Ctižádostivá dívenka se narodila v Chicagu v roce 1909 a odmalička se u ní projevoval nevšední pohybový talent. Nejspíš za to mohla horká krev rodičů  - otce, potomka otroků dovezených do Ameriky z Madagaskaru,  a matky, francouzsko-kanadského původu. Nadaná však byla i literárně. Už jako dvanáctiletá napsala svou první povídku, kterou jí dokonce otiskli!

Jakýsi neklid jí nedovolil, aby se věnovala jen jedné činnosti. Na střední škole měla skutečně velký záběr. Vedle studia sportovala, zajímala se o umění, stále něco organizovala. A dokonce si ještě před dokončením střední školy založila svou vlastní školu, v níž učila malé černošské děti základům tance!

Na univerzitě v Chicagu, kde studoval filozofii její starší bratr, se zapsala na přednášky o vlivu africké kultury na americkou kulturu. A tehdy se rozhodla pro studium antropologie. V roce 1935 získala prestižní stipendium, které jí umožnilo studium taneční kultury v Karibiku. Procestovala Haiti, Martinique, Trinidad i Tobago a svůj etnografický výzkum spojený s taneční praxí zúročila v bakalářské práci v oboru sociální antropologie. Patřila k prvním absolventkám fakulty afroamerického původu. Další materiály použila i k sepsání magisterské práce, protože však ostatní podmínky nesplnila, titul nezískala.


Tehdy se Katherine rozhodla, že se spíše než studiu začne věnovat profesionálně tanci. A protože i v této oblasti chtěla být všestranná, rozhodla se své dosavadní taneční umění zdokonalit. Zaujal ji ruský balet, který studovala u ruské primabaleríny Ludmily Speranzevy, základy španělského tance zase získala u Ruth Page z chicagské opery.
V jednadvaceti letech pak založila svou vlastní skupinu Ballets Négres, která však neměla dlouhého trvání. To ji ale neodradilo a brzy založila taneční školu Negro dance group, velmi úspěšnou. Své studenty tu učila nejen tanečním krokům, ale též jim přednášela o afrických vlivech na vývoj tance.

Třicátá a čtyřicátá léta znamenala pro Katherine nejúspěšnější období v její kariéře tanečnice.  Proslavila ji především hlavní role v náročném divadelním představení Ďábelská žena. Do vedlejších rolí obsadila tanečníky ze své školy Negro dance group. I přes fenomenální úspěch svou taneční kariéru načas přerušila a odjela do Karibiku na antropologický výzkum.

V roce 1945, v prvních dnech poválečné euforie, založila Školu tance a divadla nedaleko Times Square v New Yorku, na niž se přihlásilo 350 studentů! Kromě výuky tance a choreografie se stala Katherine i její první ředitelkou. Tato škola se nesoustředila jen na tanec či divadlo, ale měla široký záběr. Nabízela rozmanité kurzy – humanitní studia, kulturologii, performance. Byla natolik inspirativní, že podle jejího vzoru vznikaly podobné školy i v Evropě.


Ačkoli se setkávala na svých turné s pozitivními reakcemi publika, mnohdy se stalo, že ji nebo její taneční doprovod odmítli z rasových důvodů ubytovat v hotelích. Jednou dokonce zrušila vystoupení, když se dozvěděla, že si vstupenky nesměli koupit černoši!
Na konci padesátých a v průběhu šedesátých let ji začalo zrazovat zdraví, takže se už nemohla tanci věnovat naplno. Zahálet však nezačala! Pustila se do psaní. Její autobiografie s názvem Dotek nevinnosti: memoáry mládí se stala hitem a podnítila ji k dalšímu psaní. Úspěšný byl i její román inspirovaný Afrikou či kniha vycházející ze vzpomínek na pobyt na Haiti. Začala se znovu věnovat pedagogické činnosti. Vyučovala antropologii tance na univerzitě a na toto téma napsala i řadu odborných článků.


Za jeden z vrcholů Katherinina pozdního období bývá považována její choreografie Verdiho opery Aidy v Metropolitní opeře v New Yorku. Díky znalosti afrického prostředí se stala též poradkyní kostýmní výtvarnice pro tuto operu.
V průběhu let získala Katherine Dunhamová řadu speciálních ocenění včetně několika čestných doktorátů z různých amerických univerzit.


Dlouhý a plodný život této pozoruhodné ženy se uzavřel v roce 2006, kdy zemřela v New Yorku měsíc před svými 97. narozeninami.

Foto: Wikipedie

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama