad, až na to, že se vám ztratila oblíbená tužka. Nebo ji sakriš někdo čmajznul? Alespoň už se vyloženě těšíte domů, protože tam už snad bude klid.
Ještě rychle na nákup, takže první kroky míří do obchodu. Zamyšleně koumáte, co koupit rodině k večeři a mozkové závity jsou při své práci skoro slyšet. Dneska už toho máte fakt dost.
Nakonec zoufale stojíte u pečiva a zvažujete, jestli koupit housek šest, sedm, osm nebo deset. Přemýšlíte, jaká je pravděpodobnost, že budou snědeny…nebo radši chleba…?
Nakonec jakýsi počet naházíte do sáčku, protože už se za vás tlačí další zájemci o pečivo.
Pokladní u kasy vás vyloženě vytrhne z víru myšlenek dotazem kolik že housek a tak vyhrknete jedno z čísel, nad kterými jste přemýšlela ve chvíli, kdy jste se rozhodovala, jestli housek sedm nebo osm. Tak prý sedm. Pokladní patrně vycítila den Blbec a jala se provokativně housky přepočítávat, aby vám pak oznámila, že jich je 8 a vrhla na vás pohled, který vyjadřoval – „buďte milá dámo ráda, že na vás nevolám ochranku".
Prodavačka se tváří tak povýšeně, že skoro doufáte v její dobrou vůli a neprosedíte zbytek dne na policajtech sepisováním protokolu o jedné housce.
Nejradši byste si jazyk urazila a příště už si zafixováváte, že při dotazu na počet pečiva nasadíte omluvný úsměv a nevinné „ježíš, já nevím!!!“
S pocitem, že jste chtěla okrást obchodní řetězec o jednu housku spěcháte na MHD a dumáte, co ještě vás dneska potká.
MHDéčko je jako vždy nacpané k prasknutí a tak balancujete s taškou a lístkem v ruce mezi davem. Strojek na cvaknutí lístku není nikde vidět. Vlastně se ani není čeho chytit, uvázla jste někde uprostřed vozu nesena davem.
Vzdáváte to a prioritou se stává udržení se na nohách a rychlé vyhledání čehosi, čeho se lze chytnout. Při příští zastávce se proboxujete ke strojku.
Náhle se ozývá hlas staršího pána, který se nabízí, že vám lístek cvakne. Po prvotním šoku, není-li to revizor, následuje úleva. Dneska už byste se ničemu nedivila. Pánovi pěkně poděkujete a opět vás zalévá stud jako před chvílí v obchodě.
Zas jsem vypadala jako kdybych plánovala jet načerno…
Tenhle omyl se vysvětlil při vystupování. Ten „hodný“ pán je soused z vedlejšího panelákového vchodu – jen jste ho jaksi nepoznala.
Doma smůla konečně končí, ale pro jistotu…jdete raději co nejdřív spát.
Ale pozor – někdy není POUZE jeden den Blbec, ale občas to bývá i soubor několika dnů za sebou…
Máte taky tyhle dny…?
Nový komentář
Komentáře
átéčko: Proboha! Ono vlastně jde střihnout si i život blbec. No nazdar.
V životě jsem s rohlíkama trapas neměla, když kupuju pro sebe, beru čtyři, když pro rodinu, beru deset. To se nesplete
Koukám, že rohlíky jsou co se týká trapasů fakt "žhavé zboží"
S těmi rohlíky se mi stalo vámošce kam jsem chodila dlouhá léta nakupovat, že se rohlíka slepily, já jsem je přehlédla a druhý den to nahlásila prodavačce, že zaplatím ještě rohlík z minulého dne. Nevěřícně se na mě podívala, vysypala rohlíky do košíku a začala se v nich hrabat a hlasitě počítat. Řekla jsm jí, já jsem si jisté, kolik jich je, vždycky nakupuji sudý počet, jen se rohlíky včera slepily k sobě, proto chci ten jeden doplatit.Paní si hlasitě oddechla.Jenže jsem jí řekla, že já ty osahané rohlíky nechci. Od té doby do té samoobsluhy už chodit nemůžu. Stala jsem se podezřelou, co se rohlíků týče.
Vivian: ...a co - život blbec?
den blbec ještě jde, horší je tejden blbec, měsíc blbec, rok blbec!
Mívám den blbec dost často,někdy se stane , že je to týden blbec a o prosinci musím říct, že to byl měsíc blbec...Moje astroložka to vysvětluje kvadraturami na Uranu, ale když jsem onehda v autobuse místo stanice cílové zastávky pronesla" Dobrý den, cestovní kancelář, přejete si? tak už jsem si vážne myslela, že chyba nejspíš nebude ve špatném stavu nějaké planety....
co DEN blbec...kdyz je blbec delsi obdobi, je to horsi :)) ja si takhle v lete strikla 14 dni :)
Saturninka: Jééé, to mě potěšilo, s rohlíkama jsem na tom úplně stejně...!
Čaj si nesladím, takže mi ráno odpadá luxovací vložka, naopak mi občas přibude při odchodu - většinou zrovna, když už jsme dávno měly být v půli cesty do školy - dcerčino "mamíí,jámusímkakáát"
. A když nemáme kakací vložku
, tak - je to zvláštní, ale vždy jedině a pouze v největším kalupu - mi při šněrování bot rupne tkanička
. Rohlíky si nepamatuju nikdy, ani když si při cestě k pokladně jejich množství 4x přepočítám a v duchu cifru opakuji
- při vyslovení zaklínadla "kolikmáterohlíků" se zarazím a pak rozverně řeknu ono "ježíšjánevííím".
a málokdy se najde 
, který zastaví - je sna zákonem schválnosti, že v největším mrazu či lijáku jezdí nejvíce aut se slepými řidiči, kteří nevidí urousanou či zmrzlou osobu na krajnici, nebo se mi to jen zdá
??? 
. 
.
než k 
.
Pak následuje někdy i 20 minutová stojací vložka, kdy naštvaně na přechodu silnice Brno - Vídeň otáčím hlavu vpravovlevo a jen
A když už dorazím do práce (páč já nakupuju před tím), buď zjistím, že jsem zapomněla klíče a musím se vláčet zadem a nébo hodinu čučím na jeden papír a nejsem schopná zjistit, proč mi to nevychází o pitomejch 0,01 haléřů
Jedinou mou útěchou je, že nejezdím MHD
Když to tak teď po sobě čtu, tak on ten den blbec je spí k
Doufám, že mě nepřepadne nějaký den blbec během tohoto týdne, kdy mám naplánované 2 zkoušky a jednu písemku
Jó tak já jsem měla pořádný den blbec v pátek, unavená po celém týdnu, jsem už vůbec nepřemýšlela nad tím, co dělám a mluvím. Tak jsem třeba zákazníkovi sdělila, že nám nové zboží dorazí někdy kolem půlnoci, sprdla jsem jakousi začátečnici z telemarketinku, která se snad nikdy předtím nesetkala s tel. ústřednou a tak mi tady naprázdno vyzváněla 4 čísla:-(((, v supermarketu, kde doprodávali nějaké tužky, gumy a pravítka po koruně, jsem chtěla vrátit peníze, když mi za jakousi fixu namarkovali 29 a nevšimla jsem si, že za pánvičku v akci za 50,-Kč jsem zaplatila 99,- :-))) atd. Bylo toho víc a jsem přesvědčená, že kdyby nebyl den blbec, tak se prostě nic z toho nestalo