V pořadu Experiment jste dnes viděli, jak se kaskadérka Hanka Dvorská popasovala s různými, i mužskými pracemi. Jednou v roli ženy, podruhé v přestrojení za chlapa. Jak se vám tento pořad líbil? Jste zastánkyně rovných příležitostí a nerozlišování prací na mužské a ženské? Přečtěte si náš exkluzivní rozhovor s Hankou, který jsme nejen o natáčení tohoto pořadu vedli...
Povolání: Kaskadérka
Datum narození: 28. 9. 1960
Znamení: Váhy
Pořad Experiment - převlékli vás v něm za chlapa. Jak jste se cítila v mužské kůži?
Protože jsem žena, tak jsem se cítila divně. V mužské kůži jsem nosila jen montérky a připadalo mi, že nemám žádné sebevědomí. Byla jsem prostě takový malý hubený chlap v montérkách. Necítila jsem se vůbec, jako že jsem to já.
Odhalil vás někdo?
Přišlo mi, že ne. Byla jsem namaskovaná hodně dobře. Docela umím zahrát chlapa (smích). Všichni se ke mně chovali jako k chlapovi, ale třeba to jen hráli, nevím. Každopádně, když se nad tím víc zamyslím, tak v myčce mě určitě neodhalili, na baráku při mytí oken také ne... jednali se mnou kolegiálně jako s chlapem. Dost mě překvapilo, jak jsou všichni ti dělňasové hodní.
Tím narážíte na mou práci? Když je ve filmu potřeba dublovat chlapa a nemají zrovna po ruce vhodný typ muže s drobnou postavou, tak dubluji chlapa, to je pravda. Jak pořád cvičím, tak je na mně vidět, že nemůžu moc dublovat křehkou princeznu nebo manekýnu.
V poslední době vás tedy najímají spíš na chlapy než na ženské?
To ne. Naopak, jenom když je potřeba hodně kaskadérů se zkušenostmi do nějaké davové scény. Třeba, když jsme natáčeli Trojskou válku, tak jsem hrála muže. Ale je pravda, že třeba ve Snowborďácích jsem dělala při seskoku z helikoptéry záskok za Jirku Mádla. Vždycky si připadám v těch mužských hadrech jako nějaký strejda z Šumavy.
Když se vrátím k pořadu Experiment. Co vás nejvíc překvapilo v roli chlapa?
Překvapilo mě, že muži při práci nekecaj. V ženském kolektivu to tak není, pořád se povídá o dětech, o nákupech, o módě, zkrátka o kde čem. Chlapi asi taky vedou obecné řeči, ale když je jejich práce tvrdá, tak si moc nepokecaj. Takže mě překvapilo, jak je fyzická práce náročná a tak trochu nudná. Přišla jsem tam, dostala automatický šroubovák a řekli mi, abych něco zašroubovala - bylo to takové smutné, osamělé a nudné pracování.
Třeba to nebude jen prací, já také nedovedu dělat dvě věci naráz...
Je to tak chytře vymyšlený od přírody. Chlapi jsou prostě jednopovelový, takže jim to asi vyhovuje, a naopak by je rušilo, kdyby si s nimi stále někdo povídal. Znám to moc dobře, mám doma dva chlapy, tedy muže a syna...
Jaký je váš názor na to, když se žena snaží budovat kariéru a bojuje o vrcholné manažerské posty?
Řekla bych, že žena je toho schopná zvládnout víc - samozřejmě tím nechci ponižovat muže. Ale například, když je žena doma na mateřské, tak musí zvládnout spoustu dalších věcí, ne jen dítě. Musí nakupovat, prát, zařizovat, zařizovat, zařizovat... Ženy, které nechtějí rodinu, jsou určitě schopné zvládnout mužskou práci skvěle. Ale proč by to dělaly, když nejdůležitější ženská funkce ve společnosti je vychovat rodinu. Nikdy jsem nebyla a nebudu feministka, mám ráda muže a chci se jimi nechat obletovat. Feministky to musí mít v mozku nějaké převrácené.
Když zaskakujete za chlapy, jak na vás maskují vaší ženskost?
