„Mysli především na svoji kariéru!“ říká mi často matka. „Přece nechceš skončit jako já za pultem.“ Ne, nechci skončit jako ona za pultem, ale co znamená, že mám myslet především na svoji kariéru? Řekla bych, že pracovní zkušenosti už nějaké mám, a navíc se i nadále soustavně připravuji na budoucí povolání. Co bych mohla udělat ještě více proto, abych byla pro pracovní trh žádanější?
Všestranný životopis
Můj životopis už nemá jen tři řádky s údaji o vystudovaných školách a zájmech. Stihla jsem si vyzkoušet od všeho trošku. Díky brigádám, školním praxí i vlastnímu zaměstnání. Zkusila jsem si jak hlavní pracovní poměr, tak i vedlejší, zkusila jsem si vnitropodnikové účetnictví i starost o děti. Můj životopis rozhodně není zaměřený jedním směrem. Je to na škodu, či je to výhoda? To teď těžko zjistím. Uvidíme, až skončím školu a půjdu si hledat místo.
víkendová soutěž
Práce až do konce důchodu/života
Až někde na trvalo zakotvím a budu postupovat po kariérním žebříčku stále výš, bude to teprve to pravé štěstí, které hledám a na které se připravuji? Pracovat pro jednu firmu 20–30 let až do důchodu (jestli v té době vůbec nějaký bude), být pokládána za vzorného a loajálního zaměstnance a po všech těch letech si i tykat s generálním ředitelem. Kolik lidí o tom sní... a sním o tom já? Proč zrovna tohle by měl být ideál bezstarostného života po finanční stránce, jak si matka myslí?
Přelétaví učňové
Svým způsobem obdivuji některé své spolužáky ze základky, kteří se vyučili kuchařem či mají výuční list z jiného oboru, a žijí víceméně z hodiny na hodinu. Chvíli dělají v pizzerii, chvíli v restauraci, chvíli mají plány o vlastním podnikání, chvíli jsou bez práce. Přežívají a rozhodně na tom nejsou špatně. Mám pocit, že mají méně stresu a starostí, protože dobrého kuchaře nebo autoklempíře přijmou skoro vždy a skoro všude. Nároky na toto zaměstnání jsou minimální. Požaduje se jen znalost a zkušenost v oboru, kterou už si díky praxím v učňáku nasbírali.
„Milý absolvente, máte pětiletou praxi?“
Pro pracovní trh mi přijdou připravenější vyučení než třeba ti, kdo vystudovali gymnázium a nedostali se na vysokou, nebo ti, co vylezli z obchodní akademie. Já osobně jsem se setkala s nepřekonatelným problémem, když jsem po střední hledala práci jako účetní. Na pracovním úřadě měli sice spousty nabídek na tuto pozici, ale všude chtěli nejméně 5letou praxi, což jsem jako absolvent obchodní akademie rozhodně neměla.
Stojím teď těsně před novým obdobím života. Už asi jen rok školy, státnice a hurá do pracovního procesu. Co na mě čeká za dveřmi dospělého života? Vyměním svůj status studenta za status zaměstnance a budu se ohánět, abych si vydělala na jídlo, bydlení… Nebo budu nezaměstnaná a budu doufat, že mě někde vezmou aspoň jako prodavačku? Vidím stejné obavy i U svých spolužáků, kteří raději plánují delší studium, než aby začali tak brzo řešit otázku, kde nabídnou svou pracovní sílu. Snad budeme mít štěstí, snad o nás někdo bude stát…
Jak jste si sháněla místo po ukončení školní docházky vy? Máte své zaměstnání získané přes známost, nebo jste prošla výběrovým řízením? Myslíte si, že na pracovním trhu mají větší šanci vysokoškoláci než lidi s výučním listem? A byla byste ochotna se kvůli práci třeba stěhovat nebo odjet do zahraničí?
Nový komentář
Komentáře
S vysokou školou to je určitě lehčí najít práci, vždyť například učitelka může uklízet, ale uklízečka bez vzdělání učitelkou být nemůže
Minule jsem viděla CV slečny, které bylo třicet, skončila druhou VŠ, ale praxi nemá vůbec žádnou, což se mi také zdá dosti zcestné. K čemu je jí titul, když nic neumí a je jí 30? 
vládík: No, já to nebudu
Toho praktikanta vlastně oficiálně nesmím vůbec k ničemu pustit, když neprovozuju oficiálně výuku, takže i když ho samozřejmě nechám asistovat u operací a třeba píchat injekce (což se ale opravdu učí až ve třeťáku), tak musím předstírat, že se tam chodí jen dívat. A za to mu těžko můžu platit.
