Pátého prosince už tradičně řádili Mikulášové, čerti a andělé. Ale letos tak nějak převažovali čerti. Vůbec je jich v poslední době čím dál tím víc. Možná je to tím, že červené blikající růžky se nosí snáz než bílá křidýlka, ale když jsem se dětí ptala, proč jsou za čerty, řekly mi, že andělé jsou nudní. A s čerty je sranda. A maminky jenom chápavě přikyvovaly.

Možná jsem občas trochu extrémista, ale z téhle odpovědi mě zamrazilo v zádech. Jako by v ní zaznělo: „Dobro je nudné. Se zlem je sranda.“ A pokrčení ramenou. Co je na tom divného, vždyť podle řady moderních příběhů a pohádek tomu tak je.

Čert je veselý brach
Jaképak zlo, řeknete si možná, vždyť čert je veselý brach. Občas trochu nedovtipný, i ten Hloupý Honza ho leckdy ošálí, občas zlomyslný, ale zlo? Čert už pro nás dávno není symbolem zla – to spíš Hitler nebo Stalin. Jenže vnímají to děti stejně?

Odkud pochází čert?
Kulhavou nohu prý zdědil po starých kovářských bozích – Hefaistovi nebo Vulkánovi, kozí bradku po východních démonech a pohanských obětinách a ze stejného zdroje prý pochází i rohy. Také charakterové vlastnosti sbíral čert porůznu – něco si vypůjčil od démonů, něco od padlých andělů v čele s Luciferem a něco od germánských, slovanských a keltských bohů. Zlomyslnost zřejmě podědil po krutém vtipálkovi Lokim, stejně jako schopnost měnit se v různá zvířata.

Nestrašte děti!
Před každým Mikulášem se diskutuje o tom, jestli čerti malé děti příliš neděsí, jestli jim nezpůsobují trauma. A je pravdou, že hodně prcků ještě pořád dovede pořádné čertisko vyděsit. Je ošklivé, obrovské, kosmaté a vydává divné zvuky – a všechno tohle v dětském symbolickém jazyce znamená, že je zlé. A tak se malé děti čertů bojí. A to je správně – bát se zla je na místě. Jenže dnes je v módě děti před nepříjemnými zážitky chránit. Pečovat o ně, aby vyrůstaly jako v bavlnce. Naplácat se jim nesmí, odřené kolínko je hned zanedbáním péče, a strašit je? Opovažte se!

Bagatelizovaný čert
Tenhle trend není nikterak nový – jeho počátky můžeme najít už v humanismu. A i čerti se celá staletí zbavují své strašidelné aureoly, zesměšňují a polidšťují se, stávají se z nich dobráčtí braši nebo „bachaři“ v celkem roztomilém Pekle. Bagatelizují se, řekli bychom odbornějším jazykem. Jenže s nimi se naneštěstí bagatelizuje i zlo, které symbolizují. Ani ne tak pro dospělé, ale především pro děti.

Stále častěji se ozývají hlasy psychologů, kteří varují, že z moderních pohádek a příběhů se vytrácí jasné rozlišení dobra a zla, že z nich mizí varování před zlem. A stejně jako někteří odborníci, i já mám stále častěji pocit, že pleteme dětem hlavy. Možná bychom se měli vrátit k některým tradicím, pokud už není pozdě – vždyť zlo existuje a není vůbec, ale vůbec legrační.

Máte raději čerty nebo anděly? Myslíte si, že by se děti měly čertů bát? Nebo je špatné je „strašit“? Učí moderní pohádky děti rozlišovat dobro a zlo? A pokud ne, kdo a jak je to má naučit? Nebo podle vás zlo neexistuje? Vzpomenete si, co nebo kdo pro Vás v dětství symbolizoval zlo?

Reklama