No, to není moc velká dřina, žádný prsa totiž nemám. Malý hubený chlap, to jsem já. Všechno ostatní udělá kostým - teď je móda hodně volná a rozevlátá, takže stejně není nic vidět. Tedy, kdyby tam něco bylo.
Jak se to holce vůbec přihodí, že se stane kaskadérkou? Byl to váš sen už od dětství?
Kdepak, já chtěla být paní učitelkou - a také jsem se jí stala. Vystudovala jsem Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, jenže... od šestnácti jsem také chodila na letiště skákat padákem. Tam jednou, to už mi bylo osmnáct, přišli kaskadéři a zakladatelé Agentury Filmka Láďa Lahoda a Jarda Tomsa, že potřebují holku, která je tak trochu cvok, aby skočila za paní Vránovou z okna. Instruktor jim doporučil mě. Vzala jsem to - bylo to z druhého patra a děsně jsem se na place rozklepala. Strašně jsem se bála. Podle scénáře jsem měla předstírat strach, ale vůbec jsem ho předstírat nemusela. Všem se líbilo, jak jsem to bezvadně zahrála (směje se).
A od té doby jste už dělala jenom kaskadérku?
Ne. Studovala jsem dál na tu paní učitelku a občas točila. Po revoluci se tady začaly natáčet hollywoodské filmy, a když přišla nabídka dělat to naplno, sáhla jsem po ní. Byla jsem první žena, která se u nás dala na tohle řemeslo. Víte, teď vám na sebe něco prozradím... já se musela vdávat, protože jsem byla těhotná. Chtěli jsme děti a mně bylo nabídnuto dělat kaskadérku za daleko víc peněz, než kolik bych kdy brala jako učitelka. Ale učitelka jsem tak trochu stále. Pořád jsem totiž vedla své spinningy a lezecké tábory. A rozjela jsem si svůj byznys, boot camp. Takže teď, kromě kaskadeřiny, šlapu každý den za peníze. Udělám třicet chlapů za hodinu a mám za to jenom tři stovky (smích).
- Boot camp Hanky Dvorské najdete na: www.sportujme.cz.
Počkejte, počkejte, to jste celý život takhle aktivní, nebo jste začala sportovat třeba kvůli figuře?
Od osmé třídy vážím pořád 57 kilo, přísahám.
Děti a kaskadeřina, to přece nejde moc dohromady - kaskadér, to je dost nebezpečné povolání. Jak to jde skloubit?
Všechno, co dělám, musím umět. To, co neumí, nedělám: nejezdím třeba na motorce. Nejsem blázen, který kývne na všechno. Mám základy v gymnastice, umím rvačky, jezdím na lyžích, na snowboardu, šplhám, nejvíc se ale specializuji se na pády.
Váš muž je také kaskadér?
Jarda je učitel na Fakultě tělesné výchovy a sportu a věří mi, celý život spolu sportujeme, v tom máme podobný styl života. Přesto kolikrát ani neví, co přesně v práci dělám. Když jsem mu tuhle večer řekla, že jsem padala přes auto, tak mně konejšivým hlasem odpověděl: „Hani, dávej si pozor.“ Nikdy se mi nic nesnažil zakazovat.
A co vaše děti? Budou z nich kaskadéři?
Když byly malé, musela jsem si je brát na natáčení občas s sebou. Trochu tam tou atmosférou načichly, navíc obě sportují. Takže občas dělají u kaskadérů, ale neživí se tím, je to zatím jen taková brigáda. Oba, Míša i Martin ještě studují, čím jednou budou, to je jejich věc. Akorát Míša trochu moc vyrostla, má 180 cm, takže dubluje vysoké herečky (směje se).
Kdy se Hančin manžel o svou paní nejvíc bál?
„Při práci ne - tam mají vždycky všechno perfektně nacvičené. Největší strach jsem o Hanku měl, když jsme byli na běžkách a ona ještě neměla doléčené koleno. Musela to vzdát v půli cesty, tak říkala, že na nás na jednom rozcestníku počká a sjede s námi, až pojedeme zpátky na Labskou boudu. Po nějaké době jsme na ten rozcestník dorazili a ona nikde, jen stopy ve sněhu. Rozum mi říkal, že se šla schovat někam do tepla, ale strach jsem měl hrozný...“
Jakou nejnebezpečnější věc jste v práci dělala?
