Karlovy Vary mne velice mile překvapily. Za posledních x let, kdy jsem si na ně neudělala čas, se tu toho příliš nezměnilo. Těžko taky předpokládat, že tolik nádherných pamětihodností a impozantních míst, které městu vtiskují neopakovatelou atmosféru, by ztratilo svoji tvář.
Když se vysloví jméno Karlovy Vary, každý si asi automaticky vybaví léčebná zřídla, Grandhotel Pupp, lázeňské oplatky nebo Mezinárodní filmový festival.

Lázeňské centrum se rozkládá v meandrech říčky Teplé, obklopené malebnými kopci. Nenechali jsme si samozřejmě ujít pohled na město ze známé vyhlídky Diana, abychom se lépe zorientovali. K vyhlídce jsme se nechali pohodlně vyvézt lanovkou.
Pokochali jsme se nádherným pohledem na město, jehož dominantu z výšky tvoří pravoslavný chrám svatého Petra a Pavla, který je prý věrnou kopií staroruského chrámu v Ostankinu. Jeho zlacené báně se leskly v poledním slabém slunci a ačkoli jsem si až dosud myslela, že k tomuto typu architektury mám vlažný vztah, chrám mne naprosto fascinoval. Nebyla jsem sama. Dovnitř jsme se však bohužel nemohli podívat, protože chrám v té době nebyl přístupný. Dodnes mne to mrzí.

Když jsme stáli na ochozu vyhlídky Diana, předháněli jsme se v tom, která zajímavá místa chceme a za každou cenu musíme navštívit, ale nakonec, jak už to tak bývá, jsme stejně všechno nestihli. Cestou z vyhlídky jsme si prohlédli známý Jelení skok, skalku s kovovou sochou Kamzíka. Možná je to ostuda, ale chvíli nám trvalo, než jsme ji našli. Možná je to tím, že jsme šli podle mapy. Kopce nad lázněmi jsou totiž protkány mnoha stezkami, k odpočinku tu slouží altány a vyhlídky.
Luxusní Grandhotel Pupp a impozantní budovu divadla jsme při sestupu obdivovali pouze zpovzdálí, dovnitř jsme nešli. Dle pamětníků došlo k největšímu rozkvětu Grandhotelu Pupp od roku 1895, kdy majitelé provedli obnovu stávajících budov a dostavěli nové. Vše s patřičným komfortem, který přilákal řadu slavných hostů. Na nohy však hotel postavil cukrář Pupp, on a několik dalších generací dali stavbě takovou podobu, že se Grandhotel stal nejoblíbenějším místem tehdejší šlechty.
Když jsme se dosyta vynadívali, sešli jsme klikatými cestičkami dolů a vraceli se zpět do centra. Kolonády - v zimě sice vylidněné, ale možná o to hezčí. Lépe vynikne jejich architektura a krása. Karlovy Vary se pyšní hned několika kolonádami: Mlýnskou, Sadovou, Zámeckou, Tržní a Vřídelní. Bohužel, Podzemí u Vřídla jsme si neprohlédli a celkem mne to mrzí. Je tu totiž místo, kde dochází k takzvanému pokameňování, takže tu vznikají charakteristické karlovarské suvenýry.

Mlýnská kolonáda, jedna z nejkrásnějších staveb města, kryje celkem pět pramenů a jak jsem se dozvěděla, v kolonádě je 124 sloupů. Balustrády zdobí dvanáct soch, které symbolizují jednotlivé měsíce roku. Orchestřiště nelze přehlédnout.

Kdy se vlastně na území Karlových Varů objevili první lidé? Nejstarší zmínky o souvislejším osídlení této lokality spadají do poloviny 14. století, nicméně dle archeologických nálezů tu člověk žil už mnohem dříve, už v době bronzové.
A jak vlastně bylo léčebné Vřídlo objeveno? Podle jedné z legend podnikl kdysi panovník Karel IV. loveckou výpravu do lesů v hornatých končinách a údolích, kde nyní vyvěrají horké prameny. Jeden ze psů spadl při lovu do tůně, odkud nyní tryská horká voda, a začal bolestí výt. Lovci mu přispěchali na pomoc. Mysleli si, že pes se poranil, a proto je velmi udivilo, když zahlédli psa v tůňce. O události se dozvěděl i císař, který sám na vlastní kůži dle legendy okusil léčebnou sílu pramene, neboť měl nemocnou nohu, a díky léčivému pramenu se jeho zdravotní stav zlepšil. Karel IV. proto nařídil, aby místo bylo osídleno.

Ani se nechce pomalu věřit, že karlovarské prameny chrlí na zemský povrch tři miliony litrů horké vody denně. Voda je obohacená minerálními solemi. Největším pramenem je už zmiňované světoznámé Vřídlo, které vytlačí prý až dva tisíce litrů za minutu. Neskutečné, když si představíme, kolik léčivé vody se už dostalo z nitra země... A kolika lidem pomohlo.

Ale zpět do současnosti. Karlovy Vary mají charakteristický ráz, který vychází z toho, že to bylo v minulosti hodně významné město, kam se sjížděli kvůli hojivé síle podzemních pramenů vody lidé z celého světa.
Je dokonale přizpůsobené turistickému ruchu. Kavárny, hotely, penziony, věhlasné a specializované restaurace, bohatá kulturní nabídka, to vše má nemocným, ale i ostatním hostům zpříjemnit jejich různě dlouhý pobyt ve městě.
A co patří k charakteristickým suvenýrům? Karlovarská vřídelní sůl, becherovka, "kamenné" růže, karlovarské lázeňské oplatky, karlovarský porcelán. Hlavně však krásné fotografie a vzpomínky.

 

Reklama