Téma o katastrofách zase nebude příliš optimistické... Ale různé nezdary, tragédie a katastrofy patří k životu, stejně jako veselé a zábavné chvíle, nemyslíte? A navíc mnohdy platí: všechno zlé je k něčemu dobré.
Dnes je 15. dubna, a s tímto datem naše téma hodně souvisí. V tento den v roce 1912 se potopil Titanic. Vyplouval 10. dubna z anglického přístavu Southampton a poslední zastávkou byl 11. dubna irský Cobh (Queenstown). A dál už to známe... Příběh o luxusním zaoceánském parníku, který se vydal na svou první plavbu, ale do New Yorku nikdy nedojel... V noci z 14. na 15. dubna se srazil s ledovcem a po necelých třech hodinách, ve 2.20 ráno klesl ke dnu Atlantiku. A s ním zemřelo i 1 500 lidí.
Městečko Cobh v Irsku, poslední zastávka před tragédií... Foto: Dita Dvořáková
Zkáza Titaniku je bezesporu jednou z největších katastrof v historii lidstva. Ale jak je to s těmi menšími, osobními nezdary? Ty sice neovlivní lidstvo, ale nás určitě ano. Také jsem jich několik zažila, ale naštěstí to nebylo nic strašného. A doufám, že mě žádná velká katastrofa v životě nečeká.
Jak je to tedy se mnou? Z dětství si pamatuju jen dvě věci. Když jsme se přestěhovali do jižních Čech, začala jsem tam chodit do čtvrté třídy. Byla jsem nová a divná, takže jsem si docela užila, než jsem do třídy zapadla, spolužáci mi dávali zabrat. A pak ještě na gymplu, když jsem dostala opravdu nespravedlivě trojku z chemie na vysvědčení - učitelka se normálně spletla. A to jsem tehdy považovala za tragédii... Dnes mi to připadá úsměvné.
Za katastrofu rozhodně nepovažuju ani to, že jsem se „musela“ vdávat ve 22 letech, i když už tehdy to bylo hodně brzy, navíc jsem neměla hotovou školu, neměli jsme kde bydlet... Někteří kamarádi (a rodiče manžela) to možná brali jinak, ale já nelituju. Kdo ví, jak by to se mnou dopadlo, ale určitě bych neměla naše dvě úžasné děti!
Samozřejmě můj život také provázejí smutné události. Před rokem mi umřel děda, kterého jsem měla ráda, občas se v rodině nebo u kamarádů objeví nějaká nemoc... Ale takový je život. Občas nám něco připadá jako tragédie a pak se ukáže, že to vlastně tragédie nebyla, nebo se díky tomu zase objeví něco hezkého.
Jak jste na tom vy, milé čtenářky? Napište mi taky!
Téma dnešního dne: Jakou katastrofu jste v životě zažila?
Budu se těšit, že mi o sobě opět něco prozradíte. Na jednu z vás čeká opět krásný dárek, dvě čokolády ve tvaru srdce Milka Pralinés. Pište na známou adresu redakce@zena-in.cz do dnešních 14.30 hodin, heslo je KATASTROFA. Moc děkuju a těším se na vaše příspěvky.
Nový komentář
Komentáře
Trefa:v mem zivote jsem prodelala hodne katastrof.na kterou nezapomenu,kdyz komuniste zavreli meho otce.