Je těžké vyjádřit, jaké pocity má člověk, když mu umírá maminka předčasně na rakovinu. Dnes čtyřiadvacetiletá Karolína si tuto ztrátu prožila na přelomu dětství a dospělosti...
Rakovina si nevybírá. Postihne lidi nuzné i bohaté, známé i neznámé, mladé i staré... A jak vnímá rakovinu člověk, kterému tato nemoc vzala jednoho z rodičů v tom nejdůležitějším věku - tedy v období dospívání? To si můžete přečíst níže...
Karolínin příběh
Letos je tomu už šest let, co 6. 10. zapaluji svíčku za svoji maminku, která podlehla rakovině.
Je těžké vyjádřit, jaké pocity měl člověk tehdy a jaké má dnes. Snad méně smutku, méně trápení a více vzpomínek, které vždy připomenou hlavně to dobré. Ze začátku jsem cítila vztek a rozčarování z toho, že člověk neví, proč se tohle přihodilo zrovna jemu a jeho rodině. Později už jen lituje každé chvíle, kterou třeba neprožil úplně na plno. Pro mne jako dceru je stále nejhorší to, že můj milovaný člověk se mnou už nikdy nebude v těch nejdůležitějších chvílích života.
Nicméně lítost bohužel nepomáhá. Jelikož mám ještě mladšího bratra, snažila jsem se, aby jej ta situace zasáhla co nejméně, i když to nebylo dost dobře možné. Samozřejmě nás oba dva podporoval táta i celý zbytek rodiny. Mně osobně asi nejvíc pomohlo zaměřit se na studium. Zaměstnala jsem tak mozek a měla sílu pokračovat dál. Snažila jsem se vést svůj život tak, jak jsem byla vychovaná, a tak, abych svou maminku nikdy nezklamala.
Celé to pro mě byl dost tvrdý střet s realitou života a značně to ovlivnilo můj pohled na svět, rodinné soužití a zdraví, které se zdá najednou být tak pomíjivé.
Doufám, že celý tento projekt pomůže všem, kteří s touto nemocí bojují, vrátit se zpět ke svému životu a hlavně být znovu šťastný, přestože si už mysleli, že šťastní už být nikdy nemohou.
Je těžké zvládat nástrahy života, věřím však, že nás vždy někam, ať už kamkoli, posunou. Maminko, jsem šťastná. Často na Tebe myslím...
S láskou, Karolína
POŠLI PŘÍBĚH - CENA NADI URBÁNKOVÉ
Sdružení Rakovina věc veřejná založilo projekt „Pošli příběh - Cena Nadi Urbánkové“, na kterém spolupracuje s magazínem Žena-in.cz. Projekt je určen všem lidem, kteří přišli jakýmkoli způsobem do kontaktu s rakovinou.
Součástí tohoto projektu se tedy můžete stát i vy, mile čtenářky! Jak? Formou vlastního příběhu popište své zkušenosti, obavy i naděje, které jste přímo vy či někdo z vašich blízkých v souvislosti s onemocněním prožili. Neposílejte je ale do naší redakce, navštivte stránky projektu a napište svůj příběh do připraveného formuláře.
S nejzajímavějšími příběhy se budete setkávat také na stránkách magazínu Žena-in.cz.
- Projekt „Pošli příběh - Cena Nadi Urbánkové“: www.poslipribeh.cz
Čtěte také...
- Dana: Před porodem mi táta rakovinu zatajil
- Miroslava strávila čtvrt roku s rakovinou čípku v nemocnici
- Honza Musil: Na rakovinu chci zapomenout
- Dna odmítla ablaci prsu, teď možná přijde o obě...
- Bohdana o rakovině: Svou léčbu jsem mámě vyčítala
- Rakovina a Naďa Urbánková: Tu mrchu jsem vyhnala
- Rakovina prsu: Mýty a skutečnosti
Nový komentář
Komentáře
ztráta blízkých je vždy velice smutná
já se stala sirotkem ve 14 letech (ne matka, ale otec - infarkt). nevím, co je horší. jestli to, že to člověk ví a může se na to "připravit" nebo když to přijde jako blesk z čistého nebe. každopádně je to sakra darda od života.
moje kamarádka takhle ztratila svou mámu, když jí bylo 11 let