Karolína Preisová s BarniemJednou až dvakrát týdně po práci třiadvacetiletá Karolína Prejsová se svým čtyřnohým Barniem vyrazí do motolské nemocnice. Ne snad, že by podstupovala pravidelnou léčbu nějakého vážného onemocnění. Její kroky pravidelně míří na oddělení s lůžky dlouhodobě nemocných. Následují odpoledne má takřka stejný program, ale jiný průběh.

„Vždy projdeme tamní pokoje, někteří lidé se na Barnieho už těší. Jiní ho vidí poprvé a pohladí. Někdo se samozřejmě otočí, psy nemusí,“ popisuje náplň svých odpolední v Motole.

Na oddělení LDN se už ani nemusí ohlašovat. Po třech letech tady pětiletou borderkolii Barnieho už dobře znají. Stejně jako řada pacientů, kterým pejsek přináší dobrou náladu. A o tom canisterapie je. Přináší rozveselení a odpoutání od stereotypu v jinak pochmurném až depresivním nemocničním prostředí.

„Dostala jsem se k tomu, když Barniemu byly dva roky. Tehdy mě inspirovala kamarádka, která se mnou také chodívá. Přece jen je tu dost lidí. Chceme, aby každý měl možnost trochu si zlepšit náladu tím, že s naším pejskem stráví chvilku čas, pohladí ho, pomazlí se s ním,“ vypráví Karolína.

Karolína s Barniem u pacientaNemůže být pes pro pacienty nějak nebezpečný? Jak se vůbec testuje? „Když jsem se rozhodla, že se tomu budu jako dobrovolnice věnovat, musela jsem s Barniem absolvovat celodenní zkoušky. Tady testovali jeho povahu, poslušnost, reakce. Prudce před ním otevřeli deštník, pustili berle na zem, sledovali, jak se zachová k člověku na vozíku...“ vzpomíná dobrovolnice.

Že má canisterapie smysl, poznala už mnohokrát osobně. A to nejen díky rozesmátým tvářím nemocných lidí. „Vzpomínám třeba na paní, která odmítala komunikovat, spolupracovat s personálem, s lékaři. Při několika návštěvách jí Barnie zvednul náladu, její rozpoložení se poté změnilo a začala se chovat jako řádná pacientka,“ tvrdí Karolína Prejsová.

Canisterapie - co to je?

Canisterapie je podpůrná terapie, při které se využívá kontaktu člověka se psem. Pes pro tuto terapii musí být speciálně cvičený a připravený. Své dovednosti pak prokazuje při speciálních zkouškách, které v ČR pořádá celá řada organizací.

Přestože v názvu je terapie, nemusí se jednat jen o profesionální terapii. Canisterapii lze rozdělit na dva typy:

  • na typ vedený profesionálem (psychologem, lékařem, pedagogem...)
  • druhý typ vedený laikem se spoluprací profesionálů. Tento druhý typ probíhá ve FN v Motole. Dobrovolník je speciálně proškolen, spolupracuje s personálem oddělení, ale nevykonává „opravdovou“ terapii. Rozveselení a odpoutání od stereotypu však není vůbec málo.

Canisterapie je součástí zooterapie. O ní i o tom, jaká zvířata a pro jaký typ pacienta se hodí, jste mohli číst v článku Zvíře v roli terapeuta.

Znáte ve svém okolí kynologa se psím terapeutem? Co si myslíte o zooterapii? Rozveselila by i vás jako pacienta návštěva zvířete?