To jistě, jenomže zkušenosti se nabírají pomaloučku, když zároveň musíš chodit do školy a pak chodit do Tesca, neb z něčeho se žít musí. Třeba je načase, aby někdo ten uzavřený kruh otevřel
vládík: To je uzavřený kruh, mně taky nikdo nedal
Zkušenosti mají samy o sobě cenu 
Ťapina: to jsou teda předměty
. My se taky dostali k živému člověku až ve třeťáku na propedeutice, do té doby jsme si užili hlavně těch mrtvých 
. To se těm Tvým nedivím, že musí do Tesca přerovnávat regály, když jim nedáš ani vindru, skrblíku jeden 
vládík: Ano, kdo chce, vecpe se. Zadarmo je míst dost, ke mně chodí teď už dokonce tři
Ale můžou jen když zrovna nerovnají zboží v Tescu 
vládík: Encyklopedii zemědělství, historii veterinárního vzdělávání v českých zemích, biofyziku, biochemii a takové perly. Samozřejmě anatomii taky, ale k živému zvířeti jsme se dostali poprvé ve třeťáku. Humánní medicína je fakt trošku jinak uspořádaná, už jen v tom, že praktický každý doktor má nějakého asistenta a může to být třeba i student. Většina veterinárních praxí je jako ta moje, je tam jeden doktor a ten zvládá všechno od úklidu po chirurgii, nebo se jich tam střídá víc. A máš pravdu v tom, že se musí chtít na obou stranách. Já nechci placeného asistenta, když ho můžu mít zadarmo, a logicky to tak má většina veterinářů
Já zjistila, že řemeslníky je třeba si vybírat podle již odvedené práce - po známých, po rodině... Hledala jsem dlouho ale jsem maximálně spokojená, i když mě toho čeká ještě hodně (nejsou prachy
)
Kdo hledá najde.Šikovní potažmo chytří lidé ,se vždy vyhoupnou ˇa holt ta počáteční praxe je mizerně placená.Já po škole šla pracovat na shell-za 5300 ale jen diky tomu jsem si po 4 měsících mohla dovolit jit do prace za nastupnich 25 tis
Jediné, co mě potěšilo, byla předpokládaná cena za vymalování. Máme plochu stěn cca půl kilometru čtverečního - a řekli si za to jenom 11 tisíc. To jsem byla v euforii.
Ale ještě nevymalovali. 
*daisy*: studentů medicíny je taky hafo a ti, kteří opravdu chtějí, se vždycky někam vecpou. Kdo hledá, (většinou) najde
Mám poslední dobou skutečně štěstí na řemeslníky a služby. Bezvadně vyčištěné koberce, oprava ledničky za polovinu ceny než jsme přepodkládali /a to jsme ji už chtěli vyhodit/ a nejspokojenější jsem byla s firmou, která mi opravovala u babičky komín. Skončili tím, že oškrábali vybourané cihly a poskládali je na stanovené misto, zametli na mokro půdu, schody i dvůr a odmítli svačinu. Proč by neměli být v tomto případě placeni lépe než daňový poradce, který zvoře daňové přiznání?
vládík: no,jak rikala Tapina, tak si fakt myslim, ze u vetu to bude hlavne otazka prilezitosti
Studentu veteriny je hafo, tech asistentu je asi jen par ve vetsich mestech, tedy velice omezene mnozstvi mist 
No už se taky bojím,až se někam půjdu ucházet o to slavné ,,zaměstnání".Schválně píšu zaměstnání,protože i ve znakové řeči to má jiný význam než práce.Berou to tak,že práce je bouchání rukama o sebe a zaměstnání je takové to super a to bych asi chtěla.
Ťapina: měla jsem a mám výhodu, že jsem nastupovala na medicínu jako specializovaná EMG laborantka a protože je nás málo, můžu si vybrat, pro koho budu pracovat a v soukromí je to přece jenom o jiných penězích
. A protože mám super šéfovou doktorku, dělám spoustu věcí za ní (pod její kontrolou). Ale protože se neurologii po promoci věnovat nechci, dělám to jen už kvůli penězům (a taky proto, že mě to baví 
). Ale spolužáci dělají "asistenty" doktorům, oficiálně třeba na grantech, ale oni je k lecčemu pustí, takže se toho naučí docela dost, chtějí-li. Já teda nevím, co se učíte v prvních ročnících na veterině, ale když tak pozoruju sestřičku u nás, nemám pocit, že by to student nezvládl. Ale je to asi hlavně o dohodě. Když se chce (na obou stranách), všechno jde!
Odemětobě: My budeme potřebovat parkety položit. Neumím si představit, co to bude stát a hlavně, kdo nám to udělá. Neznám jediného podlaháře, co by to uměl.
wich: nevím,kdo jim takového řemeslníka dohodil,protože podlahy se lakují nebo olejují a rozhodně ne štětkou nebo štětcem.To tedy musel být odborník
.Schválně by mě zajímalo,na kolik ji přišla renovace 1 m2 parket (u nás by se vešla do 590 Kč/m2.
risina: Třeba ve veterině kromě pár velkých nemocnic v republice žádná nekvalifikovaná místa nejsou
Dá se chodit očumovat, zadarmo. A to jsem klidně do životopisu napsala, to zas jo, ale není to jaksi přivydělávání při studiu a takový student obvykle kromě toho ještě nějakou brigádu na vydělání peněz potřebuje. Takže na té praxi holt stráví podstatně míň času než někdo, kdo si může přímo v oboru vydělávat.
vládík: A jako co pracuješ? Jako doktorka těžko, když ještě nejsi, ne? No a na veterinách jsou většinou jenom doktoři, někde mají asistenty, ale ti zase musí mít střední veterinu, která se nedá nahradit prvními několika ročníky vysoké, tam se učí úplně něco jinýho. My jsme chodili na praxi zadarmo. Ne že by mi to vadilo, teď chodí holky ze školy zadarmo pomáhat mně
Já jsem po gymplu nastoupila do lázní prakticky hned, doškolovala jsem se postupně. Pak jsem si udělala VŠ pedagogickou, chvíli pracovala ve školství, pak sekretářku a dnes pracuju v úplně jiném oboru, navíc podnikáme s manželem ve stavebnictví. Takže ještě v osmadvaceti jsem vůbec netušila, kudy moje cesta definitivně povede.
To první zaměstnání bylo přes známost, to dnešní tvrdě vydřené, ale stejně je to založené na vztazích - osobních i obchodních.
Na pracovním trhu mají šanci všichni, každý pro svoji pozici, to je logické.
Kdybych musela, stěhovala bych se, takhle jezdím štreky.