Zážitek, který jinde nekoupíte, svět, který jinde neuvidíte, a k tomu nejčernější káva světa – přesně to nabízí kavárna, kterou jinde nenajdete – kavárna POTMĚ. Její návštěvou přispějete 100 Kč do sbírky Světluška, jako vzpomínku si odnesete hrníček se Světluškou.
Když projdete dveřmi kavárny, obklopí vás absolutní tma, ztuhnete, možná se ve vás probudí úzkost. Budete naprosto odkázáni na člověka, jenž se vás ujme jako průvodce. Průvodce ve světě nevidomých. Vy jste přišli o zrak před několika vteřinami, oni se bez něj narodili, a přesto teď vidí víc než vy.
Kavárnu včera odpoledne slavnostně otevřela patronka projektu Aneta Langerová za asistence Hany Hegerové, ta bezprostředně poté, co kavárnu opustila, sdělovala svoje pocity: „Je to vážně moc krásné.“ A potom bílou barvou na černou zeď kavárny napsala vzkaz: „Zvláštní, zkuste to!!!“ Aneta se ihned po otevření proměnila v číšnici, a první návštěvníci tak dostali ojedinělou možnost nechat se obsloužit milou Světluščí patronkou.
Co neuvidíte, uslyšíte
Aneta včera zpříjemňovala atmosféru v kavárně „hraním POTMĚ“, poprvé si to vyzkoušela už vloni. „Minulý rok jsem poprvé zpívala a hrála potmě a také se snažila obsloužit všechny návštěvníky, kteří si do kavárny přišli v klidu posedět a zažít něco, co zanechá v člověku silnou vzpomínku na svět bez barev. Hraní a zpívání potmě je pro mě opět výzvou, ale když se zadaří, vyzpívám ze sebe mnohem víc než za světla. Tma má kouzlo fantazie,“ svěřila se Aneta Langerová.
To nejdůležitější vidíme srdcem
V Kavárně POTMĚ okusíte obrácené role. Tak jako se nevidomí ve vizuálně zaměřeném světě spoléhají na pomoc vidících, např. na přechodu pro chodce, ve tmě se oni stávají našimi průvodci, kterým musíme důvěřovat. Pokud jste si jednou tmu osahali, už nikdy nezapomenete, jak pro vás bylo důležité, že vám někdo popsal, kam vás vede, upozornil na překážky kolem, vysvětlil vám, kam pokládá hrníček s horkou kávou a kde najdete cukr a lžičku. V černočerném prostoru Kavárny POTMĚ uvidíte svět jinýma očima. Možná vám nebudou chybět barvy. Možná vám bude ze všeho nejvíce chybět, že nemůžete číst ve tváři svých blízkých… Ve skutečnosti neexistuje svět nevidomých, je jen jeden svět, ve kterém žijeme společně – ti, kteří vidí, a ti, kteří nevidí. A jak řekl Malý princ, to nejdůležitější vidíme srdcem.
Mobilní Kavárnu POTMĚ otevírá Nadační fond Českého rozhlasu již popáté. Nevidomí kavárníci dosud uvařili na 12 000 nápojů a do kavárny zavítalo více než 9 000 návštěvníků, mezi nimiž byli například pan Václav Havel, Miloš Forman, Bára Hrzánová a Radek Holub nebo Honza Budař. Čtyři ročníky Kavárny přinesly do sbírky Světluška 1 221 935 Kč.
Již brzy se můžete těšit na podrobnou reportáž z návštěvy kavárny POTMĚ.
Půjdete tam? Už jste v kavárně někdy byla?
Nový komentář
Komentáře
Já jsem jednou marodila s očima a měla jsem obě oči zalepené. Ve známém prostředí jsem si udělala tak parádní bouli.
pěkné. Nebyla jsem, ale ráda bych
grizzly — #17 Tak to jsem neznala já :-))))))))))))
Ale vzpomínám si, kterak jsme byli v druháku na výstavě abstraktního umění a mě se líbil velice vydařený obraz znázorňující zřetelně šicí stroj.
Pak jsem si povšimla cedulky pod obrazem. Stálo tam ŽENA NA PLÁŽI. Nějak v sobě nemám tu správnou buňku asi. :-))))
Michaela Kudláčková — #16
Tak tohle neznám a neznám, krásně se bavím. Bohužel mám moc velkou fantazii.
Na oplátku.
Mladému Goldsteinovi už táhne na 35 a tak otec osloví šadchena aby mladému našel tu pravou.
