Budoucí spisovatelka pocházela z Prahy, kde prožila většinu svého života a nic nenasvědčovalo tomu, že by z ní mohla vyrůst první dáma českého vesnického románu. Narodila se roku 1830 jako Johanna Rottová, nejstarší dítě v zámožné pražské rodině. Ačkoli máme jméno Rott spjato s nejstarším českým železářstvím, Johančin otec Eustach Rott vlastnil na Starém Městě v Poštovské ulici, která dnes nese jméno Karoliny Světlé, prosperující obchod s papírem. Přišel do Prahy jako chudý hoch, ale vypracoval se! Brzy patřil ke ctihodným pražským měšťanům. Protože se mu nedostalo patřičného vzdělání, o to více lpěl na tom, aby ho mohl poskytnout svým dětem. Jen tak na okraj: Proslulé železářství založil v roce 1840 jeho synovec Vincenc Josef.

62eb954f16fd1obrazek.jpg
Foto: Karolina Světlá na olejomalbě J. Myslivečka z roku 1848
Se souhlasem Podještědského muzea a knihovny

I když byl Johančin otec osvícený muž a lidumil, hlavní slovo měla v rodině matka. Pocházela z česko-německé rodiny, a tudíž prosadila, aby výchova dětí byla německá. Tato autoritativní žena byla toho názoru, že ženám patří do ruky vařečka, a tak se Johance i její mladší sestře Sofii, pozdější spisovatelce Podlipské, dostalo vzdělání odpovídající slečnám z nóbl rodin. To bylo zaměřeno na konverzaci francouzskou a německou, vaření, ruční práce, hudební a společenskou výchovu - to aby dívkám nečinila problémy konverzace v salonech, které byly v té době populární. Samozřejmostí bylo zvládnutí čtení, psaní a počítání v míře potřebné pro domácí hospodaření. Literatura měla být podle matinky nezávadná a přísně katolická. To se dcerkám moc nemohlo líbit!

Rodným jazykem byla tedy u Rottů němčina a v rodině se hovořilo německy i v době, kdy už byla Johanna vdanou paní a českou spisovatelkou. Zajímavostí je, že první literární dílko napsala Johanna Rottová francouzsky a teprve pak ho sama překládala do češtiny.

V roce 1843, kdy bylo Johance třináct, začal do rodiny docházet coby učitel hudby chudý student z venkova a pozdější středoškolský profesor Petr Mužák. Na Johanu zpočátku žádný extra dojem neudělal. Jeho způsoby se jí zdály poněkud „buranské“, přece jen byla zvyklá na jinou úroveň. Po čase ho vzala na milost, když zjistila, jak mimořádně skromný a pracovitý je to člověk. Zanedlouho to u ní vyhrál na celé čáře, když je začal učit české písně. Od něj také obě slečny Rottovy poprvé slyšely píseň Kde domov můj. A také díky němu začali rodiče s dcerami navštěvovat české bály.

Svetla-LAS2.jpgFoto: Druhá strana dopisu Karoliny Světlé, kdy píše o oslavách Prvního máje.
Karolina Světlá, Public domain, via Wikimedia Commons

Jako nadšený vlastenec a samozřejmě se svolením rodičů mluvil Petr Mužák se svými žačkami česky a seznamoval je s řadou českých vlastenců a vzdělanců. Jeho zásluhou se čeština stala dívkám opožděným mateřským jazykem. Když ale požádal o ruku starší Johanky, tvrdě narazil! Nemajetný zeť s nejistou budoucností se Rottovým vůbec nezamlouval. Teprve když dostal definitivu jako učitel krasopisu, kreslení a měřictví na středních školách, dali souhlas se sňatkem.

Svatba se konala v roce 1852 a hned následujícího roku se Mužákovým narodila dceruška Boženka. Jméno dostala po idolu paní Mužákové – Boženě Němcové, která se stala holčiččinou kmotrou. Mateřské štěstí však trvalo jen krátce. Slabounká a stále churavějící Boženka ve třech měsících zemřela. Uvrhla tím matku do bezmezného zoufalství, které vyplňovalo její dny i bezesné noci. Deprese se prohlubovaly i díky tomu, že sebestředný manžel nedokázal být Johance oporou a její žal nechápal. Brzy se ukázalo, že toto manželství bylo jeden velký omyl.

kk.jpg
Foto: Karolina Světlá kolem roku 1860
Karel K., Public domain, via Wikimedia Commons

Pomohl teprve rodinný přítel, mimořádně oblíbený pražský lékař Josef Podlipský. Jeho terapie byla prostá. Jestliže se chce Johanka od kruté minulosti odpoutat, musí se něčím aktivně zabývat. Umí přece jazyky! Mohla by překládat z francouzštiny či němčiny. Jenže překládání se Johance zdálo příliš fádní, postrádalo fantazii a Johanku neuspokojovalo. Co kdyby nějaký příběh vymyslela sama? Francouzsky? Proč ne? A tak vznikla romantická novela o lásce. A další už byla napsána česky.

Když v roce 1858 chystali začínající literáti Vítězslav Hálek a Jan Neruda almanach Máj, prořekla se mladší Johančina sestra Sofie, která do almanachu přispěla dvěma básněmi, že i Johanka tajně píše a dílko ukrývá v uzamčeném šuplíku. Hálek si text vyžádal a po přečtení požádal Johanu o překlad do češtiny.

A pokud by se bála ostudy? Může přece psát pod pseudonymem. A tak se zrodila nová hvězda českého literárního nebe – Karolina Světlá. Jistě si ze školy pamatujete, že jméno si dala začínající autorka podle své neteře, která se narodila ve stejnou dobu jako její dceruška Boženka, a jako příjmení posloužil název vesničky z Podještědí, odkud pocházel Petr Mužák a kterou si zamilovala. Ten prý příliš neměl pochopení pro manželčino psaní a její tvorbu podceňoval – na rozdíl od švagra Podlipského, který naopak svou ženu Sofii k psaní vybízel. Nutno mu ale přičíst k dobru, že když Johančino zoufalství vrcholilo, byl to on, kdo ji odvezl ke svým příbuzným do Podještědí, aby zde „přišla na jiné myšlenky“. Takže jí vlastně nejen zachránil život, ale zachránil ji i pro českou literaturu.

Jan-Neruda.jpg
Foto: Jan Neruda
Wiki-vr at cs.wikipedia, Public domain, via Wikimedia Commons

Manželství ale šťastné nebylo a už ho nic nezachránilo. Fungovalo jen formálně díky kultivovanosti obou partnerů, kteří se po dvou letech manželství vzdali intimní lásky a domluvili se na odluce od lože. Proto se nelze divit, že se citově vyprahlá Karolina Světlá nebránila přátelství, byť jen platonickému, s jiným velikánem naší literatury Janem Nerudou. Ale to už je jiný příběh…

62e8fdc542025obrazek.jpg
Foto: Signatura Karoliny Světlé
Karel K., Public domain, via Wikimedia Commons

Zdroje info: Petr Hora-Hořejš, Toulky českou minulostí 10, 2004, Zdeněk Volný: Toulky českou minulostí 15, 2019, Stanislava Jarolímková: Slavné Češky a jejich blízcí, 2019

Na našem webu jste si mohli přečíst: