Protože jsem pravidelnou čtenářkou Žena-in.cz, rozhodla jsem se dnes podělit se svým pocitem.

Dnes je uplakaný den, zima a pochmurno. Také vlastně pondělí :-(Lidičky běhají venku s deštníkem nad hlavou a většina z nich si běduje na příšerné počasí.)

Já mám dnes dovolenou, nudím se a tento článek píši oblečená ještě do noční košile. Jsem totiž líná a nechce se mi vůbec nic. Užívám si.

Včera jsem s hrůzou sledovala zpravodajství o tom, jak spadlo pár kilometrů od Athén letadlo, které mířilo na Prahu. Hlavou mi šlo milión myšlenek a v žilách tuhla krev. Vždyť já se svou rodinou letěla přesně 24 hodin před tímto neštěstím stejnou trasu, stejným typem letadla. Mohlo se to stát i nám...!

Vybavuji si pohled na Athény a slyším pilota, jak nám hlásí, že po levé ruce je krásné město Athény...
A dnes tu sedím a občas zvednu telefon, protože volají přátelé a jsou rádi, že jsme doletěli.

Chtěla jsem tímto vyjádřit svou lítost. Soucítím s těmi, kterým tam zůstali jejich blízcí.

Děkuji za dnešní uplakaný den. Děkuji za to, že se dnes nudíme. Děkuji za to štěstí...
Soptice

Milá Soptice, myslím, že nikoho z nás nenechala zpráva o této katastrofě klidným. Přiznám se, že i mně přeběhl mráz po zádech a naskočila husí kůže, když jsem o tom neštěstí četla...

První co mne napadlo, bylo: stejným typem letadla jsem totiž letěla i já....