Je to jakási databanka kde jsou uschovány a pečlivě archivovány všechny skutky té které bytosti. Karmu nelze změnit, jen odžít. Staví na zákonu akce a reakce...

karma

Všechno, co nás potkává, co se děje v současnosti, má svůj prapůvod v minulosti.

Tak funguje vesmír a my jsme jeho součástí. Díky nějaké pradávné akci, jako reakce na ni, tady vůbec jsme. Bylo by tedy nesmyslem si myslet, že tomu v případě našich akcí bude jinak.

Naše skutky, respektive aktivity naší podstaty, nás dostihnou bez ohledu na čas, který je v případě karmy a z pohledu Universa jen hodně relativním pojmem.

Je to podobné, nebo možná efektem stejné, jako když kopneme balon proti zdi. Jednoduše se odrazí a je na cestě zpátky.

Efekt, reakce na náš čin, respektive na čin naší bytostné podstaty (duše), přijde. Dříve či později se zpětná vazba dostaví. Buďto jsme udělali něco dobrého, a to se nám vrátí, a nebo to nebylo právě milé a my se budeme muset podívat do tváře výsledku našich vlastních činů. Tedy, potažmo prakticky do své vlastní. A je jedno, kdy k onomu kopu došlo. Jednou jsme kopli do balonu s určitým cílem... a on... zase přiletí.

Vytvořili jsme si karmický dluh. A jednou bude potřeba ho splatit. Protože dluhy se platit musí.

A že se to stalo třeba před sto lety? Bohužel...

FAKT, ŽE SI TO NEPAMATUJI, JEŠTĚ NEZNAMENÁ, ŽE JSEM TO NEUDĚLAL

Je to spravedlivé, i když to tak nevypadá…

Co se karmických dluhů týče, je to složité a je to také trochu o životní filozofii. Ne každý je nastaven věřit, že jeho bytostná podstata, tedy duše, ač to slovo nemám ráda, prochází mnoha vtěleními. Že jedna podstata žije mnoho životů, přičemž v každém má nějaký úkol. Má se něčemu naučit, má se kamsi vyvíjet.

Nikomu tuhle filozofii nevnucuji. Víra by měla být předně o svobodě. Kdo nechce věřit, nemusí….

Karmu má každý…

S tím, že každý z nás si něco z minula přinesl, co je potřeba přijmout a odžít, už asi nic neuděláme. Nejsme vybaveni takovou pamětí, abychom si všechno pamatovali, a nikdo z nás není čistý jako slovo Boží. Každý z nás si právě teď cosi odžívá a dozajista i bude.

Dobrou cestou ale je nenasekat si dluhy další, a to jde.

Základním modelem je přemýšlet dopředu s vědomím, že cokoli udělám dnes, to dostane v budoucnu nějakou tvář, do které budu muset nahlédnout. Uvidím v ní vše, co svým jednáním způsobím. Čili to nebude jen holá podoba původního, ale celý balík všeho, co jsem tím rozpohybovala.

Logicky nelze úplně přesně vědět, jaký efekt vyvolám, ale odhadnout to jde.

Vždy, než se k něčemu rozhodnu, bych si měla uvědomit, že za mé jednání a všechno, co způsobí, jsem plně odpovědná!

  • Pakliže ublížím, bude mi ublíženo.
  • Pomohu-li, totéž se ke mně dostane zpět. (Za předpokladu, že předtím jsem nechodila a neškodila, což také nikam nezmizelo.)
  • Tak, jak smýšlím o druhých, budou oni smýšlet o mně. V závěsu jde chování k nim.
  • Moje motivace k jednání bude i motivací druhých ve vztahu ke mně. (…a potom se dobrem tím na člověka proměním – nefungovalo to, až do chvíle změny motivace.)
  • Jdu-li po povrchu, nemohu očekávat hloubku.

Nejlepší je okamžitý efekt

Největší dar je právě okamžitá zpětná vazba a možnost některé souvislosti včas vyhodnotit a poučit se.

Být natolik „in“ ve svém životě, že pro mě není problém si uvědomit, PROČ SE MI DĚJE PRÁVĚ TOHLE, poučit se, přijmout a chybu neopakovat. Takzvaně čistit konto a plnit onu databanku jen tím, co chci v budoucnu beze strachu přijmout zpět.

To je ideální model.

Pakliže si na tomto podkladě ohlídáme své myšlení, a tím pádem i jednání, logicky si do života naprojektujeme úplně jiné události než naopak.

Osobně si myslím, že to není vůbec špatná filozofie. Protože model „jeden život a dost“ může vést do jisté míry k lhostejnosti k tomu, co za sebou nechám.

Nevede k odpovědnosti za věci budoucí, a tomu, kdo nepřijme vlastní bytost jakou součást celku, může být prakticky jedno, co komu udělá, jaký dopad bude mít jeho konání či motivace.

Ničím se nevraždíme tak efektivně jako lhostejností. A být navíc lhostejný k vlastní budoucnosti je akt výsostně hloupý.

Otázce karmy ve vašem vlastním životě, či životě vašich přátel, rodiny či známých je věnováno celé dnešní denní téma.

  • Věříte v karmu lidské podstaty?
  • Věříte, že nežijete svůj první život?
  • Pamatujete si něco z toho předešlého?
  • Jak jste vy sami na tom s vlastní karmou?
  • Kde myslíte, že onen zenit, kterého má lidská „duše“ dosáhnout a co je pak?

Pište dnes na redakce@zena-in.cz