Dokud se o jejího imobilního otce starala její maminka, stačilo, aby u nich párkrát do týdne vypomohla s péčí o domácnost. Jenže když před pár měsíci přestaly nohy sloužit i té, vzala si Kateřina rodiče k sobě domů. V rodinném domě bylo beztak prázdno po dětech, které už vylétly z hnízda. „Vždy jsem si s našima skvěle rozuměla, tak nebylo čeho se bát. Třenice ale přece jen nastaly. To když jsem jim razantně změnila jídelníček,“ přiznává Kateřina, která však netušila, jak velkou vlnu nevole tím spustí.
Její maminka trpí cukrovkou, otce trápí dna a kornatění tepen. Proto ze seznamu pokrmů bez milosti vyřadila vše nezdravé – od uzenin, přes tučná masa a většinu sladkostí až po přeslazené limonády. Nahradila je sice dražšími, ale o to zdravějšími potravinami. Jenže vděku se nedočkala, naopak. Její rodiče jsou zlostí bez sebe a volají po původní stravě. Jenže marně. A sami si ji obstarat nezvládnou.
„Řekla bych, že mě teď oba nenávidí. Ale já to pro jejich dobro vzdát nechci. Zpočátku zdravá jídla odmítali pozřít a vyhrožovali hladovkou. Dokonce to došlo tak daleko, že se táta nad čočkovou polévkou tak moc rozčílil, až na mě zavolal policajty! Že prý je týrám,“ kroutí hlavou jejich dcera s tím, že strážci zákona skutečně přijeli. Když ale zjistili, jak se věci mají, jen rodině domluvili, aby našla nějaký kompromis.
„Asi týden jsme pak spolu nemluvili, ale já mu už odpustila. Věřím, že zvláště pro něho musí být těžké jíst zdravě. Jenže se to musí zkrátka naučit. Ze svých zásad neslevím. Chci pro ně udělat to nejlepší. To mi nikdo za zlé mít nemůže,“ dodává Kateřina.
Nový komentář
Komentáře
Znám takovou rodinu, děda byl na smrtelný posteli, nemocný a 93 let a ten poslední týden si teda zažil velké porce zdravé výživy.
Milá Kateřino, přestaňte se svými starými rodiči zacházet jako s nesvéprávnými. A začněte je laskavě zase respektovat. To, co jim v jejich věku předvádíte, týrání skutečně je a to velmi rafinované a podlé. Ať jí, co chtějí. Vy jste jim svévolně násilně sebrala jednu z posledních životních radostí a je úplně šumák, jak v moc dobrém úmyslu.
V tomto věku rodičů nejde dělat nic razantně, taková změna jim spíše ublíží než pomůže, já bych naopak jednou za čas vložila do zažitého jídelníčku něco pro zdraví, prostě nenásilně.
Paní to udělala s dobrým úmyslem, jenže rodiče už mají své stravovací návyky a těžko je naráz změní. Ale lidé opravdu jedí hodně uzenin. Když v práci řeknu, že jím uzeniny jednou za týden, hledí na mě jako bych na to neměla. Vím, že je jednodušší plácnout na chleba kus salámu, než se patlat s pomazánkou.
Není to tak jednoduché-jak to vypadá, když má každý z rodičů jinou nemoc a ne jen tak ledajakou. Když musí být dieta aby se stav nemoci nezhoršoval. To co se může při jedné nemoci, je zakázáno u druhé. Najít kompromis je opravdu těžké. Jednu dietu pro matku, druhou pro otce plus normální stravu pro rodinu. Kalkulovat tím, že se na stará kolena nemohu najíst tím co mám rád...není to taký týrání svých dětí? Nevhodnou stravou dochází třeba u diabetu ke komplikacím kdy nemocný přijde o nohy. Kdo bude týrán, no přeci potomek. Kdo nezažil neví. Nehledě na fakt, že diabetes 2.typu přichází většinou ve věku po šedesátce. Zde uvedené paní Kateřině je 53 let. Taky už není mladice a přijdou možná nemoci, možná je unavená...možná...! Vyjít vstříc a být ohleduplný by měly být všechny generace.
Osobně si myslím, že by měli jíst podle svého gusta, ať si na stará kolena ještě užijí
Můj taťka říká: "Co bych z toho života měl, kdybych se nemohl pořádně nažrat." 
Vím, že to paní myslí dobře, ale pokud má kvůli tomu takové dusno, tak ať se na to vykašle.
A měli pravdu. V jejich věku to týrání je.
Každopádně nebylo vhodné, aby jim jídelníček měnila razantně. Měla postupně nahrazovat vhodnou alternativou a některá jídla třeba jen omezit a ne úplně vyřadit. Nedivím se, že nejsou nadšení. Je mi jasný, že to dělá pro jejich zdraví, ale měla zvolit jiný přístup.
Hm, jsou staří, nemohoucí a paní si myslí, že teď jim pomůže dieta? Ať si dělají co chtějí.
rodiče nejsou v polepšovně a vy nejste dráb
Tak nevim,muj otec ma taky dnu a vim ze lusteniny mu zcela nedoporucovali,mama mu prave uvarila zminenou cocku a otekla mu pata a letel k doktorovy pro injekci na bolest.Jinak bych rekla ze to taky pani prehani a chapu rodice ze jim to vadi.Vzdyt lze vzdycky najit nejakou alternativu-limonady prodavaji I s umelym sladidlem,cukr muze nahradit stevii a pod.Musi proste pocitat ze to bude s nimi jako s malymi detmi a hledat kompromis.
připravila je i o tu poslední radost ze života
Měla je nechat být. Jestli jsou už tak staří a nemocní, že se o sebe nedokážou sami postarat, nač se snažit o zdravou stravu? Na to měli myslet ještě před tím, než si vyjedli cukrovku a dnu. I kdyby jim to život prodloužilo, což nejspíš ne, k čemu jim to bude? Že budou jen o to déle neschopní? Nedávno mi umřel táta, vykouřil a vyseděl si v hospodě rakovinu plic. A už byl v hospicu, nechodil, metastázy všude možně, v kostech i na mozku. A máma se rozčilovala, že má přeci cukrovku a oni mu nedají svačinu, že lidi s cukrovkou mají jíst pravidelně. Říkám mami, tady už není co léčit a ani co zkazit. Čím dřív bude konec, tím líp pro něj. Nač se snažit za každou cenu prodlužovat život? Aby se dožil těch hrozných onkologických bolestí? A že rakovina plic je jedna z nejkrutějších. Několik týdnů jsem se den co den modlila, aby už zemřel, aby už konečně zemřel a nedožil se bolesti, což se naštěstí nedožil.
Otázka je, co je "to nejlepší".
Těm rodičům může být tak kolem 80 let. Jak dlouho ještě budou na světě? A ke všem omezením, která už mají kvůli věku, se teď ani nemůžou najíst něčeho, co jim chutná? Co je to potom za kvalitu života? Zbylo jim vůbec něco, co by mohli dělat samostatně, aby jim do toho nikdo nekafral? Aspoň nějaká drobná radost ze života? Asi nic moc. No ale jestli otec zvládne zavolat policisty, tak by jistě zvládl například i objednat pizzu. 
Ovšem poslíček by mu ji musel podávat tajně oknem, aby to Kateřina neviděla. A až by na to přišla, tak by otci zabavila telefon, pro jeho dobro. 
No, myslím, že rodiče jsou důležitější než nějaké zásady. Fakt, že jsou staří, neznamená, že pozbyli svých práv a že musí poslouchat jak malé děti. 