Šadchen se s mladým sejde mladý zjeví své přání:
"Chci dívku krásnou jako obrázek"
"Jednu takovou znám" dí šadchen, "Je to mladá Goldbergová, jako brázek, opravdu". Mladému zasvítí oči a schůzka je dohodnutá.
Den po schůzce sinalý Goldstein vtrhne k šadchenovi a křičí: "Kam jste mě to poslal. Vždyť ona šilhá, má jenu ruku kratší na zádech má hrb a když se usměje jeden koutek jí jde nahoru a jeden dolu a ten nos i sup má rovnější zobák."
Šadche se zamyslí a bez známek rozčilení odpoví "A jak jsem měl vědět, že nemají rádi Picassa?"
grizzly — #12 ...Bude to ale dlouhé....
No, máš na to celý víkend.
Inu to bylo tak. V jedné vísce stály dva statky. Chudý a bohatý....
V chudém žil otec s překrásným synem.
V bohatém žil rovněž otec. Ale s tuze ošklivou dcerou. Ale strašně ošklivou.
Když bylo oběma osmnáct let, povídá otec na chudém statku synovi.
"Synku, vím, že to, co ti teď řeknu bude asi strašné, ale budeš si muset dceru ze sousedního statku vzít. Jinak ten náš nezachráníme"
"Otče!" zhrozil se syn, "Už jsi jí poroboha někdy viděl??!"
"Viděl synu a je to příšerné, ovšem jinak to asi nepůjde"
"A dokážeš si ji představit třeba v posteli??", na to nešťastný syn.
"Je to přímo děsivá představa, ale podívej, všechno se dá řešit...vždyť jí můžeš dát na hlavu třeba kulicha" přemluvá ho otec...............
Syn má otce rád a osud hospodářství mu také není lhostejný...... Byla svatba.
------ čtrtnáct dnů po svatbě --------------
Syn stojí na štaflích a přitlouká na zeď svatební fotografii.
I volá dolů na Mařku.
"Mařka dones mi hřebíky"
"Hřebííííčkýýýýý" šveholí rozverně ošklivá Mařka.
"No děkuju tak eště kladivo"
"Kladívečkoooooooooo", poskakuje vesele Mařka a donese ho.
Novomanžel se náhle bolestivě uhodí do palce kladivem a zakleje.......
"DO PÍČI!!!!"
"
Kulííííííšeééééééék!!!!"
Dobrý nápad. Přeji obrovskou návštěvnost. Až budu někdy v Praze, ráda se tam podívám.
Závidím redaktorce co byla na otévírání, paní Hana Hegerová je strašně příjemná a moudrá žena. Co Evo přihraješ rozhovor???
Michaela Kudláčková — #9 Kulíšek ??? To je tvůj přítel??? Nebo malý kulich??? Popiš jak se to používá zajímá mě to, povídej přeháněj.
člověk by měl zkusit vše
Šla bych ráda.Bohužel se ted do Prahy z Brna nedostanu.
grizzly — #6 ...Na to stačí kulíšek....netřeba být úplně potmě... :-)))
dajdada — #3 No, hlavně dojdeš k tomu, že spoustru věcí děláš, a myslíš, že potřebuješ oči a ono ne. Třeba s tím hrnkem. Nepokecáš se, jednáš automaticky. Pocitově taky víš, kam jsi co dala....je to vážně zajímavý...
grizzly — #6 No, teď si někomu vnuknul chlípnou myšlenku, možnou zrealizovat
No znám pár žen, s nimiž by to bylo lepší. Ještě by mohli vymyslet zvukotěsnou kavárnu.
Michaela Kudláčková — #2 Doufám, že na to někdy dojde. Sem z daleka. Studovala sem z nevidomými a byly to moc fajn lidi. Takových projektů více.
Myslím,že je to dobrý a docela originální nápad,jak získat penízky na dobrou a potřebnou věc
to by na mě působilo asi depresivně. Nehledě na to, že bych ke konzumaci potřebovala asi pláštěnku, abych se nepocintala. NJn to si pak člověk asi uvědomí, jaký by to bylo být nevidomý, ale to si představovat nechci, na to jsem srab a mám se ráda. To bych radši na sbírku Světluška přispěla jinak, než experimentem s mojí psýchou.
wolves13 — #1 Mohu doporučit. Nesmrtelný zážitek a hodně Ti to dá...tohle si musí člověk vyzkoušet, aby to alespoň trochu pochopil..
Nebyla a docela by mě to zajímalo, jaké to je
I když asi je to podobné, jak když v noci dostanu žízeň a sházím po cestě k světlu plno věcí