Věci, které vypadají drsně a nebezpečně, jsou tak nacvičené, že by se nemělo nic stát. Přesně vím, kdy se co stane. Vypadá to dobře, ale je to tím, že je do dobře nacvičené. Na spoustu věcí jsou specialisti, kteří se orientují jen na jednu věc, třeba na hořící tělo... Naši kaskadéři jsou velcí profíci, kterých si váží filmaři na celém světě. Pak jsou ale scény, kdy máte jet a spadnout na povel z kola - na pohled nic extra, ale kolikrát je to daleko nebezpečnější. Nebo třeba v zimě, když musíte zůstat celou scénu ležet na sněhu. To je o zdraví.
Skutečně jste byla vždycky při své profesi tak opatrná a dbala na bezpečnost?
Postupem času jsem zjistila, že se bojím víc a víc. Když jsem byla mladá, tak jsem občas dělala šílené věci, které bych dnes odmítla. Teď už cítím k životu větší zodpovědnost. Kdysi jsem měla při natáčení úraz, při kterém se mi přetrhaly kolenní vazy - tenkrát to asi začalo. Dnes už se někdy i bojím, když stojím třeba v okně, což je věc, kterou jsem dělala snad tisíckrát. Popravdě, radši budu zdravá, než abych byla hrdina. Když jsem začínala, chtěla jsem být hrdina za každých okolností.
Váš manžel učí na škole, kterou jste vystudovala. Tam jste se seznámili?
Nebudete tomu věřit, ale jsme spolu už třicet let. Už mi také táhne na padesát (směje se). Ale neseznámili jsme se na škole - tu jsem mu dohodila já. Oba jsme chodili skákat a na jednom parašutistickém soustředění jsme se potkali. On byl z Karviné, já z Prahy. Na soustředěních jsme se vídali, častěji a častěji, až jsme se skamarádili a já mu řekla, jak je to na fakultě skvělé. Šel sem studovat, tak jsme spolu začali chodit. Vzal si mě, když byl ve druháku, ale to už jsem vám říkala, proč (smích)...
Co byste po vašem Experimentu vzkázala čtenářkám našeho magazínu?
Nedělejte chlapa. Ne, že bychom to my holky nezvládly, ale nemá to cenu. Buďte raději krásné a pozitivně myslete. Toho dosáhnete tím, že se budete hýbat, protože pohybem člověk získá sebevědomí a je najednou hezčí na duši i na těle.
A dělejte celý život jakoby nic - to je moje krédo. Jinak se člověk časem ze všeho zblázní.
Fotografie: Archiv Hanky Dvorské
Kam dál?
Jak se vám líbil Hančin Experiment? Souhlasíte s jejími názory? Chtěla byste Hance také něco popřát?
Nový komentář
Komentáře
Solei — #12 Souhlasím.Zdálo se mi,že neví o čem mluví,vždyť feminismus není o nenávisti ke chlapům,ale o tom,že se dělají z žen jen hospodyně nebo služky,hysterky,slepice atd.Chlapi vzali "feminismus" za své a myslí si že mi budeme dělat vše a oni nic.
Feministky to musí mít v mozku nějaké převrácené.
Tady zase někdo neví co je to feminismus. Touto větou mi paní přestala být sympatická.
Článek dobrý, ale paní kaskadérka to má s feminismem dost zkreslené. Feminismus je totiž i o mužích. Je o rovných příležitostech jak pro ženy, tak pro muže. Např. pokud žena chce dělat kaskadérku, nebo v dole, tak by jí to mělo být umožněno a ne být odpálkovaná, že je na to slabá, co se stavby těla týče.
Stejně jako by neměl být muž zesměšňován, že chce dělat tradiční žen. povolání. Např. zdravotního bratra. Feminismus je tedy i o mužích a bourá stereotypy. A je potřebný i v dnešní době a hodně. Viz iniciativy www.padesatnapadesat.cz apod. Neboť stále je v ČR diskriminace, co se týče platu ženy a muže za stejnou pozici, nebo že ženu nevezmou na jistou pozici projistotu, co kdyby měla děti apod.
