S časem zápasí každý. Pro političku, která je zároveň mámou, je obzvlášť důležité si čas efektivně zorganizovat. Poslankyně za Stranu zelených Kateřina Jacques o tom ví své. Nám se naskytla příležitost položit jí několik otázek, které by odhalily život političky také z jiné stránky než pracovní.

Jak si organizujete svůj čas?
Čas spíše organizuje mě samotnou, než abych řídila já jej. Jsem spíše ve vleku událostí než strůjcem vlastního programu. To je dáno povahou politické práce. Řada věcí je předem určená a neměnná: schůze sněmovny, zasedání výborů, zahraniční cesty, stranické termíny. Další události se k tomu přidávají nahodile, nepředvídatelně a je třeba na ně okamžitě reagovat: především termíny s novináři – nebo třeba vaše dnešní otázky. Přijde dotaz a já musím rychle odpovědět. Nebo se ve čtyři odpoledne dozvím, že musím v půl jedenácté vystoupit v televizních Událostech. A stále jsem obklopená lidmi, kteří něco chtějí. Někteří se objednají, jiní mě odchytávají v poklusu…

Přesto – někdy si ho určitě zorganizovat musíte…
Ano. Na něco jsem přišla sama, k něčemu mě inspirovali ti, kteří to uměli lépe, a já jsem si to zapamatovala. A hodně mi s tím pomáhá i moje věrná asistentka, která dokáže zavelet, když se mi situace vymkne z kontroly…

Máte nějaké vychytávky, které vám čas ušetří?
Na cestách – v tramvaji nebo za chůze – poslouchám rádio nebo i-pod. V koupelně mám rádio taky. Ve sněmovně občas vyřídím poštu během schůze, při vaření vyřizuji telefonáty s handsfree.

Na co vám čas nezbývá?
Čas mi, bohužel, nezbývá na valnou většinu aktivit, kterým bych se měla nebo chtěla věnovat a které bezprostředně nesouvisejí s politikou: děti, odpočinek, četba, kamarádi...

Co byste si přála více stíhat?
Jak děti rostou, cítím, že odchází něco, co se nevrátí. To mě trápí. Někdy bych chtěla zastavit čas. Jasně že bych ráda více sportovala a chodila na výlety – tyhle věci už ale tak dlouho spadají do kategorie nedosažitelných snů, že je mi skoro trapné o nich mluvit… Je to ostuda – prostě to nezvládám v takovém rozsahu, v jakém bych si přála. Občas vyrazím někam na kolo, někdy se dostanu do přírody, příležitostně do divadla. Vždycky se pak snažím podnikat tyhle akce se svými dětmi.

Věnujete práci i víkendy?
Ouvej. Bohužel ano. Když mám celý víkend volný, je to spíše svátek – to se stane tak jednou za dva měsíce. Většinou bývá alespoň jeden víkendový den – buď sobota, nebo neděle – obětován na oltáři práce. Politika je asi jedno z časově nejnáročnějších povolání – dělá-li se na vysoké úrovni a poctivě. A to je zároveň i jeden z důležitých důvodů, proč se jí věnuje tak málo žen… A práci domů? Práce mě bohužel obklopuje všude, kam se hnu… Když už to nemůžu vydržet, musím si to aktivně zařídit, bouchnout do stolu nebo prásknout dveřmi a říct: Dost! Teď chci chvíli normálně žít. Jako máma, jako ženská… Zpravidla mi to vydrží jen pár hodin.

Jak se plánování vašeho času změnilo poté, co jste se stala mámou?
Já už jsem máma hodně dlouho, skoro si nepamatuji, jaké to bylo, když jsem jí nebyla. Nina se mi narodila ve dvaadvaceti, Sebastian o rok později. Děti mě tak provázely od začátku mého studia na univerzitě – už tehdy jsem tedy měla diář počmáranější než ostatní studenti. A povinností stále přibývalo: Když jsem začala pracovat na Úřadu vlády, když jsem se stala ředitelkou Sekce pro lidská práva, když jsem se pustila do předvolební kampaně a pak se stala poslankyní – mé časové vytížení pokaždé o kousek nakynulo. Dnes jsem v situaci, kdy si cením každé volné minuty, a proto se svůj čas snažím rozdělit tak, aby děti mohly být se svým podílem spokojené.

Více o práci a životě Kateřiny Jacques jste si na Ženě-in mohli přečíst v rozhovoru Bojím se o své blízké.

Myslíte si, že političky mají šanci být dobrými matkami, když politici dobrými otci velmi často nebývají?

Reklama