Karolína (44) má na kontě jedno nevydařené manželství a řadu milostných karambolů. Žije s pocitem, že je milostná smolařka, a přestože působí vesele a bezstarostně, pravda je docela jiná. „Vůbec si nevěřím, i když obvykle platím za tu, která dokáže ledasco zařídit a zorganizovat i vyřešit průšvihy druhých. Ostatní se na mě obracejí, když mají potíže, prosí o radu a názor nezúčastněného člověka. Občas ode mě žádají radu i v partnerských věcech, protože mají pocit, že jsem také v tomto směru kompetentní. Jenomže tady rozhodně nejsem,“ vypráví Karolína.

tar.jpg
Foto: Shutterstock

Bolelo to dvojnásob

Karolína se vdávala v devatenácti a půl roku po svatbě se jí narodil Štěpán. Nikdo mladému páru nedával příliš šancí a pochybnosti většiny lidí se nakonec potvrdily – manželé se rozvedli po necelých dvou letech. Syn byl svěřen do péče matky, která se díky zázemí své původní rodiny mohla o chlapce starat, jak nejlépe uměla. „S výchovou mi hodně pomáhali naši a dodnes jsem jim za to vděčná. Adam, Štěpánkův otec, nás bez mrknutí oka oba opustil a vydal se poznávat svět. O syna vůbec nejevil zájem, připadal mu jen na obtíž.“

Karolína se nějakou dobu z nevydařeného vztahu vzpamatovávala, protože při svém mládí a určité dávce někdy až dětské naivity věřila, že jde o lásku osudovou, která vydrží na věky. Po dvou letech samoty potkala Jindřicha, rozvedeného tátu dvanáctileté Denisy, kterou měl s bývalou partnerkou ve střídavé péči. „Zase jsem uvěřila, že Jindra je ten pravý. Štěpánek k němu vzhlížel, já ho milovala. Problém byla Denisa, která náš vztah bojkotovala, jak to šlo. Já se snažila najít s jeho dcerou společnou řeč, ale nepovedlo se. Vydržela jsem to skoro tři roky, abych nakonec pochopila, že funguji už jen jako uklízečka a kuchařka. Jindřich si navíc našel jinou už během našeho vztahu a Denisa se z toho nejspíš i radovala. Měla proti mně cosi osobního, nesedly jsme si tak nějak navzájem,“ vzpomíná Karolína. „Bolelo to dvojnásob kvůli Štěpánovi.“

Když už na nic nečekáte

Karolína prošla ještě několika dalšími vztahy, které ale vždycky nakonec zkrachovaly. Až na jednu výjimku byla pokaždé ona tou, která zažívala zklamání a smutek. „Já už nevěděla, co dál. Všechno bylo jako přes kopírák: po několika měsících zamilovanosti přišlo vystřízlivění, v některých případech i bolavé zjištění, že si partner našel někoho jiného. A když ne, měla jsem alespoň takové podezření,“ svěřuje se Karolína. „Navštívila jsem i psychologa, přečetla řadu knížek na téma partnerství. Dokonce jsem vyrazila i na terapeutický víkend, kde jsme ještě s ostatními ‚nešťastnicemi‘ v sobě probouzely ženu-bohyni. Nevím, jaký účel to vlastně mělo splnit, ale po tomhle víkendu jsem si řekla, že už nemám zapotřebí pořád se o něco snažit. Přestala jsem v každém chlapovi vidět potenciálního partnera, zapsala se na kurz angličtiny, začala malovat obrázky a najednou mi bylo dobře. Štěpán opustil rodné hnízdo a odstěhoval se, a já si užívala čas jen pro sebe. No a jak to tak bývá, když už na nic nečekáte, o nic neusilujete, najednou ‚to‘ samo přijde. Tehdy – je to víc jak rok zpátky – jsem potkala Zdeňka.“

Kartářka mi pomohla i nepomohla

Po několika ostýchavých týdnech, kdy kolem sebe Karolína a Zdeněk nenápadně kroužili a navzájem se oťukávali, se začali vídat poměrně intenzivně. Zjišťovali, že mají mnoho společných témat, a že skvěle funguje i vzájemná chemie. „Milování jsme si oba moc užívali – a stále užíváme – všechno je vlastně perfektní, až na jednu drobnost. Objevilo se moje staré téma…“ Karolína díky svým předchozím skutečnostem začala Zdeňka podezřívat z nevěry. „Najednou jsem měla pocit, že jinak voní, že se vymlouvá a má najednou méně času. Zpanikařila jsem, začala se bát. A nakonec jsem podlehla a dala na radu kamarádky, abych zašla za kartářkou.“

Karolína se objednala k vyhlášené věštkyni, zaplatila nemalou částku, aby se jí v konečném důsledku neulevilo. Naopak. „Vlastně jsem se nedozvěděla nic konkrétního, ale ani nic zlého. Ta žena mi mé pochybnosti nepotvrdila, ale další karty naznačily, že riziko rozchodu kvůli jiné ženě tady je. Vše prý záleží jen na mě, protože právě já mohu být tím spouštěčem. Moc tomu nerozumím, a navíc teď v každé ženě, v každé Zdeňkově kolegyni, kamarádce, vidím případnou sokyni. Točím se v kruhu, vnímám, jak špatně to celé je, ale nedokážu si pomoci. Kartářka mi na jedné straně pomohla, když nepotvrdila, že má Zdeněk jinou. Na druhé straně ve mně ale probudila ještě větší ostražitost, palčivou žárlivost a nejistotu. Vyčítám si, že jsem k ní zašla. Co mám teď vlastně dělat a naopak, co dělat nemám? Bojím se, že o Zdeňka přijdu, aniž bych k tomu měla reálný důvod. Nevím, co si počít…“ uzavírá Karolína.

Čtěte také:

Zdroj: příběh čtenářky, úprava textu autorka

Reklama