Nejdříve jeden trapně krátký trapas, který ani nestojí za to vydat samostatně, protože by to bylo trapný:
Před lety se mojí známé podařil dobrý přeřek: Zastavili ji na ulici nějací
lidi a ptali se na cestu. Známá máchla rukou a říká: "Já bych vás posrala
touhle ulicí..." :-/
Zdraví
hblaziko
A ted ten vydatnější o kterém je řeč v titulku. :
ahoj redakce,
musím říct, že na trapasy sice expert nejsem, nicméně taky by se nějaký
našel.. ten, na který jsem dodnes nezapomněla, bych nazvala asi "BOTA KAŽDÁ
JINÁ".
Stalo se asi před patnácti lety, kdy jsem ještě bydlela u rodičů a shodou
okolností jsme odcházely s maminkou ve stejnou dobu do práce. Zima jen
praštělo, ráno v šest tma jak v pytli, fofry, znáte to... S napůl zapnutým
kabátem jsem popadla v šatně dvě kozačky,natáhla je a vyřítila se ven za
maminkou, a obě jsme klusaly na autobus, protože představa, že autobus v té
zkmě ujede a my budem čekat na další, nás donutila ke zvýšené fyzické
aktivitě. Sláva, autobus přijel, vyklopil nás u metra, tam jsme se rozdělily
a já pokračovala metrem do centra. Bylo mi trochu divné, proč se na mě lidi
tak nějak zvláštně dívají, ale přisuzovala jsem to tomu, že touhle hodinou
jsou všichni normální lidi ještě v posteli a ti, kteří musí do práce, jsou
holt ještě rozespalí a nevrlí.
V teple kanceláře jsem svlékla kabát a chci si sundat boty - a v tom jsem
pochopila, proč se na mě v metru tak divně dívali - jednu kozačku jsem měla
červenou a jednu hnědou.... Vzhledem k tomu, že byly zhruba stejně vysoké a
měly stejně vysoký podpatek, jsem si záměny bot vůbec nevšimla.. a maminka
taky ne... Zima nezima, odmítla jsem absolvovat cestu domů v různobarevných
kozačkách a v mínus deseti jsem večer hrdě kráčela k domovu v pracovních
lodičkách...
tak hezký den bez trapasů...
Susina
Nový komentář
Komentáře
hezky napsany
Já zase jela na kole do obchodu,a zpět se táhnu pěšky , i s taškou,ještě že mi ho neukradli.A to se mi stalo dvakrát!!!
Kelly: Od lékaře ne, ale chodím se synem na fotbalové tréninky a v zimě, kdy mají trénink ve sportovní hale, tak tam nosíme návleky. Minulou zimu jsem si návleky nejen nesundala, ale absolvovala jsem v nich cestu autem domů, auto zparkovala v podzemní garáži a až když jsem z ní vyšla ven a měla to k domu asi 50 metrů, tak jsem si všimla, že jsem celou tu dobu v návlekách.
a taky jsem kolikrát šla z prodejny s košíkem...dnes už to naštěstí nejde, většinou jsou vozíky a toho si všimnu
Vidíš to, Ty jsi tento příběh zařadila mezi trapasy a Lenka Kořínková to svého času prezentovala v Prásku coby svůj módní styl. Sto lidí, sto názorů, že jo?
Vidíš to, Ty jsi tento příběh zařadila mezi trapasy a Lenka Kořínková to svého času prezentovala v Prásku coby svůj módní styl. Sto lidí, sto názorů, že jo?
Kelly: jo, tohle se mi párkrát stalo, když jsem vyběhla ze školky na autobus do práce....
... a kolikrát jste holky vyběhly ven od lékaře s návlekama ?
, tam už musel, neboť se lidi nahlas řehonili ...
Jeden chlápek to s těma návlekama dotáh až na 300 m vzdálenou zastávku, než si toho všim
Aja: Deja: Pettys:
no to se ti taky povedlo
Deja: tak bez sukně jsem šla jednou taky.
Mojí kámošce se stala trapárna s lodičkami. Šly jsme na ples a ona vyndala z tašky boty každou jinou a obě levé. Jely jsme domů ty boty vyměnit a kámoška je v rychlosti vyměnila za ty zbylé v předsíni - každou jinou a obě PRAVÉ. Nakonec ples absolvovala v kozačkách.
Aja: tak přesně to jsem také chtěla napsat. Stalo se mi to na MD, když jsem se s miminem a batoletem vypravovala do poradny. Vždycky jsem pospíchala, abychom rychle vypadli z teplého bytu, aby se mi kluci nepotili vedrem. Takže postupně oblékat kluky, potom na sebe kabát a až v čekárně jsem zjistila, že nemám sukni. Celou lékařskou prohlídku jsem musela být v kabátě a domů jsem se doplazila upocená a přehřátá.
jo a loni se mi stalo totéž, do práce jsem přišla v hnědých lodičkách, v práci přezula do černých, seděla jsem u PC a při práci lodičky skopla, a když jsme šli s kolegama na oběd, zašmátrala jsem nohama pod stolem, nazula dvě nejbližší boty a vyrazila.. teprve v jídelně jsem si všimla, že jedna je černá a jedna hnědá..
cestou zpátky mě kolegové museli v hloučku obestoupit, aby na mě a moje nohy nebylo vidět, a takto mě dovést zpátky do práce...těch asi čtyřista metrů se mi zdálo několikanásobně dlouhejch..
Já si jednou zapomněla vzít sukni pod kabát...