Stejně tak je feminismus o tom, že muž je právoplatný rodič a ne jen pro peníze apod. Tudíž je kolikrát scestné, jak se ženy dívají pokřiveně na muže, když chce být full time na rodičovské dovolené. Mimochodem všimly/li jste si někdy, jak jsou letáky a různé dokumenty týkající se mateřství a rodičovství jen v žens. rodě? U lékaře apod. Přitom je řada mužů, co se třeba stará o dítě jako samoživitel.
Z mého příspěvku výplývá mimo jiné to, že kdo tvrdí, že feminismus je o nenávisti k mužům anebo že není potřeba a je přežitkem toho o něm moc neví a měl by si to dostudovat. Je řada materiálů i na netu.
Porad sem nevidela, tak jen k clanku: Pani Hanka by si mela udelat jasno v pojmech a dojmech, feminismus neni to, co si ona mysli, ze je.
A ukecanost muzu nebo zen - klise... muzi, co znam, tak sou stejne ukecani jako zeny, zadny rozdil nevidim. Mozna leda v nekterych tematech, ale to se neda tez skatulkovat na pohlavi, obe pohlavi si nemaj v tomto co vycitat, prast jako uhod...
Pořad jsem náhodou viděla. Moc se i nelíbil. Hanka byla dost ukecaná stejně jako ženská a stejně jako převlečená za chlapa, chlap by tolik furt nemlel. Divím se těm umývačům oken že ji nepoznali.
Jinak mi to přišlo celé na palici. Některé práce přece opravdu nejsou pro ženy vhodné už kvůli jejich tělesné konstituci. Třeba zrovna to kopání výkopů nebo stěhování těžkých kusů nábytku. Tady mi ty feministky připadají úplně praštěné jak to považují za diskriminaci. Vždyť si to ženy napřed samy vymohly aby se na ně braly ohledy !
A zrovna tak se nedivím těm paním ve školce, když viděli za bránou to podivné individum, které vypadalo že vylezlo zrovna z kriminálu že se s ním vůbec nemínily bavit.
Celý ten pořad mi přišlo že vyšel na palici...neukázal diskriminaci ale blbost.
Já beru feminismus, jak to dřív bývalo, jako boj o práva ženy, aby mohly volit, mít možnost pracovat na postech, kterým vévodili muži, aby nebyly brané jen jako domací pracovnice. Ale tahle doba je už jiná, myslím, že feminismus už nemá svoji roli, co se týče vyspělých států.
Pořad jsem neviděla, názory dámy mi nijak sympatické nejsou.
Mimo jiné například nemám ráda ženy, které se u práce chovají, jak psáno výše - "pořád se povídá o dětech, o nákupech, o módě, zkrátka o kde čem" - a dost dobře jsem nepochopila, proč je to v článku prezentováno jako přednost. Mně teda nepřipadá moc dobré půl pracovní doby prokafrat o nesmyslech, rušit tím lidi, co doopravdy pracují, a ještě si myslet, jaká je hvězda. Naštěstí jsou tyhle typy spíš výjimka.
Nemám ráda ženy, které pracují, dělají mnohdy i práci "mužskou", a při tom odsuzují feministky. Z mého pohledu jsou to podlézavé husy nebo neznají obsah slov. I Masaryk byl feminista. Paní si očividně plete pojmy a dojmy, ale moc mě to neudivuje. U sportovců a umělců je to obvyklé.
sas — #3asi záleží, z které země feministka pochází.ve státech to zavání spíš maskulinizací ženské.A to snad zapotřebí žádná nemáme.
maat — #1 Ano, takto se dá feminismus definovat. Takto to ale chápou rozumné ženy. Problém je v tom, jak jej prezentují feministky - to se občas hodně liší.
mno, já bych řekla, že skutečný feminismus neříká, že žena může a má dělat to co chlap.beru feminismus tak, že je to boj o právo být žena se vším všudy.I s tím, nechat se obskakovat.To už začalo kolem války a hlavně po válce, že ženské dělali téměř jakoukoliv práci (rozjásané jeřábnice....
).Je to jen o stejném ocenění a tom, že nejsme neschopnější nebo hloupější.