„Šok byl už jen to, že jsem těhotná. Přítel je starší, má děti s předchozí partnerkou a další nechtěl. Ani já po nich nikdy zrovna neprahla. Navíc s předchozím přítelem, který si miminko naopak přál, jsem si prošla dvěma spontánními potraty - vždy hned na počátku těhotenství. Tak mi to přišlo jako takové řízení osudu, že matkou být nemám,“ svěřuje se Katka.
S přítelem se ale dohodli, že to tedy zkusí. Jenže představa výchovy hned dvou potomků je překvapila. A ne zrovna mile.
„Nejde jen o to, že šílel přítel. Ani já si nedovedla představit, jak bych to dala. V těhotenství a hlavně po porodu. Nejsem zrovna matka roku a budu mít co dělat s jedním miminem,“ kroutí hlavou Katka. Se svými obavami se svěřila gynekologovi. A ten jí poradil nechat si v takovém případě jen jedno embryo.
„Přišlo mu to jako lepší řešení i vzhledem k tomu, že moje dvě předešlé gravidity skončily potratem. Navíc mi vysvětlil, že u dvoučetného těhotenství je riziko předčasného porodu 1:10, zatímco u jednočetného 1:100. A s tím se pojí i vyšší riziko postižení dítěte, což je pro mě šílená představa. Vůbec už nemluvím o rizicích pro mě. Proto jsme ani na okamžik nezaváhali,“ přiznává Katka, kterou lékař ve 12. týdnu těhotenství objednal na zákrok nazvaný redukce plodů.
Ten se podobá odběru plodové vody – aminocentéze. Jen se žádná tekutina z dělohy neodebírá, ale naopak se jehlou aplikuje – do srdce embrya, jehož činnost má zastavit. „Netrvalo to dlouho a po zákroku mě hned pustili domů. Jen jsem měla odpočívat. Trochu jsem sice krvácela, ale to bylo kvůli odumřelému embryu. Měla jsem strach, abych nepotratila i to chtěné, ale kontrola ukázala, že je v pořádku,“ vzpomíná Katka s tím, že zákrok brala střízlivě. Ne tak její rodina.
„Všichni do jednoho mě odsoudili. Prý bych se měla stydět, že jsem jedno ze svých dětí zabila. Ale jaképak dítě? Vždyť to zatím byl jen zárodek! Kdybych šla na klasický potrat, nikoho by to zřejmě nepohoršilo. Takhle jsem přeci dala větší šanci na život alespoň jednomu dítěti! A na mnohem lepší život, než kdyby se mělo dělit o pozornost a všechno ostatní,“ domnívá se Katka, která lituje jediného. Že se se zákrokem svým blízkým vůbec kdy svěřila.
Čtěte také:
- Nikola (19): Matce říkám teto, tetě mami
- Karla (46): Těhotná dcera nevydýchala, že bude mít sestřičku
Nový komentář
Komentáře
Je to ji bude jednou moc mrzet. Je to skoda, ted z toho nema rozum. Deti jsou dar
Je mi z toho trošku na zvracení. Ale já na to koukám asi trochu jinak. První je vymodlené po 4 letech snahy a druhé už mít nemůžeme i když si to moc přejeme.
To je hnus! jste sobecky člověk, bezohledny, bez srdce. Jak můžete ze sve pohodlnosti vybrat jedno z dětí a nechat ho zabít ?????? a jeste třikrát nechtěně otěhotnět. Každý píše, jak nesoudí, ja soudím, tohle jo!! interupci pochopím když se to ženě jednou stane, ale tohle je strašný a potýkat se s tím budete celý život. Dvojčata už jsou na sebe napojené i takto brzy a Vy jste je rozsekla, bohužel to zanechá na Vašem vybraném dítěti velikou díru ?? a ve Vás taky, jednou budete hořce litovat.
Nikoho neodsuzuji, ale nechápu to. A mnoho práce při dvojčatech? To je rozmazlenost. Taková ženská bude mít "mnoho práce" i s jedním miminkem. Když mně bylo pět let, další sestra měla tři roky ta třetí sestra jeden rok, tak matka porodila dvojčata. Kluka a holku. Na plínky tak měla tři děti. Plínky vyvařovala na sporáku a prala na valše. Neměla automatickou pračku, jednorázové pleny, umělou výživu a podobné moderní vychytávky. Jednou jsem na procházce v okolí potkala starší ženu, která sebou měla pětileté děti kluka a holčičku. Myslela jsem si, že to má vnoučata, ale žena se mi svěřila, že byla vdaná a nemohla mít děti, pak se s ní manžel rozvedl, ona pak při nějakém příležitostném sexu s někým otěhotněla ve svých 47 letech a narodila se jí dvojčata.
