Nevinné bílé, cudně růžové, rudé jako krev!
Jednoduché, drobné, plnokvěté či obrovské střapaté koule. Nízké skalkové, střední, vysoké k řezu... Skalničky, trvalky, dvouletky, letničky. Neuvěřitelnou škálou druhů, barev a podob oplývá květina, která nás na tomto světě oblažuje krásou a opojnou vůní už celá staletí.

Hvozdík neboli Dianthus

Božská květina – to je přesný překlad botanického názvu Dianthus, kterým se obecně označuje hvozdík neboli karafiát. Jedná se o složeninu řeckých slov dios = bůh a athos = květ.

Honosné jméno si rostlina zřejmě získala pro skutečně božskou vůni a krásu květů, které vydrží dlouho kvést. Jiné zdroje zas říkají, že hvozdík darovali lidem bohové... Karafiát je také symbolem Ježíše Krista.

U nás i ve světě se staly pojmem „klatovské karafiáty“. V tomto pošumavském městě se pěstují už téměř dvě stě let.

Semena těchto květin do Klatov přivezl z francouzského Nancy rytmistr baron Volšanský, který po návratu z napoleonských válek vyměnil vojenskou uniformu za zástěru a šavli za rýč s motykou a začal pěstovat pestrobarevné drobné a hlavně velmi voňavé kvítky.

Brzy získal spoustu nadšených následovníků. Ctihodní klatovští občané se předstihovali, komu se podaří vypěstovat krásnější exempláře, a díky jejich soutěživosti vznikaly nové a nové odrůdy a – dnes bychom řekli – kultivary.

A brzy se po celé Evropě začala šířit sláva klatovských karafiátů, které na prestižních květinových výstavách získávaly samá přední umístění a hlavní ocenění, včetně zlatých medailí.

Ke klatovským skvostům, které se navždy zapsaly do historie, patří například nádherná bílá Sněhurka či růžový Salamandr posetý tmavými tečkami, kouzelně žlutý Kanárek, z žíhaných pak Mahulena, Perla Šumavy, Krásná Moravanka, Afrodita i Ema Destinová.

Přitom karafiáty nejsou nijak náročné. Stačí jim slunné místo a prokypřelá písčitá půda. Nepotřebují ani častou zálivku. Vysazují se v dubnu a květnu.

Existuje na mnoho druhů hvozdíků
Některé zdobí záhon rok, dva, či trvale, jiné pro svůj nízký růst nejlépe vynikají na skalkách. Další patří mezi nemrazuvzdorné letničky nebo otužilé dvouletky.

♦ Trvalky

K trvalkám se řadí zahradní karafiáty, které mají 60–90 cm vysoké, silné stonky. Velké květy se objevují od července do srpna. Mezi trvalky patří hvozdík zahradní (D. caryophyllus), jenž má okvětní plátky hladké. Může být jednobarevný nebo vícebarevný. 

Hvozdík péřitý (D. plumarius) patří mezi nejčastěji pěstované druhy. Na svých až 30 cm vysokých stoncích nese jednoduché poloplné nebo plné květy v růžové, bílé nebo tmavě červené barvě. Kvete od června do července a květy silně voní. Hodí se i k řezu.

Skalničky
Skalničkový hvozdík D. allwoodii je rostlina až 45 cm vysoká kvetoucí od června do září. Roste velice rychle, avšak snáší špatně nižší teploty (-15 °C). Typické pro skalničkové hvozdíky (hvězdníky) je, že rostou polštářovitě, mnohdy dokáží vytvořit hustý zelený koberec posetý vonnými květy.

Hvozdík alpský (D. alpinus) kvete od května do srpna. Na 10 cm vysokých stoncích se objevují 2,5 cm velké květy.

Hvozdík sivý (D. caesius, D. gratianopolitanus) dosahuje výšky až 20 cm. Slabě vonné květy se objevují od května do června a nesou jednoduché bílé nebo červené květy, jež jsou jemně zubaté.

Hvozdník písečný (D. arenarius) roste polštářovitě. Na 10–30 cm vysokých stoncích nese obvykle bílé květy.

Hvozdík kropenatý (D. deltoides) má listy zelené a květy bílé nebo v nejrůznějších odstínech červené. Obvykle dosahuje výšky 15 cm.

♦ Dvouletky

Mezi nejznámější dvouletky patří hvozdík bradatý (D.barbatus). Na tvrdých stoncích rostoucích až 40 cm nese květenství – okolík, jež je složeno z mnoha drobných jednoduchý a mnohdy i vícebarevných kvítků. Květy mohou nést mnoho odstínů růžové, červené, fialové a bílé barvy. Kvetou od května do července a pěstují se především k řezu.

Po výsevu spolehlivě kvete druhý rok, na záhoně však vydrží několik let. Obvykle v roce výsevu rostlinu vytvoří pouze růžici zelených listů a teprve po úspěšném přezimování tvoří vonné květy. Na zimu je dobré rostlinu přikrýt chvojím.

Oblíbenou letničkou je hvozdík čínský (D. chinensis). Existují nízké (15–20 cm) a vysoké (30–40 cm) druhy. Vysoké druhy se výborně hodí k řezu.

Na jemných stoncích rostou jednoduché, poloplné nebo plné květy, jež mohou mít květní plátky hladké nebo roztřepené. Květy mohou být jednobarevné nebo vícebarevné v odstínech bílé, růžové a červené.

Hvozdík zahradní (D. caryophyllus) ve své domovině sice roste jako trvalka, u nás se však pěstuje jako jednoletka nebo dvouletka. Při jednoletém pěstování semena vyséváme v únoru pod sklo a na konci května je vysazujeme na záhon.

Při dvouletém pěstování semena vyséváme na jaře na záhon, kde v prvním roce vyroste pouze trs šedozelených listů. Po přezimování se objevují jednoduché nebo plné květy bílé, žluté, červené nebo růžové barvy. Pro tento druh karafiátu je typická vůně řebíčku. Vykvétá od června do července.

Shrnutí
Trvalky vydrží na záhoně řadu let. Jednoletky po odkvětu likvidujeme, předtím však ještě sbíráme semena na příští sezonu.

Trvalky množíme řízkováním nebo hřížením v červenci a srpnu. Jednoleté hvozdíky vyséváme pod sklo od února do března. Na záhon je umístíme až na konci května. Semena hvozdíku bradatého vyséváme od května rovnou na záhon.

Ideální je slunné stanoviště. Jako zeminu použijeme dobře propustnou humózní půdu.

TÉMATA:
DŮM A BYT