Manžel můj negativismus nesnáší, já také, ale pozitivně myslet vydržím jen chvíli, jsem mistrem katastrofických scénářů, které se nakonec stejně nestanou a já si tím odčerpávám zbytečně energii a moc dobře to vím, že se dala využít jinak, že snižuji svoji výkonnost, jsem sklíčená, smutná a někdy z toho mám fyzickou únavu.

Jednu výhodu to má. Když se pesimistická předpověď splní, nemohu být zklamaná. Pokud vše dopadne dobře, mohu být jen příjemně překvapená. Není to fajn?

Ale nemá cenu se trápit věcmi, které nezměním, ale řešit věci, které řešit mohu.
Jsem až moc empatická a raději jsem vynechala sledování večerních zpráv. Přesto, až tam někde vzadu, v koutku podvědomí jsem optimista a vím, že se svět jednou změní.
Nic netrvá věčně, spirála dějin a náš vývoj kupředu se koná dál a zrychluje.
Asi nejhorší je, že jsme začali být apatičtí či zlí. Co já sám mohu udělat, když ti druzí to nedělají. Já svět nepředělám.
Ne, tohle není pravda. Můžu.
Ale opravdu musím začít u sebe a ono se to přenáší. Všimli jste si někdy, že když s někým optimistickým a  milým mluvíte a cítíte se najednou šťastnější, veselejší a je vám lehčeji?
A naopak, ten den jste zrovna dobře naladěni, potkáte někoho, kdo na vás navalí své problémy, jemu se uleví, ale vy máte po náladě a cítíte vyčerpání. Myslím, že tohle hodně lidí zná, kdo je empatický, tak zcela nepochybně.

A tak asi tak velký negativista nejsem, protože si myslím, že jak se všechno hroutí, vzniká zase něco jiného a lepšího. To co se děje ve světě i u nás, je sice strašné, ale určitě to má nějaký smysl.
Dívejte se kolem sebe, svět je krásný, nemoci si zaviníme většinou sami, pomáhejme si a mějte se rádi jako "pes a kočka" - Ti moji...a změníme svět.

Já stejně věřím, že se ještě dožiju toho, že se něco hodně změní, cítím to. A zkažený den kvůli tématu nemám, já se o to zajímám stejně denně, takže normálka.

KDYBY...

Kdyby každé zrnko písku řeklo:
"ale já samo nic neznamenám",
nebyla by poušť ani pláž.

Kdyby každá kapka vody řekla:
"ale já sama nic neznamenám",
nebylo by moře a rostliny i lidé by umřeli žízní.

Kdyby každý paprsek slunce řekl:
"ale já sám nic neznamenám",
nebylo by světlo ani život na Modré planetě.

Kdyby každá květinka řekla:
"ale já sama nic neznamenám",
nebyly by nádherné záhony květin a rozkvetlé louky.

Kdyby každé zrno řeklo:
"ale já samo nic neznamenám",
lidé a zvířata by umírali hladem.

Kdyby každý člověk řekl:
"ale já sám nic neznamenám",
žili bychom v pravěku, bez pokroku.

Kdyby všichni lidé řekli:
"ale já sám nic neznamenám",
nikdy se nedočkáme lepšího světa,
nikdy nepřestaneme válčit,
nikdy nepřestaneme ničit přírodu,
nikdy se nebudeme radovat...

To, v čem žijeme je odraz myšlení nás všech,
odraz myšlení každého jednotlivce.
To, co vysíláme ven, vrací se nám zpátky
dobro i zlo.

Ještě si myslíte, že váš názor a vaše počínání "nic neznamená"?

Kaylie

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

To je krásné. Máš hluboko do duše, a to je dobře! Míša

A jaký je váš názor? Existuje nějaké teorie a klidně i s nálepkou „konspirační“, ke které se přikláníte? Je podle vás možné ještě vůbec něčemu věřit? Co si o tom všem myslíte? Jste ochotni pasívně přijímat, nebo si tvoříte názory sami? Pokud ano, pak sem s nimi na redakce@zena-in.cz

Reklama