Foto: Shutterstock

„Nikdy jsem nebyla příliš dobrý seznamovací typ. Takové ty rady jako: zkuste se muži dlouho dívat do očí a svádět ho výrazem byly pro mě pasé. Potřebovala jsem si být jistá, že sympatie budou vzájemné. Jenže to se těžko člověk dozví před tím, než něco nezkusí. A protože nejsem ani žádná modelka, muži se na mě zrovna nelepili. Po několika letech samoty jsem se rozhodla zajít ke kartářce.

Nejprve jsem chodila k jedné, která mi ale nevyhovovala. Potom jsem zjistila, že karty vykládá i moje kamarádka Pavla. Ta za výklad chtěla jen dvě stovky, někdy nic, anebo jsem jí přinesla kávu. Zkrátka jak jsme se domluvily, výklad tedy nebyl finančně nákladný. Proto jsem chodila opravdu často. Dodávala mi sebevědomí a mluvila o tom, že muži se mě naopak stydí oslovit, protože je příliš přitahuji. Moc ráda jsem jí uvěřila. Taková slova se krásně poslouchala.

Neustále mluvila však o tom, že jednou potkám nějakého vysokého zrzka, kterého musím svádět, protože on se mě bude stydět oslovit, přestože do mě bude zamilovaný. Asi půl roku jsem nikoho takového nepotkala, ale ona mě stále přesvědčovala, že muže v kartách vidí.

IT princ na bílém koni

Až k nám do práce najednou nastoupil Evžen. Jeho ohnivých vlasů jsem si všimla už z dálky a neodradilo mě ani to, že byl o 6 let mladší. Pracoval u nás v oblasti IT a já jsem ho chodila každý den pozorovat. Byla jsem přesvědčená, že je to on!

Pavla jen znalecky přikyvovala hlavou a na úspěch jsme si daly panáka. Místo výkladu mi začala udělovat rady, jak pokračovat. Šly jsme spolu vybrat nové oblečení, samozřejmě nějaké trochu sexy. Výstřih byl nutností, a tak jsem v práci musela poníženě vydržet pohledy mých kolegyň, které nechápaly, proč se najednou takto vystavuji. Evžen si mě ani nevšiml.

Po měsíci jsem se ho rozhodla oslovit. Bylo to hrozně trapné, ale zároveň milé. Evžen řekl, že někdy můžeme zajít na kávu a tím byla pro mě ruka v rukávě. Pavla opět spokojeně opakovala, že mi to říkala. Pozvání na kávu však upadlo v zapomnění. Když jsem mu rande připomněla, řekl, že něco zrovna má, ale že se určitě ozve. Po dvou měsících jsem se rozhodla, že si seženu číslo a napíšu mu. Psala jsem mu, že se mi líbí a že bych s ním opravdu chtěla někam zajít. On mi však odepsal, že je mu to líto, ale že je gay.

Nepomohly ani koláče

V šoku jsem volala Pavle, která mě ale uklidnila, že mi přece říkala, že námluvy nebudou jednoduché. Evžen si prý jen neumí představit chození se svou kolegyní, a tak raději mlží. Přišlo mi to celé divné a rozhodla jsem se, že s Pavlou přeruším kontakt. Jenže zamilovanost a možná i posedlost byla tak daleko, že nebylo cesty zpět. Neustále jsem se na něj koukala, nosila mu do práce koláče a posílala mu milostné dopisy. Až najednou z práce odešel. Kolegyně mi nakonec řekla, že sice kvůli lepší nabídce, ale z části i kvůli mně.

Strašně jsem se styděla. Vůbec jsem si nemohla vážit sama sebe. Abych na vše trochu zapomněla, odjela jsem na 14 dní do Chorvatska, kde jsem potkala svého současného manžela. Velmi nerada však na toto období vzpomínám a všem radím, aby si předem kartářku prověřily. I když mě sezení nestálo tolik financí, stálo mě čest.“

Čtěte také:

Reklama