„Vždy projdeme tamní pokoje, někteří lidé se na Barnieho už těší. Jiní ho vidí poprvé a pohladí. Někdo se samozřejmě otočí, psy nemusí,“ popisuje náplň svých odpolední v Motole.
Na oddělení LDN se už ani nemusí ohlašovat. Po třech letech tady pětiletou borderkolii Barnieho už dobře znají. Stejně jako řada pacientů, kterým pejsek přináší dobrou náladu. A o tom canisterapie je. Přináší rozveselení a odpoutání od stereotypu v jinak pochmurném až depresivním nemocničním prostředí.
„Dostala jsem se k tomu, když Barniemu byly dva roky. Tehdy mě inspirovala kamarádka, která se mnou také chodívá. Přece jen je tu dost lidí. Chceme, aby každý měl možnost trochu si zlepšit náladu tím, že s naším pejskem stráví chvilku čas, pohladí ho, pomazlí se s ním,“ vypráví Karolína.
Že má canisterapie smysl, poznala už mnohokrát osobně. A to nejen díky rozesmátým tvářím nemocných lidí. „Vzpomínám třeba na paní, která odmítala komunikovat, spolupracovat s personálem, s lékaři. Při několika návštěvách jí Barnie zvednul náladu, její rozpoložení se poté změnilo a začala se chovat jako řádná pacientka,“ tvrdí Karolína Prejsová.
Canisterapie - co to je?
Canisterapie je podpůrná terapie, při které se využívá kontaktu člověka se psem. Pes pro tuto terapii musí být speciálně cvičený a připravený. Své dovednosti pak prokazuje při speciálních zkouškách, které v ČR pořádá celá řada organizací.
Přestože v názvu je terapie, nemusí se jednat jen o profesionální terapii. Canisterapii lze rozdělit na dva typy:
- na typ vedený profesionálem (psychologem, lékařem, pedagogem...)
- druhý typ vedený laikem se spoluprací profesionálů. Tento druhý typ probíhá ve FN v Motole. Dobrovolník je speciálně proškolen, spolupracuje s personálem oddělení, ale nevykonává „opravdovou“ terapii. Rozveselení a odpoutání od stereotypu však není vůbec málo.
Canisterapie je součástí zooterapie. O ní i o tom, jaká zvířata a pro jaký typ pacienta se hodí, jste mohli číst v článku Zvíře v roli terapeuta.
Znáte ve svém okolí kynologa se psím terapeutem? Co si myslíte o zooterapii? Rozveselila by i vás jako pacienta návštěva zvířete?
Nový komentář
Komentáře
viděla jsem kynologa v práci s dítěte s Downovým syndromem-byla to nádhera...
nikoho takového v našem okolí neznám je to ,ale super
asistenční psi a canisterapie jsou super užitečné věci
je to pěkné, že se někdo takhle stará o lidi, které ani nezná:)
Nevím, kdybych byla hodně a dlouhodobě nemocná, asi by mi byl nějaký cizí pes ukraden.
Kdyby směl do nemocnice za majitelem jeho vlastní pes, v tom bych jistý smysl viděla, ale takhle bych asi patřila k těm, co se někam zašijou, a počkají, až canisterapie odejde z místnosti. A to si myslím, že mám k psům vztah všeobecně kladný, a celkem dost jsem jich měla doma... jen mám pocit, že skutečně nemocný člověk zhusta nechce být otravován, a to ani lidmi, natož pak psy.
Ano souhlasím s poděkováním Karolíně, obětuje svůj volný čas dobré věci. Často jsou tito lidé osamělí a ono vlastně jim nahrazuje chybějící rodinu. Je dobře, že se ještě najdou mladí lidé, které se jim věnují.
Karolína si zaslouží přinejmenším aspoň poděkování, za to co dělá pro druhé.
mám kamarádku a ta má asistenčního pejska,moc jí pomáhá,ona je na vozíku a fenka jí vše podává.
mě by určitě rozveselila návštěva takového šikovného pejska i kdybych nebyla pacient
Zooterapie určitě pomáhá, mě rozveselí skoro každé zvířátko, které mě nechce k večeři.
Potěšila a moc.Myslím, že postiženým dětem to moc pomáhá.Chovám hlubokou úctu k lidem, kteří se canisterapií zabývají a i k lidem, kteří cvičí slepecké a asistenční psy.
neznám ve svém okolí nikoho takového,ale určitě by mně potěšil krásný,milý pejsek.třeba zlatý retrívr???
Činnost Karolíny je velmi prospěšná, určitě svou návštěvou mnoho lidí potěší. Jen více takových lidí.
Karolíně moc fandím,nikoho takového neznám,ale bydlím na vesnici a tady májí skoro všichni psa
Ahoj Kájo, ani nevím,že máš stránky na zena-in.cz, je to hezké najít Tě na netu, jak pomáháš lidem
Určitě bych přivítala, kdyby byla v nemocnicích běžná praxe, že v případě zájmu pacienta ho navštíví terapeut pejsek s doprovodem. Je to osvěžující a úžasné, balzám na duši .
Má známá chová grifonky (malý psík s něžnou povahou - hrál s ním Jack Nicholson ve filmu Lepší už to nebude)
a s několika má zkoušky a účastní se canisterapie. Je to pravda, pohlazení pejska a jeho přítulnost dokáže s psychikou člověka udělat divy.