Tento článek je určen pro všechny váhající, kteří sice chápou nutnost kastrace koček, ale svým kocouřím miláčkům chtějí dopřát trochu toho povyražení.

Psala jsem popisek do inzerce na jednoho toulavého chudáka a pořád se mi nedařilo upravit ho do přijatelné délky. A tak vzniklo povídání, se kterým nejspíš budou souhlasit všichni, kdo se už setkali s následky toho, jak dopadne nekastrovaný kocour, který se ocitne v lokalitě (a nejen tam), kde je nekastrovaných kocourů několik. V boji o spáření jde o život, příroda je krutá a vyhrává ten nejsilnější nebo nejagresivnější. Ostatní buď trpí, nebo zemřou.

Takže se seznamte s Bertem, asi tříletým kocouřím chlapákem.

Berťas asi půl roku docházel na stravu na dvůr Azylu pro opuštěné kočky Lucky. Ovšem jen tajně a vždy se tvářil, jako že to vůbec nemá zapotřebí. Netušil, že je již zaregistrován, a tudíž dostal "umístěnku" - jen co se ho podaří ulapit. To byl ještě celý a zdravý.

Bohužel, dřív než se to podařilo, zmizel na delší dobu a jednoho dne zburcoval Azyl zoufalý řev v těsné blízkosti - Bert bojoval o holý život s několika cizími nekastrovanými kocoury z vesnice. Ti ho obkroužili a rvali ho zaživa. Dva byli zakousnutí do zadních noh a ocasu a další ho kousali do těla a do hlavy. Byli sice rozehnáni, ale Bert zmizel taky. Večer se z posledních sil doplazil na dvůr Azylu, ležel na trávě a nehýbal se, jen jedno oko prosilo o pomoc. O druhé oko přišel. 

Došel až tam, kde tušil jistotu. Jako by říkal: "Uzdrav mě, už nemůžu, ať už mám klid. Jestli to přežiju, jsem tvůj." Bez odporu přistoupil na operaci oka a při té příležitosti mu byla odebrána  jeho mužská pýcha. Protože ho bolelo celé zakrvácené tělo, ani to nepoznal. 

Rány se hojí a jen ošklivé stehy na oku a holá místa na nohou dávají znát, že se o život rval statečně. A jak plyne čas, z hrdého a nezávislého Berta se nejdřív stal Berťas a posléze Bertíček. 

Bertík pomalu nabírá síly a vrací se mu bývalá krása (kdo říká, že velký rezavobílý kocour není krásný, musí být slepý). Je stále hrdý, jen se z nezávisláka stal milý kocour. Potřebuje hodně péče a je úžasné dívat se něj, jak se cpe masíčkem a vděčně juká jedním okem, jestli dostane nášup.

Berťas je po panu Flekovi - Peyracovi (dneska těžkém pohodáři Mikešovi) dalším příkladem toho, jak se z tuláka a rváče stane kocour, který ocení, že jste mu dali šanci. V Bertově případě je dlužno podotknout, že ne každý kocour vyhrává a Bertík byl většinu života spíš bitý těmi agresivnějšími kocoury. Přesto ho příroda nutila neustále se pouštět do předem prohraných bitev.

Takže váháte-li, zda kastrovat či nekastrovat svého kocourka, zkuste si říct jako v jedné nejmenované reklamě: "Jestli ho miluješ, není co řešit."

P.S. Pokud byste rádi Bertíkovi pomohli a dali mu nový domov, ozvěte se paní Zárubové do Azylu pro opuštěné kočky Lucky (Černiv - Litoměřicko). Telefon je 416 591 322, 607 848 992 nebo 602 410 064, email lucky@kocky-online.cz

 

 

 

Reklama