Přeji krásný strašidelný den.

Už v mém útlém věku moje dětská fantazie pracovala na plné obrátky.Tehdy jsem si v noci povídala s malinkými trpaslíky,kteří hlídali u mé postele.Nikdy jsem se jich nebála,nikdy mi nic neudělali.Dodnes nevím,jestli to byly sny nebo skutečnost.Pravda je,že se říká,že děti mají schopnosti vidět víc než dospělí.Tehdy to prostě byli moji kamarádi,průsvitné bílé postavičky s dlouhými vousy.

Pak přišlo období,kdy mě začalo zajímat vyvolávání duchů a věci s tím spojené.Jednou se mi podařilo přesvědčit pár známých,že to zkusíme.Nastal den D,hodina H a my,plni očekávání začali.Snad tehdy nikdo ani pořádně nevěřil,že by se nám to mohlo povést,ale najednou při tom našem laickém pokusu se začaly dít věci.Bylo cítít takové těžké ovzduší,moje stará hračka,sto let nefunkční se z ničeho nic probudila a nebyla k zastavení.To jsem se pořádně bála i já,ani nevím,jak se nám to povedlo ukončit,ale nejmíň týden jsem pořádně nespala.Od té doby mám k těmto záležitostem respekt a nic podobného už bych sama nezkoušela.

Potom byl pár let klid až do doby,kdy jsem otěhotněla.Před nedávnem jsem psala v jednom příspěvku o postavě,která stála u mé postele.Neřekla ani slovo,nevím,kdo to byl,jediné,co vím,že to byla žena.Cítila jsem se strašně uvolněná,žádný strach z nadpřirozena.Mockrát jsem přemýšlela o tom,kdo to byl,ale nepřišla jsem na to.Snad nějaká dobrá víla,věděla jsem,že když přišla,bude miminko v pořádku.

Jednu hodně nepříjemnou zkušenost ale mám.Není to přímo o strašení,ale zážitek to byl velice nepěkný.

Téměř přesně před devíti lety skončil můj manžel v nemocnici.Má chronické onemocnění,komplikace se daly očekávat,ale tehdy se to zkomplikovalo až moc a situace byla velmi vážná.Vše začalo jeden večer,ten den jsem byla za manželem v nemocnici na návštěvě,byl ve stavu,kdy nebyl schopen vnímat moji návštěvu,lékař mi řekl,že je to velice zlé,ať se pomalu připravuji na nejhorší.Bylo to tehdy hrozné,doma malé miminko,dodnes se celkem divím,že jsem se tehdy nezbláznila.

Ten večer mi  ale manžel zavolal.Když jsem později mluvila s lékařem,tak mi potvrdil,že v této situaci to byl téměř nadlidský výkon,manžel se z ničeho nic probral,řekl sestřičce,že mi potřebuje zavolat,že ho čeká těžká operace.Bylo to jako telefonát ze záhrobí.Po něm se manžel vrátil do stejného stavu vědomí,jako předtím.Nicméně opravdu tu noc skončil na operačním sále ,operace trvala přes osm hodin.

Začala v osm hodin večer a přesně o půl druhé ráno mi z ničeho nic začal zvonit telefon.Nejdříve jsem si myslela,že volají z nemocnice,ale na displeji nebylo žádné číslo,ani nešel hovor vyzvednout.Jenom prostě zvonil.Do rána jsem už nezamhouřila oko,nervy pořádně pracovaly.Až po více jak měsíci,když se manželův zdravotní stav zklidnil natolik,že lékaři začali mluvit o tom,že by to mohl přežít,jsem dostala odvahu se zeptat na tuto noc.Tehdy mi potvrdili,že v tuto dobu měl na sále srdeční zástavu a byl resuscitován.Naštěstí všechno dobře dopadlo,ale od té doby opravdu věřím všemu.Jsem přesvědčená,že to tehdy bylo takové rozloučení nanečisto.

Karinečka

Text nebyl redakcí upraven.

Brrr, mám husí kůži.

Bílá paní, ohniví psi, bezhlavý jezdec, mrtvý kostelník... Snad každé obec má nějakou tu svojí temnou legendu, tajemný příběh a vlastního strašáka. Napište nám, co straší u vás. Určitě nás bude pěkně mrazit v zádech. Věříte vyprávěním se strašidly, přízraky a duchy? Potkala jste už nějakého?

Svoje příběhy a zamyšlení můžete posílat na známou e-mailovou adresu

redakce@zena-in.cz

TÉMATA:
MAGIE