Átéčko se zamýšlí nad změnami, tak jak je vnímá ona. Přeje Míše Kudláčkové i magazínu jen to nejlepší.

Ahoj Radku, víš, že každá změna se tady setká s negativní reakcí. Připadám si jako autista, který chce mít své věci stále stejné a chce mít ty své lidi neustále pohromadě.
Ale my si zvykneme, neboj! Když se změnila grafika, rozčilovaly jsme se a vyhrožovaly, že odejdeme pryč. Nerady si zvykáme na novinky, pokud to nejsou módní doplňky.
Bude to dobrý! Každá si zase najde svá oblíbená témata. Máme tady každá na ženě své kamarádky a v diskusích s můžeme bavit, o čem chceme. Jsem ráda, že zůstal Jakub, čtu ráda jeho příspěvky.
Žena-in je stále obohacující a jsem ráda, že je. A doufám, že ještě dlouho bude! Přeji štěstí!
Míša tady bude scházet všem, někdo ji zbožňoval, jiný s ní polemizoval. Ale myslím, že bude šťastná všude. Což jí také ze srdce přeji přeji.
A také ženě-in přeji, aby šlapala dál. Abychom nacházely nová témata i svá stará oblíbená témata. Taková,co se nám líbí, i ta, co nás vytočí. 
átéčko

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Děkuji Átéčko za hezký e-mail. Když jsem jej četl, přišlo mi na mysl, kolikrát jsem již podobné výtky slyšel a vždy se podobají jako vece vejci. Odejde někdo z redakce a slyším „Už to nikdy nebude, jak to bývalo!“ A když ten, kdo nahradil toho, kdo odešel, sám odchází, slyším na jeho adresu to samé.

Já chápu, že chcete mít vše stále stejné a na svém místě. Ale redakce časopisu není společenství, které může a má být stále stejné. Některá z vás pod jedním článkem k dnešnímu tématu psala, že psaní je stejná práce jako cokoliv jiného.  Mohu vás ujistit, že není. Redaktorka ženského časopisu, třeba na rozdíl od šičky nebo pošťačky, nemá padla po směně. Pracuje, když usíná, i když jede na výlet. Když poslouchá, co jí říkají kamarádky, i když komunikuje s partnerem. Musí psát a používat hlavu, i když jí není dobře, když se jí nechce, když je unavená, když se pohádala s přítelem. Často v časovém presu a nemá jisté, že až to odevzdá, že je ten materiál hotov. Mnohdy jej musí přepisovat a dodělávat. Jasně, mají za to peníze, ale tuhle práci nemůže dělat každý, ta se nedá naučit, to člověk musí mít v sobě.

Deníkařina je intelektuální dřina a člověk po čase vyhoří. Někdo to může dělat deset let, někdo jiný vydrží rok. Není to o tom, že je špatný, ale prostě došly mu nápady, začne vykrádat sám sebe, ztratil jiskru, přestane ho to bavit. Často to pochopí sám, že ke spokojenosti potřebuje změnu. Někdy to pochopí dříve nadřízení. Prostě redakce se často obměňují. Přichází nová krev s novými nápady a energií.

A v téhle fázi je nyní i Žena-in. Já se těším na nové lidi v redakci, a co do ní přinesou, a přeji i vám abyste si nové redaktory a redaktorky, kteří přijdou, oblíbili stejně jako ty, co odešli.

Dnes je tématem dne náš magazín. Pište nám, co vám dal i vzal. Co se vám na něm líbí a co nelíbí. Vše směřujte na mail:

redakce@zena-in.cz

Reklama