Jak jsem psala už minule, miluji historii. Před rokem jsem v Egyptě navštívila pyramidy a splnila si tak svůj dávný sen, a letos se mi poštěstilo spatřit na vlastní oči Kartágo. A ne jenom spatřit – dokonce jsem se uvnitř trosek tohoto kdysi významného a mocného města procházela.

Antoniovy lázně jsou nejzachovalejší částí Kartága a směřují k nim snad všechny turistické výlety. Dnes jsou zde sice jen základy, ale i tak je úchvatné stanout na místech, která vznikla tak dávno… Představovala jsem si lidi, kteří město stavěli, i ty, kteří zde pak žili….

Kartágo založili v roce 841 před Kristem féničtí vystěhovalci z města Tyru, které leželo na pobřeží severní Afriky. Jak šel čas, stávalo se Kartágo stále mocnějším a významnějším městem, které nedalo spát mnoha panovníkům těch dob. Jeho strategická poloha byla totiž více než dobrá. Z jedné strany bylo město chráněno bytelnými hradbami, z druhé mořem.

Hlavně v době největšího rozkvětu Kartága usilovali o jeho dobytí Řekové, kteří by tak získali dominantní postavení ve Středomoří. Podnikali na Kartágo spoustu nájezdů, které ale byly neúspěšné. To, co se nepovedlo Řekům, zdárně dokončili Římané, když ve třech punských válkách Kartágince porazili a v roce 146 před n. l. toto slavné město zničili a srovnali se zemí.

Za Caesara bylo město znovu obydleno a byla mu vrácena bývalá sláva a důležitost. Stalo se třetím nejdůležitějším městem Římské říše. Bohužel, ani tato sláva netrvala věky. V pátém století muselo město odolávat častým nájezdům Vandalů a v sedmém století pak město zcela zničili a srovnali se zemí Arabové.

Definitivní zkáza Kartága byla dovršena tím, že pak sloužilo jako jakási zásobárna stavebního materiálu. Překrásné sloupy, části svatyní i občanských budov pak byly použity k výstavbě hlavního města Tunis.

Dnes jsou nejzachovalejším místem Antoniovy lázně. Zůstaly zde sice jen základy a pár sloupů, přesto mě krátký pobyt v místech, která za sebou mají tak pohnutou historii, dostal.

Pohled na ruiny kdysi velkolepého města je prostě fascinující.

Chodila jsem tam, jemně a s posvátnou úctou se dotýkala zdí… a občas jsem zavřela oči a snažila se představit si, jak se zde před mnoha a mnoha staletími bohatí a mocní své doby oddávali odpočinku a lebedili si ve vonných koupelích.

Přiznám se, že mi to moc nešlo. Rozpadlé ruiny nepřipomínaly nic ze své staré slávy.

Přesto jsem se zde ale cítila tak nějak svátečně.

A chtě nechtě se mi hlavou honily myšlenky na válku, lidské utrpení... na dobyvačné panovníky a nikdy nekončící boj o moc a nadvládu…. Jak příznačné. Dnes jsme mnohem vyspělejší, technicky na výši a lidstvo jako takové je také rozhodně vzdělanější, než bylo před dvěma tisíci lety. Ale jsou prostě věci, které se ani po staletích nemění… Za celou dobu své existence se lidstvo prostě nepoučilo. Vždycky se najde někdo, kdo zatouží mít víc, vládnout ještě vyšší mocí, než má.

Tohle všechno se mi honilo v mých myšlenkách, když jsem procházela kolem několika zachovalých sloupů, prozkoumávala trosky místností, které sloužily k tomu, aby si zde lidé odpočinuli, aby jim zde bylo dobře…

Pokud se rozhodnete navštívit Tunis, rozhodně si nenechte ujít výlet do Kartága. Je to skutečný zážitek. Člověk se najednou cítí tak nějak malý, bezvýznamný a prostoupí ho nesmírná úcta k lidem, kteří již dávno nežijí… a přesto zde po nich něco zůstalo. I když zničené a v troskách…

A já jsem ráda, že dnes můžu říct: “Viděla jsem Egypt, pyramidy, viděla jsem Kartágo… a cítím se být tak nějak bohatší.”

 

Reklama