Ač jsem byla od malička oplácanější dítě, tak mi sport nikdy moc nevadil. Nevěnovala jsem se ničemu aktivně, takže jsem se hýbala hlavně o dovolených a v hodinách tělocviku. Na základce jsme měli na tělocvik naši třídní učitelku, která měla aprobaci na tělesnou výchovu a matematiku. Nevím, jak to fungovalo na jiných školách, ale u nás po začátku hodiny fungovala služba, která měla v případě zpoždění kantora za úkol, zapisovat na tabuli zlobivce. No a pokud se někdo ocitl na tabuli při její hodině, tak musel dělat 30 dřepů. Ona se vždy jen smála a vtipkovala, že budeme mít krásný postavy. Dneska už se tomu směju, ale v pubertě vám to tak legrační nepřijde.

Na střídačku s ní učil tělocvik učitel, který se strašně podobal „Gizbernovi“ z Robina Hooda, a tak jsme mu tak i říkaly (my holky). Jediný, co nás na něm hrozně zajímalo, bylo, jestli něco má nebo nemá s tou naší třídní a tělocvikářkou.

Ale jinak byli vcelku fajn.

 

Kapitola sama pro sebe pak byl tělák na střední. Vyfásly jsme učitele, který byl postrach snad všech tříd. Nějaký Pazdera. A můžu vám říct, že s ním jsme si občas fakt užívaly. Buzeroval snad všechny ze školy, co vím. Omluva kvůli měsíčkům byla vždycky horor a omluva třeba kvůli nachlazení nebo po nemoci – neexistovalo. Jeho výukové metody byly poněkud svérázné a pro drsnější slovo nešel daleko. Jak už jsem psala, tak jsem byla trošku oplácanější a moc mi nešla gymnastika, ale hlavně cvičení na hrazdě. Jedna jsem se bála a jednak jsem pořád nemohla přijít na to, jak udělat výmyk a podobný čičmunďárny. Nejednou nás častoval hláškami typu „Ty ses tam vomotala jak tlačenka“ apod. Tehdy jsem docela často slýchala narážky na svoji postavu od některých spolužaček, a tak mi to přišlo hodně líto.

A když se udělalo léto, tak horor pokračoval ve venkovních hodinách TV, kdy nás nutil běhat na louce u školy, a v horším případě, pod oknama  budovy chemických laboratoří, kde byli převážně samí kluci. No pro puberťačku pohroma.

 

Jenže jak pokračoval školní rok, tak si na něj pár holek a rodičů stěžovalo, my měly do konce roku z hodin TV peklo a od září nového učitele.

Milého starého pána – pana Žáka, který miloval hru na housle a nijak nás nedřel. Decentní rozcvička, občas něco s míčem, pohoupání se na kruhách, ale žádný běhání. To bylo moc prima.

Katastrofickým se pro mě stal lyžák. Vlastní sjezdovky jsem neměla, a tak jsem využila nabídku školy na zapůjčení běžek, na kterých jsem v životě nestála. Každý den na lyžáku jsme vylezly krpál jako hrom, 10 minut jsme poťapkaly ve sněhu, zjistily, že máme blbě namazáno, takže se šlo zpátky a škrábalo a mazalo nanovo. A takhle to šlo celý týden, zatímco sjezdaři řádili na sjezdovkách jak černá ruka. Třešinkou na dortu byl běžkařský závod všech frekventantů lyžáku. Jelikož jsme za celý týden nic nenajezdily, tak jsme skončily beznadějně poslední a já ještě ke všemu s naraženým kolenem a rozervanýma novýma šusťákama.

 

Suma sumárum mám z hodin tělocviku smíšené pocity a dojem, že učitelé by měli brát větší zřetel na to, koho učí.

 

Jo a po lanu jsem v životě nevyšplhala.

 

Jadwiga

 

 

Milá Jadwigo,
taky jsem nikdy nevyšplhala. Na lyžáku jsem si první den zlomila nohu.... hele... kašlem na to, co? Díky za Tvůj příspěvek....

 

Hezké pondělní odpoledne všem přeje

 

 

 

Reklama