Přiznávám se, že jsem občas zalhala svým rodičům jako dítě, když jsem se bála trestu, ale byly to celkem nevinné dětské lži.

Potom jsem začala opravdu lhát (nebo si vymýšlet?) kvůli své povaze až na učilišti, kde jsem strávila rok, a potom na vysoké škole. Bylo to z důvodu, že všechny mé lásky skončily po pár dnech kvůli mé neschopnosti komunikovat s kluky nebo později muži. A protože všechny spolužačky na učilišti postupně měly přítele a byla jsem na internátě mimo domov a spolužačky se stále ptaly, jestli mám taky kluka, vymyslela jsem si ho.

Byl to v podstatě můj první přítel, který mě opustil po pár dnech. Na střední škole jsem v tom nepokračovala, až na vysoké škole, když jsem jeden rok bydlela na pokoji s Vietnamkou, která se mě neustále ptala, jestli mám kluka. Bydlela jsem s ní naštěstí jen rok.

Tohle lhaní se mně možná vrátilo po skončení vysoké školy, když jsem si konečně našla přítele nebo spíš on mě. Brzy jsem zjistila, že mě podvádí, že jeho koníčkem je získávat stále nové a nové ženy, ale já jsem byla zamilovaná, šťastná, že mám konečně přítele a navíc on mě stále nechtěl nechat a po 2 letech se nám narodilo dítě. Ještě rok jsem to s ním hlavně kvůli dítěti vydržela, ale měl navíc problémy i s alkoholem a nechtěl se léčit, takže jsem ho i s dítětem (o které mimochodem neměl zájem) opustila. Naštěstí jsem se měla kam vrátit - ke svým rodičům. Tam bydlíme dodnes, se svým "skorotchánem" a "skorotchýní" vycházím výborně, často navštěvují oni mne i moje dcera je. Říká se, že dítě, které žije samo s matkou, potřebuje mužský vzor. Ten našla dcera právě v tchánovi, stýká se i se svým otcem, který většinou žije u svých rodičů, ale mnohem vroucnější vztah má právě k tchánovi.

Já už jsem si nového partnera nenašla nebo spíš nehledala, protože mě popsaný vztah hodně negativně poznamenal, a tak si někdy říkám - že by to byl trest za ty moje lži v pubertálním a postpubertálním věku? Já myslím, že je to spíš důsledek mé povahy, ale docela mě zajímá názor žen-in.

Jana

Milá Jano,
vaše lži mi spíš připadají jako nevinné přikrašlování skutečnosti. Tím jste nemohla nikomu ublížit a nevidím sebemenší důvod, proč byste se měla obviňovat a tak předčasně rezignovat na partnerský život. Není to trochu škoda?
Reklama