Zajímalo by mě, z jaké země třetího světa Katka pochází, když vehementně tvrdí, že nechce děti, ale dvakrát omylem otěhotní, potratí a pak otěhotní potřetí. Nebo rovnou její IQ. Že by ji třikrát selhala antikoncepce, to je nemožné. Trochu hloupá, ne? No a jakkoliv jsem pro možnost jít na interupci, když je to nutné, tak s tímhle ententyky dva špalíky, injekci do srdíčka dáme tobě a druhého necháme, s tím se vážně neztotožňuji. Když VÍM, že nechci děti, tak si, sakra, vyberu z asi miliardy možností 21. století, jak neotěhotnět. Třikrát to u Katky nebyla náhoda ani omyl, ale nezodpovědnost a mozková nedostatečnost. O tom svědčí i její potřeba vykládat o tomhle "redukování" i rodině. Já bych si o ní taky myslela, že je kráva. Dvě děti bléé, možnost postižení bléé, hrozivá rizika pro matku dvojčat bléé... Káčko, ty budeš sobec jak vyšitý. Samozřejmě, že máš právo jít na potrat, je to tvé tělo a tvoje rozhodnutí, ale vypisovat se z toho do novin, jaké trapné důvody tě k tomu vedly a jak ti rodina strašlivě ubližuje, když že za tohle nechválí, to je fakt diagnóza.
Tak nějak nevidím důvod, proč nechávat i to jedno.
Nechtěla děti, otec je taky nechce, ona sama píše, že si o sobě myslí, že nebude kdovíjaká matka roku, tak to měla vyřešit rovnou. Takhle bude možná následujících 20 let vychovávat dítě, o které nikdo nestál, a to hlavně pro to dítě není bůhvíjaká perspektiva. 
No a proč to vykládala širokému příbuzenstvu, to už vůbec nepochopím.
Pozornost koho máte na mysli :)
Je to jen a pouze Vaše rozhodnutí. Ne Vaší rodiny. Vy se s rozhodnutím musíte srovnat. Udělala jste to, co jste udělat, podle Vás, musela. Na ostatní se vykašlete. Nahoďte úsměv. Život je pak jeví lepším.
Rodině to říkat neměla,nikdo nemá právo nikoho soudit. Na soudy tu máme někoho jiného.
Já bych to neudělala, připadala bych si jako vrah. Rozhodně však nikoho za to neodsuzuji. Podle mých zkušeností, by někteří lidé stejně raději neměli mít, když se o ně neumí postarat. Jediné co opravdu v tomhle případu nechápu je, proč to řekla rodině. Když nechtěla aby ji odsuzovali, měla mlčet a všichni by byli spokojení. A co když se to takhle jednou dozví i její dítě, že mohlo mít sestru/bratra?
Osobně bych to neudělala, ale těžko někoho soudit... každého volba...
Já jsem věděla, že čekám dvojčata už v 7. týdnu, ale, i když jsem to v tu chvíli obrečela, nenapadlo mě dát jedno pryč... Jenže do svědomí by nikdo nikomu lézt neměl, ani odsuzovat. Paní uvažovala ryze racionálně a s partnerem - otcem dětí to bylo jejich společné rozhodnutí.
každého věc, zpovídat se bude každý sám, ale jenom si představím to rozhodování, který plod bych vybrala, že chci zabít a který nechat, tak je mi šoufl, co kdyby ten můj vybraný plod=dítě se nechovalo podle mých představ nebo bylo nějak nemocné, neříkala bych si, měla jsem si nechat ten druhý plod a tento zabít?? fuj, hnusná představa, takže osobně bych si nechala obě dvě, když nechtěla Katka druhé dítě, mohla ho dát k adopci...někdo by byl rád
Ja bych to neudelala,ale zaroven ji to nezazlivam je to kazdeho věc a pokud to tak citila melo to tak asi byt.
Nikdo nemá právo nikomu kecat do toho jestli má nebo nemá děti a kolik. Rozhodně si nemyslím, že embryo je totéž jako dítě. Je to prostě jen zárodek, ze kterého může být dítě a nemusí.
To se to rodině kecá, když to nejsou oni, kdo musí dvě děcka odnosit, porodit a vychovat. Nehledě na to, že Katka už dvakrát potratila, takže takhle má větší šanci odnosit aspoň to jedno.
Je to její věc, když se s tím její svědomí srovná. Já bych to třeba neudělala. Ono se řekne, že to byl jen zárodek, ale já kdybych pak koukala na to druhé dítě, tak bych prostě viděla, koho jsem zabila. Ale jak říkám, každého věc... Rodině to opravdu neměla vůbec říkat, případně říct, že se prostě druhý plod neudržel a hotovo. Takovou reakci mohla čekat.